Shadows of future

Všechno jednou končí...

Naše vesnice vypadala jako netknutá. Škola stála na svém místě hned vedle obchodu s potravinami a plácek na odpolední zkoušky stál taktéž netknutě vprostřed vesnice.
Na druhém konci pod vysokou vrbou v kmeni obrovské stále plodící lípy byl můj dům. Teda náš dům. Nebo se všichni přestěhovali zpět k sobě? Doufám že ne. Teď mě čekala cesta dolů.Po schodech.

"Nechceš se svézt dolů?"nabídl mi Danny.
"Jak svézt? Vytvořím se kmen a..."nedořekla jsem a už se válena v jeho náručí. A vznášela. My letěli. My vážně letěli. Danny se pobaveně smál a pomalu letěl vstříc vesničce Dobročinných. Hned jak mě usadil na zem jsem se vymanila z jeho objetí a zaraženě jsem se zeptala.
"Od kdy vlastně umíš létat? A to samý Jane! Já toho vážně tolik prospala?"smála jsem se.
"Tvoje schopnosti zesílily, naše schopnosti zesílily. Vládci počasí a bouře vždy od čtvrtého stupně jejich moci dostanou schopnost létat."vysvětlil mi. Abych se přiznala, nevnímala jsem ani jedno slovo co mi právě řekl. Pamatujete na ten den kdy jsem přišla k němu domů, před jeho párty a zůstala mu jako idiot civět do těch kouzelně modrých, blýskajících se a totálně utápějících očí? Jo, přesně tak, je to tady zase.
"Rogersová. Je čas jít domů. Na moje oči budeš mít čas jindy."zasmál se a položil mi jeho ruku přes moje ramena.
"Vždycky mě prokoukneš."zasmála jsem se a přitiskla se k němu. 

Stála jsem přede dveřmi mého starého dřevěného domu. Všichni to tu dali hodně rychle dohromady. Henxova kancelář už zase stojí a můj dům má opět velkou krásnou plodící zahradu. Na rtech se mi vytváří úsměv a já beru za kliku.
"Asi bych se naposledy nadechl... Přece jen jsou tam spolu zavření Max s Crisem. takže..."odkašlal si Danny. Takže se nikdo neodstěhoval.. Pomyslela jsem si. Na tváři se mi rozlil ten nejširší úsměv a já odhodlaně zabrala za kliku a vstoupila dovnitř. Všude bylo krásně naklizeno a z kuchyně se linula vůně čerstvě upečené bábovky. Na jídelním stole, kolem kterého bylo rozestavěno 10 židlí.

"Takže tady zůstanete se mnou?"zasmála jsem se.
"Madison!"zapištěla Zoey a padla mi do náruče.
"Je mi to hrozně moc líto..."rozplakala se. Co se stalo?
"Nechápu.. Za co se omlouváš?"pohlédla jsem jí do uslzené tváře.
"Protože jste kvůli mě museli riskovat život... Vše se stalo jen kvůli mně a..."
"...a ticho!"zarazila jsem ji.
"Díky tobě jsme zarazili největší hrozbu,já našla svého otce a sestru, dokázali jsme srazit dva světy a ochránit tím ten lidský, Max zjistil, že šťastný bude s tebou, Toby získal schopnost a všichni jsme mocnější, kniha se otevřela... Vážně toho tolik lituješ?"chlácholila jsem ji.
"Vidíš jak jsem blbá, vždyť já vlastně vůbec nikoho neohrozila že?"zeptala se ironicky.
"Zoey!"napomenula jsem ji. "Jako bys za to, že tě unesli mohla!"

"Maddie?"poklepal mi na rameno Danny. Otočila jsem se na něj.
"Nevadí, že jsme se do tvého domu nastěhovali... No.. Dva navíc?"zeptal se.
"Tak proto deset židlí."zasmála jsem se.
"Beru tvou odpověď jako: Ne nevadí."zasmál se.

"Tak jsi tady."sklouzl ze schodů Toby. Udělal si ze schodů ledovou klouzačku a dole mu podjely nohy a spadl na zem. Nepatrný pohyb rukou... On sice nevyčaroval obří strom ale zamrazil celé spodní patro. Včetně Maxe který zrovna scházel po schodech.
"Proboha Toby!"zasmála jsem se a doklouzala k němu a pomohla mu vstát.
"Myslím že bych ho takhle mohl nechat. Nemá blbý kecy!"oprášil se Toby a pohledem sklouzl na Maxe.
"Rozmraz to tady, dělej!"poručila jsem a čekala na Maxův držkopád. Ten se ale nekonal.
"Mám chuť ti něco vyvést, bratře."sykl Max a chytl Tobyho do kravaty.
"Madison.."kníkla Minnie ze shora.
"Minn!"oplatila jsem jí a vyběhla za ní. Silně jsem ji objala.

"Madison musím ti něco říct..."zašeptala.
"Ano? Poslouchám."zaujatě jsem na ní pohlédla.
"Víš jak jsi přišla z tvé přítomnosti?"začala.
"Bohužel... Crisova smrt mě pořád pronásleduje. Naštěstí si to pamatuju jen já..."vzdychla jsem.
"Noo...Ne tak úplně."nakrčila se.
"Co?"otočila jsem se na ní.
"To je to co ti chci říct. Nejsi jediná kdo si pamatuje obě přítomnosti Maddie. Z nějakého důvodu si to pamatuji taky." Co já se dneska nedovím? Nechci aby si to pamatovala. Chci si to odnést jen já! Nechci aby někdo jiný trpěl vzpomínkami na ty hororové chvíle. Na zakrvaveného Dannyho a toho kluka v lesíku. Crisovu smrt.Nechci! Na druhou stranu ale budu mít s kým mluvit o mých myšlenkách a snech...

"Ach Minnie.."zašeptala jsem a znovu ji objala.
"Kdybys cokoliv potřebovala...Teda kromě teleportace v čase, jsem tady pro tebe. A teď bys měla jít do svého pokoje..."řekla a pohladila mě po tváři. Kývla jsem a sledovala jak sebíhá schody.

Do mého pokoje? Docela se bojím co na mě vybafne. Ale nic jiného mi nezbývá... Pomalu beru za kliku a otevírám. Nakouknu dovnitř a na posteli vidím Victorii s její korunkou a toho kluka. James se myslím jmenoval...

"Ahoj, Maddie..."vstala Victoria a zasunula si neposedný pramínek vlasů za ucho.
"A..hoj..."přidal se i James.

"Ahoj.."oplatila jsem pozdrav a usmála se. Naopak ti dva vypadali provinile.
"No.. Já myslím že by jsme si měli najít vlastní dům a..."prolomila Victoria ticho.
"Proč?"nechápala jsem.
"Protože sem prostě nepatříme..."ozval se James.
"Od kdy? Vic jsi moje sestra! A Jamesi ty její blízký přítel když jsi furt u ní. A že jste byli Necitelní? o a co... Vyberte si místo a já s Maxem vám pomůžeme s výbavou pokojů!"rozpřáhla jsem ruce.
"Ty jsi neuvěřitelně dobromyslná."zaculila se Victoria.
"Nenene. Jenom Dobročinná."usmála jsem se a objala Vic a následně i Jamese.

"Maddie. Já vážně nevím jak ti poděkovat. Skoro jsem tě zabila a..."
"Victorie, všechno je v pořádku. To co se dělo bylo přirozené. Tvůj instinkt lovce. Hlavní je že jsme obě tady a v pořádku ne?"uklidnila jsem ji a vytvořila pěkné dřevěné dveře.
"Děkuju..."řekla a vklouzla do jejího nového domova.

Seběhla jsem o patro níž a srazila se s Crisem. 
"Maddie! Všude tě hledám!"zasmál se. Chytl mě kolem pasu a vyzvedl do výšky. Zasmála jsem se a chytla se jeho ramen.
"Měla jsem menší práci."usmála jsem se, když mě položil na zem.
"Takže s Victorií všechno v pořádku?"
Odpověděla jsem mu další otázkou.: "A všichni ostatní, jsou v pořádku?"zvedla jsem oči k těm jeho.
"Zdá se že ano"pohlédl do mých očí. 

Poprvé jsem se zahleděla do očí někoho jiného. Teda ne poprvé. Ale poprvé jsem se začala utápět v očích někoho jiného než v Dannyho studánkách. Crisovi oči se leskly vzrušením a štěstím a jeho rty se vytáhly do blaženého úsměvu. 
Teď už je dobře. Teď už vím že ho nemůžu jen tak ztratit. 
Vypínám všechny mé myšlenky a pomalu se přibližuji k jeho rtům. Přivírám oči stejně jako on. 
Teď už se nikomu nemůže nic stát, všichni jsme zachráněni. Všechno je jako dřív.
"Konečně ve společné realitě..."šeptám a cítím Crisovi rty na těch svých....

KONEC 

(Přečtěte si alespoň třetí bod. Děkuju :) )
Ahoj lidi. Vím že tohle nikdo nečte ale i tak vám prostě poděkovat musím!
•Ta vaše podpora je tak neuvěřitelná. Vždycky když nemám náladu na psaní, stačí si přečíst pár vašich komentářů a najednou mi naskáče tolik nápadů že prostě musím jít psát.

•Nevím jestli jste si toho někdo všiml, ale dostali jste můj příběh Shadows of Fuuture na první místo v kategorii Fantazy. Vážně moc moc moc moc moc děkuju! Zbožňuju vás!!!!

•Mezi touhle děkovačkou, bych se vás ale i chtěla zeptat, jakou kategorii by jste chtěli ode mě číst teď :) Doufám že si to někdo přečte! ♥♥

• A poslední bod?Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju Děkuju!

Jste nejlepší čtenáři jaké může spisovatel mít!!! ♥♥♥♥♥♥♥
-Ahoj Wenny ♥