Shadows of future

Odpovědi

 Na obrázku máte Bryana :) 

Šla jsem klidně ve stejné rychlosti jako Bryan. Pomalu. Rozhlížela jsem se kolem sebe. Všude spousta stromů, potůčků, ptáků a odvážných zvířat. Kolem nás proběhla skupinka malých dětí  spěchajících do školy a pár dospělých na koních. Ohlédla jsem se za nimi.

"Takže první otázka?"přerušil mě Bryan.Otočila jsem se a nadechla se. No jo...Jenže co chci vědět jako první? Co chci vlastně vůbec vědět?
"Dobře.. Tak.. Proč jsi... Jak to...Jak to že o tobě nic nevím. Byl jsi vůbec hasič?"řekla jsem tonem kterým jsem nechtěla. Bryan vyšel kupředu a já hned za ním.
"Ne nebyl jsem hasič."řekl a zašel za vodopád, kde byla obrovská místnost se stolky a židlemi. Něco jako kavárna.
"A proč jsi byl s mámou když byla taková?"zeptala jsem se a sedla si za stůl naproti tátovi.
"Když jsem ji poprvé potkal, byla to vyděšená žena na útěku z tábora Necitelných. Přemluvila mě, abych s ní odešel do světa lidí, že budeme spolu a šťastní. Uvěřil jsem jí. Byla překrásná a na první pohled tak slabá...Dlouho se jí dařilo skrývat, že je Armoiries. Pak se narodila Victorie. Jednoho dne se ztratila. Všichni po ní bezúspěšně pátrali. Nikdo ji nenašel.Tvá matka předstírala zármutek, ale ve skutečnosti ji ona odvezla k zapovězeným lesům a poslala do jejich hlubin. Victoria našla místo kam patřila. Necitelné. Pak jsi se narodila i ty. Hned po tvém narození to všechno prasklo..."vyprávěl mi. Všechno mě to tak chytlo za srdce. Chtělo se mi brečet, do všeho kopat, nadávat... Ale udržela jsem se a poslouchala dál.

"Ten den kdy jsi mě viděla naposledy, jsem musel odejít. Schylovalo se k největší bitvě Dvou světů. A to vše bylo mířené proti mně. Přeci jenom, byl jsem nejsilnější vládce a byl jsem oslaben kouzly Armoiries. Dokázala mě dostat do takového tranzu, že než jsem se stihl vzpamatovat z jedné rány od Necitelných, byl jsem už zavřený v tom sklepení kde jsi mě našla."

"Proč jsi mě nevzal sebou? Mohla jsem být nápomocná, mohla jsem být v bezpečí u Dobročinných!"nechápala jsem.
"Chtěl jsem. Jenže ona by tě zabila. Zabila by nás oba Madison..."vydechl.
"Ale... Proč je Victoria Necitelná a já ne?"nechápala jsem.
"Matka, otec, dvě dcery. Matka a černovlasá dcera Necitelné a otec a hnědovlasá dcera Dobročinní. Nikdy jsi o té legendě neslyšela?"zeptal se a nadzvedl obočí.
"Takže to vážně bylo o nás?"nevěřila jsem.
"Ano Madison..."nespouštěl ze mě oči.
"Páni...A... Nějak mi.. Došly slova..."vydechla jsem. Usmál se. Napřímil se a sáhl do prsní kapsy. Chvilku v ní šmátral a poté vytáhl drobnou perlu houpající se na stříbrném řetízku. Okamžitě jsem ji poznala.
"Doufal jsem, že se k ní nedostaneš, když ji hodím do jezera.  Hendricks o tom věděl- o tom že jsem ji zahodil. Zřejmě to prozradil Crisovi. Všichni tě tady odjakživa chrání. Jsi chodící poklad."řekl a vtiskl mi šperk do dlaně.
"Chodící poklad?"nepochopila jsem metaforu.
"Když tě někdo najde a lépe pozná, už nikdy se tě nebude chtít vzdát a přestat tě ochraňovat."usmál se a odtáhl jeho dlaň.
"Vydrž chvíli tady."zašeptala a pomalu kráčel z jeskyně za vodopádem.

Hrála jsem si s perlou a přemítala si všechny získané informace. Stále to ale není dost. Proč jsem já ta nejvyšší Vládkyně? Proč jsem ta nejdůležitější? A proč tu perlu přede mnou schovával? Něco mi musí skrývat. Všichni.

"Víš. Cristianův otec byl jeden z nejvyšších."ozval se po chvíli otcův hlas. Otočila jsem se na něj. Pod paží nesl pro mě odpornou knihu. Shadows of future.
"Proč ji sem taháš?"zeptala jsem se a perlu ještě více stiskla.
"Protože je v ní všechno, co chceš znát."odpověděl a knihu položil přede mě.
"Myslím že víš co sní udělat."řekl a opřel se o opěradlo židle. 

Pohlédla jsem na ni a na její masivní zámek. Uvolnila jsem sevření v němž jsem svírala perlu a nechala ji volně houpat ve vzduchu. Docela jsem váhala. Přejela jsem prstem po znaku Dobročinných. Ihned zlatě zazářil. Usmála jsem se. Přejela jsem po knize až k jejímu zámku a chytla ho mezi prsty. Nadechla jsem se a přiložila perlu k prohlubni. Ozvalo se cvaknutí a kniha se otevřela. 

"Řekni co chceš vidět."poradil mi táta.
"Cože?"zarazila jsem se a knihu nechala otevřenou na první stránce s podpisy.
"Je prázdná. Nebo ne?"nadzvedl jedno obočí.
"No je... Ale jak to? Jak to že se mi v ní něco předtím objevilo i když jsem nic neřekla?"nechápala jsem.
"Protože to bylo asi hodně akutní. Když se něco děje, něco vážného, kniha ti pomůže. Když se nic neděje, musíš si o odpovědi říct."oznámil mi a vyčkával na mou reakci. 
"Ne."sykla jsem a knihu zaklapla a odsunula na kraj stolu.
"Chci ty odpovědi od tebe a ne od kusu papíru!"řekla jsem zklamaně.
"Jsi jako já Madison.."zasmál se.
"Proč jsi tu perlu přede mnou schovával?"přešla jsem jeho poznámku.
"Nechtěl jsem, aby jsi se dostala ke knize. Lépe řečeno do knihy."řekl a pohled stočil právě k ní.
"Proč?"zeptala jsem se.
"Protože jsem chtěl zvrátit budoucnost. Nechtěl jsem aby jsi byla ty a Victoria v takovém nebezpečí. Bohužel budoucnost nelze přepsat."povzdechl.
"Budoucnost lze přepsat."odporovala jsem.
"Každý nemá Minnie která ovládá čas a dokáže cestovat v čase. Tak či onak by k té bitvě došlo"
"Víš o tom s Minnie?"předklonila jsem hlavu.
"Ano. Cris zemřel společně s Dannyho přítelem, ty jsi to tak nechtěla nechat a vydala jsi se zpět do minulosti. Jen jsi tu bitvu urychlila a zapříčinila méně obětí."usmál se a snažil se mě uklidnit. Bohužel bezúspěšně.

"Nenene! Ne!"křičela jsem a zakrývala si uši dlaněmi. 
"Madison...Madison, to bude v pořádku. Neboj... Odpovím ti na vše co budeš chtít..."uklidňoval mě. 

Tak nějak na mě všechno dolehlo...
Chytla jsem totální hysterický záchvat a měla jsem co dělat abych se přeci jen dala trošku dohromady. Po tvářích mi stékaly teplé slzy a já se je snažila stírat. Doufala jsem, že se na tohle všechno zapomene a já budu žít normální život. Ne. Místo toho jsou všude vyvěšeny dekorace s tématikou vyhrané bitvy, ztratila jsem můj domov a teď se mám znovu zabydlovat, našla jsem mého otce a sestru a ztratila matku! 

Nebojte se. Tohle ještě zdaleka není konec.
Jen vám chci hrozně poděkovat za podporu a hlavně za pochopení, když jsem na chvíli wattpad opustila skrz školu. Zvládla jsem to ♥♥ A vám strašně moc děkuju ♥♥♥
-Wenny ♥