Shadows of future

Minulost- Bryan

Zůstala jsem stát jako zkoprnělá.

Zoey je pryč. Její bota ležela za ochrannou stěnou. Je jen jediná možnost kde Zoey je.

"Ne...Ne! Oni ji nemohli..Ne!"vytrhla jsem Tobymu botu z ruky.

"Máte Zoey?"ozval se za námi hlas Crise.

"Ne tak úplně..."hrábl si Toby rukou do vlasů. Jen jsem Cristianovi ukázala její botu.

"Kde byla?"vylekal se a vzal ji do rukou.

"Za ochrannou stěnou."řekla jsem chladně a mezitím střádala plán jak najít Zoey.

"Nemůžeme tam jen tak jít a poručit jim ať nám ji vydají. Ani nevíme, jestli je vážně u nich! Mohla utéct nebo cokoliv!"valil Danny svoje chytrý řeči.

"A nejsme ani spořádaní. A mají přesilu!"přidal se Max.

"Mají víc výhod...Znají svůj tábor a přiznejme si, kdo z nás v jejich táboře kdy byl?"rozhodil rukama Cris.

Hlavou mi projela ostrá bolest a zatemnilo se mi pod očima.Po chvilce jsem uviděla les. Zase se mi vrátily vidiny. Stála jsem čelem k temnému lesu. Ne k lesu u nás Dobročinných.Tenhle byl mnohem tmavší a děsivější! Rozhlížela jsem se kolem dokola a po chvíli spatřila ženu s miminkem.

"Hej!"vykřikla jsem. Nevnímala mě. Spěchala k nějakému oplocení.

"Halo!!"křikla jsem a doběhla k ní. Chytla jsem jí za zápěstí-nebo alespoň ji chtěla chytit. Moje ruka jako by chňapla do prázdna. Jako bych byla duch. Vidiny jsou někdy zlé.

Následovala jsem ji. Dítě co nesla plakalo a ženu to zrovna moc netěšilo. Běžela směrem k nějakému táboru. Běžela jsem vedle ní.

Když jsme proběhly skrz ochrannou stěnu, začala jsem mít zvláštní pocit. Pocit úzkosti a nebezpečí, i když mě nikdo nemohl vidět.

Předběhla jsem ženu a pokusila se jí zahledět do tváře. Zjištění mě šíleně šokovalo.Moje matka!

Vběhla do nějakého domu, následovala jsem ji a netrpělivě čekala co se bude dít. V křesle seděl muž, nápadně se podobající Hendricksovi.

"Druhá dcera! Tady se někdo pochlapil! Někdo...Hmmm. Co vlastně dělá Bryan?"vysmíval se muž.

"Bryana nechme Bryanem! Je Madison Necitelná!?"rozkřikla se a položila dítě na stůl. Ne dítě....Mě..

"Halooooo!!! Maddie!! Neusnula?"křičela na mě Minnie a tím mě vytrhla z vidění.

"Co? Jo..Teda..Já..."koktala jsem.

"Děje se něco?"strachovala se Jane.

"Ne já...Já...Musím za Henxem a.. Já no...Hned jsem zpět..."koktala jsem zvedla se a běžela směrem k místu, kde se měla nacházet Hendricksova kancelář.

"Pane Hendricksi!!!"křičela jsem už z dálky. Za chvíli jsem ho uviděla, jak se snaží najít v troskách jeho kanceláře něco, co by se dalo zachránit.

"Ano Madison?"odvětil.

"Mám několik otázek..."

"Povídej...Mimochodem, našli jste Zoey?"zeptal se.

"Ne...Museli ji unést....Pane Hendricksi, znáte nějakého Bryana?"zeptala jsem se. Snaha najít mého tátu vzrůstala.

"Cože? Jasně že znám! A hned několik! Bryan Mc'Courtney, Bryan Peterson..."zasmál se.

"Pane Hendricksi, měla jsem vidění. Viděla jsem mojí mámu, jak mě nesla do tábora Necitelných, a pak tam byl nějaký muž a mluvil o Bryanovi a pak se máma ptala jestli..."

"Moment, moment, moment... Tvoje máma, tebe? Jasně že znám Bryana!"řekl s údivem, ale na jeho tváři bylo znát znepokojení.

"Vážně?"usmála jsem se.

"V jaké souvislosti ten muž mluvil o Bryanovi?"zeptal se.

"Něco jako že se pochlapil a má dvě dcery, tudíž mě a Victorii, ale.."

"Koho? Ty máš... Nejsi její..."rozrušil se Henx.Povzdechla jsem si. Sedla jsem si smutně do trávy a povyprávěla mu celý můj život. Úplně od začátku.

"Bryan...Je to dobrý muž..."vzdychl Henx.

"Jak je? Zemřel! Hasil dům a zavalil ho hořící trám!"rozčílila jsem se.

"Ani nevíš, jak ti přeju aby jsi se s tvým otcem setkala..."smutněl.

"Pane Hendricksi, můj táta je po smrti!"nenechala jsem se.

"Možná ano, ale vážně ti napovídali, že byl Bryan hasič? Holčičko, Bryan byl Dobročinný, jeho schopnosti byly ovládat přírodu, stejně jako ty, Zamiloval se do tvé matky a ona do něho. Byla to nevídaná láska, které nikdo nedával naději. Později se narodily dvě dívky. Ty a ta Victoria. Od pradávna to bylo předurčeno. Matka Necitelná-dcera Necitelná, Otec Dobročinný-dcera Dobročinná..."vysvětlil.

"A kde je tedy můj otec nyní?"pohlédla jsem na něj.

"Také bych rád věděl..."sklopil hlavu.

"Byl to váš přítel?"zeptala jsem se.

"Nejlepší...Byl to nejhodnější a nejochotnější muž na planetě, teda doufám že pořád je...Jednoho dne, před 16 lety se konala velká válka táborů.Vítězili jsme, pak se tvůj otec ztratil. Já převzal velení a Dobročinní se stáhli."řekl a napil se skotské co měl placatce.

"Teď je to tu zas..."protočil hlavou a pohlédl k troskám jeho kanceláře.

"Pojď mi pomoct najít knihu Stínů budoucnosti. Pokud z ní něco zbylo..."povzbudil mě.

"Vy byste do ní někohho nechal nahlédnout?"podivila jsem se.

"Nemel a pojď..."poručil.

Zuřivě jsem přehazovala spálený nábytek a přehrabovala popel. Nacházela jsem věci jako části klasifikačních deníků, spálené tužky a hrníčky, ale po knze Stínů budoucnosti ani památky.

"Je to beznadějné!"fňukla jsem a kopla do bývalé knihovničky, ta se okamžitě zhroutila k zemi. Se spadnutím se zvedl mrak prachu a popela a s Hendricksem nás začal nutit kašlat suchý vzduch.

"Hele!!K něčemu to bylo!"vykřikla jsem když kouř ustal. Sehnula jsem se a sebrala zázračně neponičenou knihu. Byla vyrobená z hnědé kůže a na jejím přebalu napsáno 'Shadows of future" hned pod tím znak majestátního jelena s obřími parohy-znak našeho tábora. Na hřbetu měla kniha masivní zámek.

"Jak ji otevřu?"zeptala jsem se a cloumala zámkem.
"Neotevřeš. Musí ti to sama dovolit."odvětil Henx.
"Na vtipy nemám náladu. Zoey jde o život a já tady ztrácím drahocenný čas!"vykřikla jsem a knihu mu vrazila do ruky.
"Slečno Rogersová!! Co máte v plánu!"křičel za mnou.

"Zachránit Zoey, a to jakkoliv!"