Shadows of future

Přítomnost-Danny

Složila jsem ruce na jeho hrudník a hlavu taky. Převyšoval mě o hlavu a půl a byl o šest let starší. Brala jsem ho jako mýho staršího bráchu.

"ŠŠššššš..."uklidňoval mě Dann a pevně držel jednou rukou kolem pasu a druhou za záda.
"Půjdeme ke mně jo?"řekl po chvilce a já se odtáhla. Kývla jsem a pomalu se loudala k jeho bytu.

Jeho byt jsou spíš dva pokoje a koupelna. Stejně jako můj. Vlastně tady neznám skoro nikoho kdo by měl větší byt-kromě Zoey a asi 4 dalších.  Kuchyň měl spojenou s obývákem a jídelnou a v pokoji bokem měl místnost, zařízenou do zelena a uprostřed ní velkou postel s černým povlečením. Podle mého bytečku poznáte mou schopnost. Všude jsou kvítečky a vlastně celkově-můj byt se nachází v kmeni obřího pokáceného stromu-v pařezu. Mám to hrozně ráda, vypadá to hezky, přírodně a i přes to moderně. Ale u Dannyho, u toho to nepoznáte. No jak chcete přenést bouřku do bytu? Možná tak namalovat blesky na zeď...
"Dáš si čaj nebo tak něco?"zeptal se a sházel jeho oblečení a papíry z jídelního stolu. Usmála jsem se a setřela si slzy.
"Čaj...Zelenej,jestli máš..."usmála jsem se. Odešel ke kuchyňskému koutku a uvařil mi ho. Položl ho přede mě a sedl si naproti ke stolu. 
Dneska vypadal jinak než ho znám. Vlasy nagelované a vyčesané do vlny místo rozpuštěných po ramena a zastrčených za uši,černá kožená bunda s bílým tričkem místo bílého trička a kostkované natržené košile,černé rifle místo černých tepláků a společenské boty místo jeho roztrhaných černých tenisek. Jediné co bylo jako dřív byly jeho narůžovělé rty a pomněnkově modré oči. Byly jako dvě studánky ve kterých nemáte možnost se neutopit. To se mi právě dařilo-utápět se.
"Přestaň mi civět do očí, vím že umíš plavat, ale taky vím že nikdo nemá šanci se v nich neutopit."zasmál se a dal si ruce za hlavu.
"Občas si říkám jestli neumíš číst myšlenky."začervenala jsem se.
"Kdybych to uměl, tak se tě teď nezeptám co se děje..."nahodil opatrně. Úsměv mi ztuhnul. Zklopila jsem pohled a mnula si dlaně o sebe.
"Prosímtě ty jsi věděl že sem Hendricks dostal mámu?"vychrlila jsem na něj.
"Tvou mámu?"zeptal se udiveně a na čele se mu objevila vráska. Přikývla jsem.
"Ale to je nemožný!"nenechal se.
"Jak vidíš tak jo..."odsekla jsem.
"Ne není! Za prvé-v tomhle lese nemá normální člověk bez schopností šanci přežít, a za druhé- sem do tábora se dostanou jen Dobročinní..."zamračil se.
"Tím chceš říct že máma je Dobročinná?!"vyvalila jsem oči a otevřela pusu údivem.
"Nebo je ochranná zeď oslabená.."přemýšlel. Zadívala jsem se na něj a on na mě.
"Kdyby byla stěna oslabená, Hendricks by nás varoval..To je blbost..."přemýšlel Dann nahlas.
"Kdyby měla máma schopnosti, nebála by se mě dotknout..."odvětila jsem mu.
"Danny počkej...Hendricks si mě dneska nepozval jen kvůli mámě..."tím jsem upoutala jeho pozornost. Naklonil se ke mě a poslouchal.
"Říkal něco o tom, že každý jsme něčí terč..."zamračil se. Jeho pohled se mi ani trošku nelíbil. 
"Co je?"zeptala jsem se.  Jen zavrtěl hlavou.
"Danny mluv!"zvýšila jsem hlas.
"Fajn. Já jsem svýho protivníka jednou potkal. Řeknu ti, není to nic milýho."řekl a sundal si bundu. Vyhrnul si rukáv trička a já uviděla jizvu přes celou jeho paži.
"To...Páni.."vydechla jsem a přejela mu rukou po jizvě. Ucukl. Zřejmě ho to polechtalo.
"Vraťme se ale k tématu..."zamračil se a bundu si znovu oblékl.
"Fajn...Tak proč by nám pan Hendricks neřekl, že stěna je oslabená?"zeptala jsem se.
"Třeba má strach."řekl a zkřivil pusu do úšklebku.
"A proto riskuje naše životy?"pokývala jsem hlavou. Danny pohodil rameny.
"Je jediný způsob jak to zjistit."řekl, vložil si ukazováček do mezírky mezi přednímy zuby a na čele se mu nyní vytvořily 3 vrásky.
"Ne Danny, já za ním nejdu...Je tam máma..."vzepřela jsem se.
"Potřebujeme odpovědi od obou!"zašklebil se.
"Já tam nejdu."založila jsem ruce na hrudi. Danny protočil očima a zvednul se. Vyděšeně jsem se na něj podívala.
"Ty ty odpovědi vědět chceš."zasmál se. Moje tvář zůstávala kamenná. Jasně že je chci vědět!Ale už se s mámou nechci v životě vidět. Nic jsem neříkala.Dopila jsem čaj a hrníček stále objímala dlaněmi.
"Ach jo.."povzdechl si Danny a hrníček mi vytrhnul z rukou. Přemístil se do kuchyně a jen tak ho nechal ležet na lince.
"Danny proč jsi dneska takový...No...Jiný..No ne jiný. Teda chování..Ugh..."schovala jsem si obličej do dlaní. Pobaveně se zasmál. 
"Myslíš oblečení?"zeptal se mezi záchvatem smíchu. I když jsem se neviděla, vím že jsem byla rudá. Kývla jsem mu na odpověď.
"Krásko zapomněla jsi na večírek?"ušklíbnul se. Rozhlédla jsem se po pokoji. Nevypadalo to jakoby se nějak obzvlášť chystal. A upřímně ano zapomněla jsem.
"Ne.. Cristian mě sem k tobě zval."vrátila jsem mu úšklebek.
"A jestli chceš zaujmout Jane, tak ta na tohle nepoletí bráško. Nemá ráda přespříliš nagelovaný Bad boye."zasmála jsem se. Vražedně se na mě podíval.
"A mně se takhle taky nelíbíš."udělala jsem psí oči.
"Fajn! Já se převlíknu a rozčešu vlasy a ty na oplátku půjdeš se mnou za Hendicksem."řekl a zmizel v ložnici.

"Dále!"ozvalo se z kanceláře. Danny mě vtáhnul dovnitř proti mé vůli.
"Aaa, Danny! A Madison..."řekl překvapeně. Při vyslovení mého jména se ze zadní místnosti vynořila žena co si říká moje matka. Přitiskla jsem se k Dannymu čímž jsem si vysloužila Dannyho posměšek.Praštila jsem ho do hrudi a odtáhla se.
"Děje se něco?"zeptal se Hendricks. S Dannym jsme si sedli na židle před jeho pracovním stolem. On sám si zasedl za jeho stůl. Matka zůstala stát.
"Bych se měl ptát já."odvětil Dann a složil ruce na stůl.
"Jak si na tohle přišel?"zarazil se pan Hendricks.
"To už si v mě hlavě nepřečtete?"naklonil Dann hlavu. Pohled Henxe (Hendrickse) spočinul na mě.
"Tvá matka není Dobročinná.."ujistil mě.Ona jen nechápavě měnila pohledy.
"Takže stěna je oslabená?"vložila jsem se do rozhovoru.
"Dá se to tak říct."
"Dá se to tak říct? Co se děje?"zachmuřl se Danny.
"Přijďte za mnou zítra po škole ano? Vím že dnes máte večírek a mimo to pan Davis se po vás jistě shání slečno Rogersová."sklopila jsem pohled a vystřelila z jeho kanclu. Danny hned za mnou. Bože jak jsem ráda že se převlíknul. Vlasy měl opět rozpuštěné po ramena, bílé volné tričko a přes něj šedou mikinu a ke všemu černé tepláky a jeho oblíbené roztrhané tenisky.
"V šest uprostřed lesíku Nezávaznosti."řekl a běžel směrem k tomu lesu.Tenhle les patřil Dobročinným, společně s dalšími 15. Náš tábor je vlastně něco jako malý stát. Patří k němu 16 lesů, jedno jezero, spoustu domů a obchodů, 2 rybníky a 6 řek.K tomu několik výcvikových center a každý tady má své místečko o kterém nikdo jiný neví.

"Maddie?"ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a spatřila mou matku. A v dálce za ní Crise. Nadšeně za mnou běžel, ale jak uviděl dámskou siluetu zklamaně se zastavil. Dneska už toho mám až až. Moje city už nešly skrývat. Oběhla jsem matku bez povšimnutí a bez váhání padla Crisovi kolem krku. Nečekal to a udělal krok dozadu. Málem jsme se oba váleli v jezírku. Nechala jsem volně stékat slzy po tvářích. Cris si mě odtáhl. Pohlédl na mou uplakanou tvář. Naoko se zamračil, pozvedl ruku a jedním pohybem přinutil moje slzy levitovat. Nyní jsem měla tvář suchou. Zasmála jsem se a znovu ho objala. Sklopil ruku a objetí mi opětoval. Jeho jsem potřebovala. Proč je všechno tak složitý?

_____________________________________

Ahoj, jsem hrozně ráda že vás příběh oslovil. Hrozně mě baví ho psát a jsem ráda za čtení, votes a komentáře ♥

♥Co si myslíte že pan Hendricks tají?
♥Proč se Maddiina matka teď objevila? Myslíte že je na straně dobra či zla? A proč se snaží dostat Madd zpět?
♥ Řekne pan Hendricks Maddie a Dannymu pravdu?
♥S kým by měla Madison být?
♥A těšíte se na večírek?

Můžu vám prozradit, že příští díl bude jeden z důležitých :)
-Wenn ♥