Shadows of future

Flashback 2.část

Probouzela jsem se ve světlé místnosti. Kolovala mnou obrovská energie a já se cítila být silnější. Když jsem rozlepila oči, kolem dokola byly dřevěné stěny a v jednom koutě nějaké rostliny. Posadila jsem se a rozhlédla se kolem dokola. Neměla jsem tušení kde to jsem. Zmocnila se mně panika a snažila jsem se rozpomenout na to co se stalo. Když mé vzpomínky zabloudily zpět k mamince, tak jsem toho raději nechala. Chtěla jsem někam utéct,ale hlasy z venku mě přišpendlily na postel. Zkoprněla jsem a doufala že mi neublíží.

"Já jí mám dát ten obklad!"
"Ne já! To že tě Danny pověřil neznamená že jsi něco víc!" řekl jeden hlas a já uslyšela zvuky odhrnujícího se štěrku.
"Au!! Cristiane to bolelo!!" zakřičel druhý. Po chvíli jsem uslyšela zvuky vody, jakoby někdo na někoho vylil kýbl vody.
"Cristiane!!!" zařval ten jeden hlas. Ten Cristian vešel do pokoje kde jsem seděla na posteli. Střetla jsem se s jeho očima.
"Jééé! Ty jsi vzhůru!" rozkřikl se až jsem nadskočila. Hned po těchto slovech schytal ránu dveřmi. Druhý kluk se zasmál.
"Blbečku!" rozkřikl se Cristian. Oba dva následně došli až ke mně.
"Ahoj, já jsem Cristian...Cristian Davis.." představil se ten s pomněnkově modrýma očima a hnědými vlasy a ofinou načesanou na jednu stranu. Usmála jsem se na něj.
"Já jsem Max Cooper. A ty jsi?" představil se ten druhý. Ten měl vlasy černé jako uhel a oříškově hnědé oči. Nehledě na to že byl promáčený od hlavy k patě. Chvilku jsem zaváhala.
"Madison... Madison Rogersová..." slušně jsem odpověděla a začervenala se.
"A co děláš tady?" zeptal se Max, ale odpovědi se nedočkal.
"Pánové, říkal jsem obklad a vypadnout!" ozval se hlubší skoro mužský hlas.
"Danny je ti jen šestnáct nemusíme tě poslouchat." odsekl Cristian. Ten Danny nadzvedl jedno obočí a zaťal pěst. Ozvalo se zahřmění.
"Fajn..Fajn..Jdeme..." sykl Max a táhnl Cristiana ven. Upřímně nevěděla jsem co od Dannyho čekat. Přistoupil ke mě.
"Můžu?" zeptal se a ukázal na místo vedle mě. Opatrně jsem přikývla. Sednl si a změřil si mě pohledem.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se.
"Madison Rogersová. A ty?" oplatila jsem mu otázku. Jen se zasmál.
"Danny Reed."
Byl jiný než Max s Cristianem. Nejen že byl o nejmíň šest let starší. Měl blonďaté vlasy, které mu padaly do očí. Do pomněnkově modrých očí. A byl o hodně víc svalnatý a silnější než ti dva.
"Pověz mi, jak si se tady ocitla? Do těchto lesů je vstup na vlastní nebezpečí." zachmuřil se.

Mám mu to říct? 

Nakonec důvěra zvítězila. Všechno mně se dozvěděl. O tom jak na mě máma byla zlá a jak jsem na ni čekala. Jak jsem si udělala úkoly a pak vyhlížela ven z okna. Potom jak mi podjela stolička a já nešikovně spadla a vytvořila tu obří rostlinu...
"Počkej,počkej... Jak si vytvořila ten strom?" zarazil se Danny.
"Můžeš mi to ukázat?" naléhal. Přikývla jsem a namířila ukazováček doprostřed místnosti. Danny se tím směrem podíval. Začala jsem se soustředit a ze země vyrostl malý stromek. Danny se na mě s úšklebkem podíval.
"Maddie, ty nejsi jako ostatní děti, že ne?" zeptal se s úsměvem na tváři.
"Nevím, nemám žádné kamarády. " pokrčila jsem rameny. Smutně se na mě podíval. Mně se zaleskly v očích slzy.
"Teď už ano. A plný tábor. Tady jsou všichni jako ty. Máš štěstí že jsi to tady objevila. Bůh ví co by se s tebou stalo." řekl starostlivě. 
"Jak stejní jako já? Jako že si hrají s kytkami a stromy?" zeptala jsem se.
"Ne, to ne... Každý má jinou schopnost. Ty ovládáš přírodu že? Já ovládám bouři a blesky. A třeba Cristian ovládá vodu. No a Max ten dokáže cokoliv vykouzlit. Jediný kdo nemá schopnost je Tobias. Ale ten vyniká v lukostřelbě. Neboj určitě se ti tu bude líbit." řekl a usmál se na mě.
"A co moje maminka?" z kapsy jsem vytáhla žlutý kvítek pro který mě poslala. Byl zvadlý a zmačkaný. Sevřela jsem ho v dlani a myslela jen na něj. Když jsem dlaň rozevřela, vypadal jako bych ho nikdy neutrhla. Danny se usmál.
"Tvoje maminka tě má určitě ráda... I když to tak nevypadá. Teď máš novou rodinu. Nás..A my tě ochráníme ano?" navrhl mi a já ho místo odpovědi objala. Nečekal to a lehce vydechl. Zastrčil si jeho vlasy za ucho a objetí mi opětoval.
"Pojď. Představím ti pár dětí." oznámil mi a kývl na mě.
"Kolik ti je?" zajímala jsem se.
"Šestnáct. A ty mi svůj věk prozradíš?" zeptal se a zárověň odpověděl.
"Deset." řekla jsem a pochodovala vedle něj.
"To si budeš rozumět se Zoey." zakřenil se Danny. Jeho úsměvy mě začínají štvát.
Vešli jsme do středu tábora, kde všichni všeho nechali a pohledy stočily na mě, na malou hnědovlasou, pohublou,špinavou, uplakanou a vyděšenou holčičku která si jen tak přišla do jejich tábora.

"Dámy a pánové. Představuji vám naši novou členku. Jmenuje se Madison Rogersová a doufám že ji mezi sebe přijmete. Je to naše velká posila. Víte jak nám pan Hendricks říkal o dívce ovlá..." nedořekl.
"Děkuji že se ujímáš vedení Danny, ale od toho jsem tady já." ozval se příjemný hlas staršího muže. 
"Ahoj Madison. Jsem pan Hendricks,jeden z velitelů tohoto tábora. Moje schopnost je číst myšlenky a jak se koukám tvoje ovládat přírodu. Konečně jsme tě našli Madison. Teda ty jsi našla nás. Jsi poslední s touhle schopností. Poslední dívka ovládající přírodu." vychrlil na mě pan Hendricks.

__________________________________________

Dobře, pár z vás už na tenhle příběh narazilo a alespoň trošku se jim zalíbil. 
Tohle byl 2/2 flashbacků, prostě minulost-aby jste věděli o co jde a co se Maddie přihodilo. Prostě něco jako úvod. Od dalšího dílu, který přibyde příští týden se přesuneme do přítomnosti a budeme dopodrobna poznávat všechny osoby,úkoly a nesnáze. 

Snad to někdo bude číst.... Děkuju vám ♥
-Wenny ♥