Shadows of future

Minulost- Mise začíná

Probudila jsem se. Zamrkala jsem a podívala se na displej mobilu. Bylo přesně 8:46. Ano vstávám brzo. 
Po chvilce se mi zmenšily zorničky a já si uvědomila co je dneska za den. Tenhle den-v minulosti co si pamatuju jen já- za mnou přišel Toby a my si povídali. Hned potom za mnou přiel Hendricks a začnul mi říkat o nás Dobročinných a terčích. Už ani nevím co všechno. Každopádně, máma bude, nebo je, v táboře.

Vyskočila jsem z postele a rychlostí blesku se navlíkla do černo-bíle pruhovaného trička s flitry na ramenech a úzkých světle modrých jeansů. Popadla jsem hřeben a svoje objemné vlasy vyčesala do neforemného drdolu. Potom jsem sáhla do krabičky kde si uchovávám při životě šperky z květin. Vytáhla jsem věneček z růžových kvítků a zelených lístků.

Na nic jsem nečekala a  vyběhla ven. Přeběhla jsem náměstí a nevnímala nic kolem sebe. To zapříčinilo srážku s Dannym.
"Pozor krásko!"zasmál se.
"P..Promiň.J-já musím.."koktala jsem.
"Nějaká nervozní ne?"zašklebil se a stále mě držel za paže.
"No řekněme že vím co následuje..."protočila jsem očima a narážela na pitomou sázku.
"Takže jdeš za Henxem."oznámil Danny a povolil stisk na mých pažích. Přikývla jsem.
"Jdu s tebou."řekl odhodlaně a vyšel. Zamrkala jsem za ním a po chvilce vyrazila za ním.

"Dále!"ozval se chraplavý hlas Hendrickse. S Dannym jsme neváhali a vešli.
"Víte že jsem vás čekal?"řekl a založil si ruce před sebe na stůl. Zkřivila jsem pusu a sedla si na židli.
"Je tady?"zeptala jsem se nervozně. 
"Víš Maddie..."začal.
"Musíme ji zabít! Hned!!"vykřikla jsem a vyrazila směrem k zadním dveřím. Teda ne tak úplně. Jakmile jsem vstala Danny mě chytl za zápěstí a tím znemožnil jakýkoliv další pohyb.Škubnul a tím mě donutil si sednout. Ani jsem nedutala- raději.
"Ano tvá matka je tady..."řekl Henx trochu vystrašeně.

Pohled Madisoniné matky
Seděla jsem v křesle vedle dveří. Má dcera je tady. Cítím to. A taky půjde se mnou. Měla složit zkoušku a dokázat že patří k nám Necitelným. Místo toho se dostala do téhle díry. 
 Dobročinný nenávidím. Mají věc co já chci. Knihu elementů. A to co chci, bude mé.

"Je tady?" 
"Víš Maddie..."
"Musíme ji zabít! Hned!!" uslyšela jsem hlas dívky. Je to někdo kdo něco tuší. Musí mluvit o mně. Vstala jsem a zaposlouchala se do rozhovoru. Je to Maddie.. Moje Madison. A ví o mně. Ví o tom jaká jsem a co mám za schopnosti. Jak?! Její schopnost není cestování v čase. Nesmím na sobě nechat nic znát...

Zpět pohled Madison
"Vyhrálas sázku... Party se ruší. Jdu to rozhlásit."poplácal mě Danny po zádech a vyběhl z vchodových dveří.

"Madison..."ozval se otravný hlas mé ještě otravnější matky.
"Stůj a ani se nehni!!"vykřikla jsem, prudce vstala ze židle a couvla. Židle se převrátila. Zatnula jsem pěsti připravená v jakékoliv chvíli zaútočit.
"Zlatíčko snad bys neublížila své bezbranné matce!"řekla až moc sladkým a nevinným hlasem. Skřípala jsem vzteky zuby o sebe. Stojím tváří v tvář osobě, co mi způsobila tolik bolesti. Mám šanci ji zabít a tím vyhrát všechno dřív, než cokoli začne. Vlastně ne. Pokud je mi známo, není tu sama a zabít ji by nebylo nejchytřejší. Při nejmenším bych proti Dobročiinným poštvala všechny Necitelné.

"Kde jsou?!"vykřikla jsem.
"Kdo Madison?"hrála matka blbou. Nikdy neuměla lhát.
"Poznám když lžeš. Kde jsou tvoji poskoci co se nás snaží zničit!?"trvala jsem na svém.
"Paní Rogersová, nechcete nám něco říct?"vstal Hendricks. V tom mi probleskla hlavou myšlenka. Jakto že si Hendricks, když se tady máma objevila úplně poprvé-před mým cestováním v čase- nepřečetl co má za schopnosti? Nikdo nedokáže ovládat své myšlenky.
"Vy mi také nevěříte? Chci zpět svou dceru..To je všechno.."svěsila hlavu. Ne, o mě jí nejde. Tak o co? Zotročit nás? Vyhladit náš tábor? Jen tak pro zábavu nás zabít? Co sakra chce a proč to Hendricks nedokáže přečíst!?

"O co ti sakra jde?"zasyčela jsem.
"O mou dceru?"pohodila matka rukama. 
"Pořád stejná pohádka, pořád stejná lež. Vymysli si něco, čemu budu věřit."řekla jsem necitelně a pěsti zatnula 2x tak silněji až mi klouby zežloutly.
"O co jde tobě Madison? Co si dokazuješ tímhle v uvozovkách drsňáctvím?!"řekla matka a  založila si ruce na hrudi.
"O co mi jde? O CO MI JDE?! Tvoji poskoci, co narušili ochrannu stěnu se mezi námi potulují. Mají za úkol vraždit a ty nejsi jiná. Nedovolím ti to udělat znovu!"vyřkla jsem věty co dávaly smysl jen mně.
"Co?"zamračila se matka.
"Nebudu vysvětlovat."sklonila jsem hlavu, ale nespouštěla z ní pohled. Hendricks se plně věnoval matce a jejím myšlenkám. Soustředil se jako nikdy. Na jeho čele se mu vytvořilo několik vrásek, ale ani to nepomohlo.
"Nelezte mi do hlavy!!!"rozkřikla se matka a rozmáchla se rukou. Blesk zasáhl díkybohu jen nihu židle. Hendricks se okamžitě skácel k zemi. 
"Klid!"zvedl se a přitlačil matku ke zdi.  Ta se samozřejmě bránila a napřahovala ruku k útoku. Nezůstala jsem pozadu a zaútočila. Máchla jsem rukou a dva silné kořeny uvěznily matku v silném sevření.
"Utečte! A pokuste se najít ty poskoky!"křikla jsem a doufala že to udržím pod kontrolou. Hendricks se jeho schopností bránit nemůže. Umí jen číst a mazat myšlenky. 
"Nenechám tě tady samotnou!"vykřikl. V tom se máma vyprostila v nestřežené chvíli ze sevření a udeřila bleskem těsně vedle Henxe. Ten neváhal a vyběhl ven. Doufám že pošle strážce.

Máma se znovu napřáhla a přesekala rostliny se kterými jsem byla spojená. Hlavou mi projela ostrá bolest. Okamžitě jsem padla na kolena a hlavu si chytla do dlaní. Hned na to se matka znovu napřáhla proti mě. Trefila.
 Střela mě vymrštila dva metry dozadu a já vyčerpáním sjela po stěně na zem. 

Spadla jsem na bok. Jednu ruku položenou pod hlavou, druhou před obličejem. Jednu nohu nataženou přes druhou. V oblasti břicha jsem cítila pálení. Nyní přede mě spadl můj věneček. Věneček od Crictiana. 

Pohled se mi rozostřoval.

'To je můj konec'pomyslela jsem si.