Shadows of future

Minulost- Alespoň mi zkus věřit!

Nastalo trapný ticho. 
"Ja..Ja-kto..Já...Prosím řekni že jsem tím alespoň někoho zachránil..Někoho...A kdo..Maddie..."zakoktla se.
"Zachránil. Hendrickse. V tuhle chvíli v přítomnosti, se má matka snaží dostat mě do tábora Necitelných. Musím si pohnout a vyřešit to tady. Máma se kdykoli může vrátit a nemusí být sama."sklopila jsem pohled.
"Kdo mě zabil?"položil mi Cris otázku co zněla strašně divně.
"Má máma. Crisi, teď to nesmíme řešit. Pokud mi budeš věřit a pomůžeš mi, budeme žít všichni normálně.."řekla jsem a slzy se mi nekontrolovaně řinuly po tvářích.
"Co musíme udělat?"ptal se dál. Neznal ani celou pravdu a už jde do toho.
"Jít za Hendricksem."odvětila jsem a seskočila ze stromu.

 "Madison můžeš mi říct kde...Co to máš na sobě?!"uviděla jsem na náměstí Zoey s Minnie. Tyhle dvě jsem zrovna vidět nemusela. I když Minnie jsem viděla ráda. Jenže nebyla ve své kůži.
"Minnie jsi v pořádku?"přešla jsem Zoeyniny otázky.
"Jo jsem...Jen se cítím slabší..Jakoby někdo...Nevím jak to popsat...Jakoby někdo používal mou schopnost.. Já nevím, zní to fakt divně."zamyslela.Usmála jsem se.To bude tím, že v přítomnosti mě Minnie udržuje v minulosti.
"Holky kde je Hendricks?"vložil  se mezi nás Cris.
"V kanclu, připravuje odpolední zkoušky.Je tam s ním Max s Dennym. Děje se něco?"zakroutila Zoey očima. Neodpověděla jsem a vyběhla směrem k jeho kanceláři. Holky s Crisem hned za mnou.
"Hej! Co se dějééééééééé?"křičela za mnou Zoy. Rozrazila jsem dveře.
"A-hoj?"zarazil se s úsměvem Danny.
"Co tady chcete?"zarazil se Henx.
"Musím zabránit dvěma smrtím a útoku na tábor."vychrlila jsem ze sebe a to jsem neměla dělat. Danny s Maxem propadli v bouřlivý smích. Hendricks se tvářil vyděšeně.Zřejmě mi už vlezl do hlavy.
"Maxi ty mi nevěříš že ne?"otočila jsem se na něj a vzpomněla si na přívěsek od něj. Vytáhla jsem ho z výstřihu a sundala z krku. jeho tvář zkameněla.
"Kde-?"
"Nosil si ho v zadní pravé kapse a chtěl si mi ho dát k osmnáctinám. V den který se odehrává v mé přítomnosti si mi ho dal aby si mi tady v minulosti uvěřil."vychrlila jsem ze sebe. Nikdo se nezmohl na půl slova.
"Posaďte se slečno Rogersová."pokynul mi Hendricks. Poslechla jsem.
 "Prosííím. Nechci to říkat znovu. Je to složitý.. A važte si toho, že vás prosím aby jste mi vlezl do hlavy!"zavrtěla jsem se. Cristian stál u dveří a Zoey s Minnie jen nevěřícně koukaly. Dannyho přešel smích a Max to stále nemohl pochopit. 

Pohlédla jsem Hendricksovi do očí a on do mých. Založil si ruce na stůl a sevřené pěsti si dal před pusu. Začnul se soustředit. Na obličeji měl nejprve pobavený výraz, který rychle přešel ve vystrašený, poté v naštvaný a nakonec v odhodlaný výraz.
"Tohle si nemůžeš vymyslet...Na tohle bys nikdy nepřišla...A Cristianovo mrtvé tělo by sis určitě nepředstavovala když-"
"Ano přesně tak..."zarazila jsem ho. Kdyby dokončil větu, vyšlo by z toho něco co by ublížilo Maxovi. Henx pochopil.
"To znamená, že musíme zvýšit stráže. A Danny, je mi líto, tvá každoroční párty se musí odložit. Nebuď zklamaný zachráníš tím život. Cristiane, ty se mě nesnaž zachraňovat a-"chrlil Hendricks.
"Pane Hendricksi, stačí když se zruší ta párty a zdvojnásobí stráž..."zarazila jsem ho.
"Dobrá...Dávejte na sebe pozor...A Coopere? Ať vás ani nenapadne tahat slečnu Rogersovou ven! Myslím tím ven za stěnu."pokáral Maxe. Max se jen zašklebil.

Všichni se vyhrnuli z kanceláře. Cristian mě zastavil a pevně objal.
"Neboj, zvládneme to."řekl a políbil mě do vlasů. Přes jeho rameno jsem zahlédla Maxe. Zničeného Maxe. Vím že o mě stojí oba, ale o koho stojím já? Nesmím si teď dovolit s někým být! 
"Crisi promiň...Stavíš se večer?"zašeptala jsem mu. Jen se otočil na Maxe a chápavě kývnul.Usmála jsem se a rozběhla jsem se proti Maxovi. Narazila jsem mu do hrudi a ovinula ruce kolem jeho krku.
"Teď nastanou ty nejhorší chvíle Maxi, slib mi že mi budeš věřit..."zašeptala jsem.
"Budu... Ten přívěsek, ten nosím pořád u sebe a pochybuju že by ses mi jen tak vloupala do bytu a hledala něco po kapsách mých kalhot."zasmáli jsme se.
"A ještě je tady Minnie která přenáší v čase. Je to celkem reálný."smál se.
"To je šílený!"ozval se Dannyho hluboký hlas. Odtrhla jsem se od Maxe a přešla k Dannymu. Zamávala jsem Maxovi a sedla si k Dannymu na lavičku.

D: "Je jen jedna přítomnost, tahle! Nedovedu si představit že..."
Já : "Danny, alespoň mi zkus věřit! Viděl to i Hendricks! A myslíš si že bych si představovala že moje vlastní matka dojde až sem, bude mě chtít odvézt pryč, vytvoří bouři a zabije Crise s Jamiem společně s jejími poskoky?!"zvýšila jsem hlas.
D: "Když to řekneš takhle tak ne ale..."
Já: "Danny viděla jsem tě na vlastní oči jak na té párty odcházíš s Jane do lesíka. Po chvilce se ozve její křik a když tam přiběhneme a vidím tě celého od krve jak se snažíš oživit Jamieho s dírou v břiše. Pár dní na to, tě moje matka málem zabije a... Danny zkus mi věřit! Prosím..."šeptala jsem a představovala si události co se odehrály v mojí přítomnosti o týden později.
D: "A co když budu věřit a..."
Já: "Pokud se tady zítra objeví má matka, mluvím pravdua tu pásrty odvoláš. Pokud ne, považuj mě za cvoka a zesměšni mě, platí?" nabídla jsem mu a napřáhla k němu ruku.
D: "Platí."odvětil a potřásl mi jí. Usmála jsem se.

Bylo něco kolem osmé hodiny. Stála jsem u kuchyňské linky a připravovala si ovocný salát. Udělaĺa jsem ho trošku víc. Počítala jsem s tím, že příjde jak Cris tak Max. Nepletla jsem se. Z chodby se ozývala hádka.
"Já jsem pozvanej!" "Ale já ji chtěl pozvat!" "Do zakázanýho lesa v nejkritičtější dobu?!"
Usmála jsem se, natáhla si pod volný šedý tričko červený šortky a položila mísu se salátem na stůl.Před zaklepáním padla ještě jedna věta "Ať si sama vybere!" 
Nadechla jsem se a šla otevřít. 

"Ahoj kluci..."řekla jsem a každého objala. 
"Ahoj..."řekli sborově. Stoupla jsem si na stranu za dveře a pokynula ať jdou dál. Vešli a sedli si ke stolu. Nastalo hrobový ticho.
"Musíte se pořád jenom hádat?!"narušila jsem ho. Jejich otrávené obličeje jsem nemohla vystát.
"Jenže tohle nejde...Je to od té doby co jsi sem přišla."načnul Max a pohlédl na Crise. Prosím, teď ne! Prosím ať se mě neptají koho miluju ne....
"Někdo musí s pravdou ven! Od první chvilky jsi se nám zalíbila Maddie, neustále mezi sebou 'bojujeme' o tvoje srd-"
"Čekala jsem že tohle někdy přijde..."přerušila jsem Crise a sedla si k nim ke stolu.
"Já tě... Ehm... Milujeme tě oba Maddie...."sklopil Max pohled a chytl mě za jednu ruku.
"Oba..."přitakal Cris a chytl mi druhou. Ucukla jsem. Přivřela jsem oči a zkousla si ret. 
"Kluci já si mezi váma vybrat nemůžu... Víte jak je to těžký?!"sklopila jsem hlavu.
"V pohodě..."usmáli se oba.
"Ale až se rozhodneš..."
"Maxi, jsem v minulosti... Teď bojuju o Crisův a Jamieho život a osud naší vesnice. Nemám čas ještě na tohle, i kdybych hrozně chtěla..."vstala jsem ze židle..
"Promiň...Jen jsme ti to prostě potřebovali říct. Nechtěli..Nechtěli jsme tě dostat do rozpaků!"zasmál se Cris. Oba vstali. Max mě objal zezadu a Cris zepředu.
"Teď to musí vypadat vážně divně"zasmála jsem se.
"Musíme to vyřešit! Teda zabránit tomu všemu!"odtáhl se Cris a následně i Max.
"Zvládneme to...."usmála jsem se.