Shadows of future

Minulost- Ty si nedáš pokoj

Na náměstí stála skupinka Necitelných. U brány jsem viděla Maxe s Crisem. Oba vyskočili do stoje a byli připravení na útok. Na druhé straně stál zase Danny. No, stál je silný slovo. Byl v podřepu. Věděl, že se nesmí prozradit.

"Ale,ale,ale..."mlaskla Victoria.

"Něco jsme ti o útěku řekli ne?"vyštěkl svalnatý kluk. Danny se chystal vyběhnout. Já ale věděla, že ještě není čas a jemně zavrtěla hlavou.

"Co po nás sakra chcete?"vyjela Zoey.

"Co po vás chcem?"zasmál se ten menší kluk s vlasy černými po ramena.

"Tuhle holku a tu knížku!"poroučel si a ukázal přitom na mě.

"Mě?"zarazila jsem se. Proboha k čemu jim budu já?

"Neptej se tak blbě. Myslíš že nemáme zájem o poslední strážkyni přírody?"uchechtla se Vic.

"Vemte je obě. Budou se hodit."zavelela. Dva silnější kluci se na nás vrhli.

"Ne!"vykřikla Zoey a mrštila před sebe rukama. Okamžitě se mezí námi a těmi kluky rozhořela ohnivá stěna. Zakryla jsem si obličej rukama a ve vteřině táhla Zoey směrem za Dannym.

"Né tak rychle!"vykřikla Victorie a vyslala proti nám ohlušující zvukovou stěnu. Okamžitě nás to odhodilo dva metry daleko. Zoey měla štěstí a dopadla na zem. Já to měla horší, mě zastavil kmen stromu.

"Vic, nech nás odejít! Prosím!"vykřikla jsem a zvedala se ze země. V tom na plácek přiběhl snad celý jejich tábor.

"Letošní hry, začínají vskutku originálně!"zvolal dost známý hlas. Necitelní mezi sebou vytvořili cestičku. Tou prošla má matka. Co nejrychleji jsme se se Zoey zvedli a chytly za ruce.

"Věděla jsem že sem přiběhneš..."řekla a napřáhla ruku. Do háje... pomyslela jsem si. Věděla jsem že na nás pošle něco jako blesk...

"Sbohem!"vykřikla a chystala se paprsek vystřelit. Najednou jí ale hned v dlani vyhasl. Dívala jsem se jí do očí.

"Ehm.."odkašlala si Zoey, "Nechtěla jste nás zabít, nebo tak něco?"

"Jsi troufalá!"čertila se a napřáhla se znovu. Situace se opakovala. Nechápala jsem ani jednu věc co se tady děje. Po pár marných pokusech nás zabít, mi to došlo. Ona není jediná kdo ovládá bouřku. Pousmála jsem se. Danny je fakt chytrej.

"Co to?"osupila se.

"Nechte to na nás."stopla si před ní Vic s tím klukem s černými vlasy po ramena.

"Haleluja..."oddechla jsem a sevřela pěsti. Zoey mě následovala.

"Teď!!"vykřikla matka a mrštila po nás blesk.

"Madie!"vykřikla Zoy a strhla mě na stranu ke keříku kde byl Dann.

"Fajn...Teď!!!"vykřikla jsem i já.

Země se zatřásla pod náporem mých schopností. Uprostřed skupinky těch šašků vyrostl obří kořen. Několik jich odhodil i šest metrů daleko a zůstali ležet bez hnutí. Mezitím vyskočil i Danny a přivolal silnou bouřku. Natáhl ruku k nebi. Mezi nebem a jeho dlaní se vytvořil blesk, kterým následně mrštil do oslabené skupinky.

"Takže to ty mi bereš energii!"rozkřikla se matka a v nestřežené chvíli ododila její mocí Dannyho zpět do keříku.

"Ano já!"uchechtl se a útok jí vrátil.Mezitím Zoey využila volné chvíle a chrlila několik paprsků ohně proti Necitelným.

"Tak fajn..."vyplivl Danny sliny a odrazil se od země. Vrhl se na několik chlapců.

Nastal šílený chaos. A to ještě nepočítám to, že nám na pomoc přicházeli i Cris s Maxem, Minnie a Jane. Až Danny zjistí, že jeho drahá polovička ho neposlechla, určitě ho to rozruší. Okamžitě jsem ho potřebovala v chomáči bojujících lidí najít. Uviděla jsem jeho blonďaté vlasy a chystala se na něj vykřiknout.

"Da-"nestihla jsem. Zvuková vlna mě nyní odhodila směrem ven ze skupiny. Pomalu jsem se začala sbírat ze studené špinavé země.

"Maddie!!"vykřikl Cris. Mávla jsem na něj ať okamžitě vypadne. To už se ale blížila Victorie a aniž by se ohlédla, mrštila po Crisovi zvukovou vlnu. Jen tak tak stihl uskočit. Neváhal a oplatil jí to. *Žbluňk* Ozvala se voda. Vybavil se mi ten den, kdy jsem v táboře nikoho neznala a Cris za dveřma polil... No, vždyť jste to četli! Není čas! Napomínám se a využívám oné situace.

Zvedám se, dlaně napnuté. Soustředím se. Ze země se pomalu derou kořeny které Victorii přišpendlí nohy k zemi. Okamžik pro mě a Crise. Z jedné strany proti ní vysílám zelenkavý paprsek, z druhé Cris vodní paprsek.

"Dooooooooooooooooost!"zmítá se Vic. Prudce se vytrhává z kořenů a vyskakuje do neuvěřitelné výšky. Pomalu dopadává a opět nás s Crisem odhazuje dva metry od ní.

Pocítím, jak se mi kniha v batohu zaryla pod žebra. Představuje to pro mě neuvěřitelnou bolest. Syknu bolestí, ale ve vteřině proti Vic vysílám paprsek s omamnými trny Světlenky divotvorné. Jediný zabodnutý trn znamená halucinace na 5 minut. Získá nám to čas. Victoriia sice útok odráží, ale strefuje tím několik Necitelných. Bohužel pro ni, jeden trn přehlédla. Zabodává se jí do krku a ona se pod vlivem halucinací kácí k zemi a svíjí se v křečích.

"Kdo se směje teď?"zeptala jsem se ironicky.

Ozvala se rána a vedle mě dopadl zářivý paprsek. Než se stíhám zorientovat, co se děje, cítím rozškvařenou kůži na mojí noze.

"Aaaaaaaaaau!"zaječím, že to bylo slyšet snad až v L.A.

"Kdo se směje teď? Tak třeba já!"objevuje se má matka. Je šerednější, než obvykle. Podívám se směrem k mému lýtku. Látka z kalhot přiškvařená k ráně.

"Dej sem tu knihu!"vyjekne najednou. Je mi jasné že je průšvih.

"Dobře! Udělám cokoliv, jen nechte mé přátele! Nechte si mě a i tu knihu! Ale je nechte odejít!"snažím se získat čas a navazuji kontakt se spálenými stromy.

"Jsi tak tak tak hloupá Madison.."kývá hlavou. "Vážně si myslíš, že je propustím po tom, co si sem jen tak příjdete pro tu holku?" stop! To mi stačí. Stromy získaly zpět trochu své zeleně. Na můj zamýšlený plán to dokonale stačí.

"Nemyslím...Já to vím!"nahodím obličej typu 'vyhrávám' a křížím před sebou ruce.

Větve obnovených stromů okamžitě rostou a uvězňují matku v pevném sevření.

"Madisoooooon!"zařve bolestí. Opouštím spojení se stromy a vybíhám směrem k bráně. Musím sem dostat Jane s Minnie a nutně si domluvit plán s Tobym.

Najednou slyším jemnou hudbu. Zpomaluji a jsem jako zhypnotizovaná. Najednou nic...Ticho...A pak se to ozve. Znáte ten zvuk když zapíská mikrofon? Nebo zastavuje vlak? Představte si, že ten zvuk máte 20x silnější a ve sluchátkách.

Chytám si uši do dlaní a hroutím se k zemi.

"Překvapení!"směje se zákeřně Victorie. Z čela po pravé tvář až k bradě, jí stéká rudá krev.Vlasy má rozházené do všech stran a na krku má ošklivou ránu po jedu ze Světlenky. Oddělávám ruce z ucha. Čeká mě nemilé překvapení. Z levého ucha mi teče proud krve.