Shadows of future

Přítomnost-minulost -Madison

Ani nevím, jak daleko se chci přenést. Do doby kdy jsem byla dítě? To bych se do tohohle světa nikdy nedostala. Nelezla bych na stoličku u okna a...Ne. Nedokázala bych žít několikk let od znova.Bez Cristiana, Maxe, Dannyho, Zoey! Musím se přenést do doby než se objevila má matka. Jo to bude ono. Budu mít čas všechny přesvědčit že jsem z budoucnosti. A zachráním toho kluka a Cristiana. Cristian...Musím jednat rychle. V minulosti žije, ale pokud nebudu rychlá už to nikdy nenapravím. A co když zemřu já?

"Madison..To nejde..."vyrušil mě z přemýšlení pan Hendricks. Dveře za ním se otevřely a já uviděla zmodralé a chladně tělo Crise. Do očí mi vyhrkly slzy. Nemůžu ustoupit.
"Nezajímá mě že to nejde! I za cenu mého života to risknout musím!"zakřičela jsem. Hendricks zavrtěl hlavou a chtěl něco říct. Zarazila jsem ho.
"Žádné námitky vám nepomůžou! Za dva dny zemřeli dva kluci, zničehonic se tady objeví má matka a zabije kluka co tady byl se mnou od začátku a druhýho přizabije!? Ne pane Hendricksi!! Já musím mámu zastavit, a pokud to neudělám v minulosti, bude mrtvých přibývat a bude to vaše vina!"vyčetla jsem mu do očí.
"Maddie má pravdu.. Jak můžeme vědět že nejsme další na řadě. Popravdě co bude náš tábor bez kočkování Maxe a Crise?"vložila se do toho Zoey.
"Byl jako můj druhej brácha! Nemůžeme to takhle nechat....Ale do minulosti tě nepustím Maddie.Pjdu tam sám..."přidal se Max.
"Pane Hendricksi, bez Crise to nebude ono. A podívejte se na Dannyho. Ten kluk taky musí žít..."šeptla Minnie.
"Každopádně tam musí Madison..."ozval se Tobias. Všichni jsme se na něj otočili.
"...Kdo jiný má k její matce blíž než právě ona?"pohodila rukama a upravoval si konec šípu.Hendricks zasmušile zamručel.
"Asi máte pravdu..."vzdychl.
"Nejprve ale potřebujeme znát celou pravdu..."ozval se Dannyho chraplavý hlas. Zrovna se probudil. Hendricks nám pokynul ať si sedneme. Většina poslechla, já ne. Henx zavřel dveře, kde se nacházelo Crisovo tělo.
"Celou Pravdu"sykla jsem.

"Necitelní, Dobročinní a Lidé. Tři v uvozovkách tábory. Všichni jsou rozdílní a do teď se nikdo nestaral o ostatní tábory. Příchod Madison, zaregistroval jak náš tábor tak tábor Necitelných. Po těhle pár událostech, se objevilo pár novinek. Madison,schopnosti máš od narození že ano? Podle všech okolností, jsi se měla stát Necitelnou. Tvá matka jí je. Žila jsi s ní ve světě lidí proto, protože tvůj otec je Člověk.
 To co tvá matka udělala po prokázání tvé schopnosti, je rituál Necitelných. Necají dítě uprostřed lesa a zmizí do svého tábora. Tvým předurčením bylo dostat se do tábora Necitelných, ale tvá povaha tě dovedla sem.  K Dobročinným. Nevím co přesně tvá matka čekala že se stane. Ve všech kniách se píše že poslední strážkyně Přírody, se stane Dobročinnou. Všechny střípky, stíny či fakta o budoucnosti jsou nevyhnutelné..."
"Stíny budoucnosti...Co se v knihách píše dál? Co je naše budoucnost?"zeptala jsem se zaujatě.
"Velká bitva...Nic víc..."sklopil pohled.
"Ale..Ale jakto?"nechápala jsem.
"Občas je lepší, když nám knihy neřeknou vše.."pohlédl mi do očí.

"Nyní se Necitelným podařilo nalomit náš ochranný systém. Díky tomu se tvá matka dostala až sem..Myslím že nepřišla sama."zekroutil hlavou.
"O tom by ste snad musel vědět ne?"založil si Max ruce na hrudi.
"Říkal jsem že narušili obranný systém a Necitelní jsou nevypočitatelní...Předpokládám, že paní Rogersová nemohla zabít Jamieho. Byl jsem s ní když k tomu došlo. Zabila jen Cristiana,..."
"A za to draze zaplatí!!"sykla jsem a setřela si slzu.
"Za vším musí stát ona...."sykl Danny.
"Dostal jsem se jí na zlomek vteřiny do hlavy. Buďte opatrní, je jedna z těch, co májí na starosti vládu a chod tábora..."řekl zamyšleně Hendricks.
"Do jaké doby mě přesně pošlete?"prolomila jsem ticho v místnosti.

"Dobře Maddie, vrátíš se o dva týdny zpět..Musíš všechny varovat, nejprve musíš donutit Dennyho aby ti uvěřil..."začnul Hendricks.
"Dannyho? Proč Dannyho?"zamračila jsem se a nevyhnula se Dannymu pobavenému úšklebku.
"Protože jemu já věřím, u něj mám jistotu."zamručel Hendricks a donutil mě si lehnout na připravené lůžko.
"Tím chcete říct co?"zamračil se Max. Hendricks jen nespokojeně mlasknul na znamení ať dá pokoj.
"Maddie, jestli chceš abych ti uvěřil i já, zajdi za mnou a řekni mi, že můj nejlepší luk mám ukrytý v kmenu nejmohutnější borovice hned za ochrannou stěnou."zašeptal mi Toby. Přikývla jsem.
"Hlavně musíš zachránit Crise a Jamieho.."řekla Zoey a měla na krajíčku.
"Dávej na sebe pozor, jestli tam nedej bože umřeš, tak nebudeš ani tady...."sklopil Max hlavu.
"Neboj se...Budete tam vy."usmála jsem se. Sklonil se nade mě a dlouze mě políbil. Po chvíli mi začnul docházet dech.
"Vem si tohle...Plánoval jsem ti to dát na 18-té narozeniny. Pokud mi to dáš, určitě ti uvěřím.."zašeptal a pohladil mě po tváři. Usmála jsem se.
"Bojím se Maddie..."vzlykla Minnie která seděla za mou hlavou na stoličce.Chytla jsem jí za ruku.
"Neboj se..."snažila jsem se zabránit vzlykům deroucím se na povrch.
"Ty to zvládneš. Jak ty Minnie tak ty Maddie..."dobelhal se ke mně Danny a jeho svalnatýma pažema mě objal. Nechtěla jsem ho pustit, ale neměla jsem na výběr. Pustila jsem ho a na krk si pověsila malou růžovou železnou květinku pověšenou na kůži. Přesně tohle mi Max dal. 

Lehla jsem si. Poslední nádechy z přítomnosti. Budu jediná, kdo si tohle bude pamatovat. Začnula jsem na poslední chvíli přemýšlet. Dannyho přemluvím, ten mi věřil i ty největší kraviny. Hendricks mi taky uvěří, čte myšlenky. Tobiasovi řeknu kde má luk a šípy a Maxovi ukážu řetízek. No a Cris? Toho budu držet co nejdál od Hendrickse. Mámě se vyhnu a...
"Uvolni se a snaž se na nic nemyslet..."zašeptala Minnie a přiložila mi její chladné a jemné prsty ke spánkům. Musím zabránit Dannyho párty... probleskla mi hlavou poslední myšlenka. Před očima mi problesklo fialové světlo které mě donutilo zavřít oči.
"Sbohem..."šeptla jsem a ucítila miliony motýlků v břiše. Měla jsem pocit jako bych padala. 

Dopadla jsem. Prudce jsem otevřela oči a vyletěla do sedu. Zorientovat se nebyl problém. 
"Dokázala to!!"pomyslela jsem si. Hned potom jsem si sáhla do výstřihu a vytáhla přívěšek. Super... Už jen přev...Šaty?! No jasně! Teď bych měla jít běhat do lesa a ....Cristian...Cristian mě bude pronásledovat!!!