Shadows of future

Přítomnost

Mám strašně těžká oční víčka. Kolem mě se vytváří silná záře. Minulost na kterou si pamatuji jen já a Minulost na kterou všichni, se spojuje v jeden celek. Přemítají se mi všechny vzpomínky, ať už radostné, nebo smutné. Vidím sebe jako dítě jak běhám po lese s kluky a Zoey s Minnie za zády. Vidím jak si hraji s matkou a otcem. Vidím, jak se o mě Cris s Maxem perou. Vidím můj první ples, jak se učím s mými schopnostmi, moje úspěchy i neúspěchy v Dobročinné škole. Vidím, jak mi Cris daruje perlu z jezera. Vidím, jak mě Max bere za ochrannou stěnu a Dannyho párty. Mám před očima zničeného Dannyho a chladné tělo mrtvého kluka. Vidím i mrtvého Crise. Vidím první setkání po sedmi letech s matkou. Vidím velkou bitvu u Neohrožených. Vidím otce. Jak Toby dostává svou schopnost, smrt matky. Knihu Shadows of future. Vidím...

...se v lese. Tentokrát už kolem mě ale není žádná záře. Ležím v porostu mechu a květin v černých riflích a modré košili. Vlasy mi splývají po zádech. Jsou nezvykle rovné.Vstávám na nohy. Rozhlížím se a hledám cokoliv známého. Nic nenalézám. Všechno je tady rozkvetlé a plné života. Spadá sem i jemná mlha.

Pustit hudbu!!!

Chytám se větve stromu bez listů. Ihned začíná hnědnout a oplývat květy a zelenými listy. Uskakuji a po chvilce se dávám do blaženého smíchu. Točím se dokolečka a nechávám volně proudit magickou energii do přírody. Všude vyrůstají nové stromy a barví se nové druhy květin. Mech dvakrát víc zelená a je jemnější než normální. Dávám se do běhu a kolem sebe tvořím silnou přírodu.. Kolem mě prolétají motýli závodí se mnou v běhu-teda oni v letu. Směju se. Do vlasů se mi zaplétají květiny a košile s kalhotami se mění v krásné bílé jemné šaty prorostlé květinami. Vybíhám z lesa k útesu. Nezaváhám a nezpomaluji. Běžím vstříc hlubině a bezmyšlenkovitě skáču. Kolem mě prolétá hejno vrabců.

"Jooooooooo!!!"křičím při volném pádu a rozpřahuji ruce.

Připravuji se vytvořit velký kmen prorostlý mechem, ale namísto toho, slyším šplouchání vody a dopadám do něčí náruče.

"Vítej doma."směje se Cris a staví mě vedle něj. Vysmýkám se mu a vytvářím větev visící z útesu. Zhoupnu se a vyskakuji do výšky. Tentokrát mě zachytává letící Danny a pokládá na kraj útesu. Hned vylétá do nebe za Jane a já slyším bouři. Usmívám se běžím dál do lesa. Najednou cítím z jedné strany horko a z druhé chlad. Zrychluji. Vpravo vidím ohnivou a vlevo ledovou čáru a výskající Zoey jak na ohnivém prkně sjíždí ohnivou plochu a Tobyho jak sjíždí po ledové ploše. Neváhám a vytvářím plochu ze zelené třpytivé mlhy a prkno ze dřeva. Máchnu rukama a vymršťuji se na první místo. Vyskakuji a zachytávám se větve stromu. Skáču z jednoho na druhý po chvíli vidím někoho jak poskakuje vedle mě.Slyším hudbu a podle toho vím o koho se jedná. Je to usměvavá a krásná Victora. Směju se na ní a seskakuji ze stromu přímo před Maxe. Směje se a mává hůlkou. Kolem ruky se mi obmotává krásná kopretina. Usmívá se a zachytává Zoey co mu skočila do náručí. Běžím dál a vrážím do Minnie. Usmíváme se a běžíme po pěšince. Z pravé strany se objevuje Danny v zákrytu s Jane. Z levé strany slyším kroky Crise a Maxe. Jsem radostí bez sebe! Já slyším!

Po chvíli mě za ruku bere Vic která nás doběhla. Z pravé strany vybíhá Toby se Zoey a přidává se k nám i černovlasý kluk James. Usmívám se a vytvářím si znovu prkno. Všichni mě následují a společně sjíždíme kopec.

"Bacha Coopere!"křičí Cris a vytváří nad Maxem vodní kruh.

"Na to ani nemysli!"vykřikne Zoey a rozpouští vodu ohněm. Max se šibalsky usmívá a přeráží Crisovo voodní prkno.

"Debiléééééééé!"křičí Cris a řítí se k zemi. Vyskakuji a mířím pod Crise. Vyrůstá tam porost hebkého a měkkého mechu a Cris bezpečně dopadá. V tom mě strhuje Toby a já sjíždím po ledové cestičce. Hýbu nohama a kloužu směrem za Tobym. Přeskakuji za Victorií a všichni se ocitáme u obrovské vesnice. Brzdím a rozhlížím se. Všichni sjíždí obří vodopád a já sotva popadám dech. Dojíždí mě Cristian

"Copak?"ptá se a chytá mě kolem pasu.

"Co..To...Co je to? Je to nádhera!"rozplývám se.

"Tábor druhého světa. Necitelní a Dobročinní se spojili. Jediný kdo nás rozděloval, byla Armoiries. Ona nastolila strašná pravidla tří světů a přijímací zkoušky Necitelných. Spousta lidí zemřelo a teď? Jsme silnější a odolnější."usmíval se.

"Jak jste to stihli?"ptám se.

"Kouzla a čáry... Tvůj otec nám řekl, ať tě uložíme na bezpečně místo v přírodě a necháme tě načerpat energii.. Spala jsi celý měsíc."oznámil mi.Vystrašeně jsem se na něj podívala.

"Neboj, všechny životní funkce máš v normálu!"zasmál se. Na klidnosti mi to nepřidalo

"A...asi budu potřebovat trochu víc času na pochopení tohohle všeho..."vydala jsem ze sebe přidušeně.

"To ti milerád vysvětlí někdo jiný..."řekl a přivinul si mě k němu.

Slunce pálilo, dokonce jsem měla pocit, že skrze mě propaluje díru. Naštěstí šlo vážně jenom o pocit. Vyčerpaně jsme Crisovi padla kolem krku a nos zabořila do jeho trička. Pevně si mě k sobě přitiskl a pro změnu on zabořil jeho hlavu do mého krku. Slyšela jsem zpěv ptáků, šplouchání vody z vodopádu a šumění korun stromů. Cítila jsem Crisův rychlý tep a teplý dech. Usmála jsem se. Odtáhla jsem se a zůstali jsme stát tváří v tvář. Položila jsem mu dlaň na tvář, na které se nacházela malá jizva. Ještě do dnes se asi všem hojí rány z bitvy, kdy moje ma- Armoiries prohrála. On položil jeho dlaň na mojí ruku a hluboce se mi zadíval do očí. Začervenala jsem se a na zlomek vteřiny sklopila pohled. Hned po tom jsem přitiskla své rty na jeho. Chytl mě rukama kolem pasu a já jeho kolem krku. Romantika. Stále ale potřebuji znát všechny odpovědi...