Shadows of future

Minulost- Luk a šípy

Začínalo se stmívat. Adrenalin v mém těle jen rostl a strach rozklepal všechny mé končetiny. Teď se to rozhodne. Buď se něco stane Crisovi a já se vrátím do mé přítomnosti jako poražená, nebo se vrátím do přítomnosti a vše bude jinak. Budu jediná kdo si bude pamatovat obě verze minulosti.

"Co když to nezvládneme?"zastavila jsem prudce koně. Všichni mě následovali.

"Maddie, teď to nesmíme vzdát!"okřikl mě Max.Jeho oči byly zarudlé. Určitě plakal.

"Maxi?"pohlédla jsem na něj starostlivě. Jenom uhnul pohledem. Co se mu děje?

" Můžeme jet?"odsekl bez citu. S tím klukem něco je, něco mu přelítlo přes nos.

"Myslíte že se konečně projeví moje magický schopnosti?"přerušil napjatou situaci Toby.

"Bože Tobiasi!"zasmála se Jane a vyjela jako první.

"Čekej!"křikl na ní Danny a rozjel se. Hned za nimi následovala Minnie s Tobym a v závěsu za nimi Max.

"Neber ho vážně.."ozval se vedle mě Crisův hlas.

"Všiml sis, že se kolem mě nemotá jako dřív? Víš jak to bolí?"vylila jsem si srdce a vzápětí mi došlo, jakou hrůzu jsem vypustila z úst. Crisovo tělo se uvolnilo zklamáním.

"Takže sis vybrala je-"

"Cristiane, ne..Já..Teď vážně není vhodná chvíle tohle řešit..."snažila jsem se z toho dostat. Nemůžu mu říct ani jednu verzi. Nemůžu nic.

"Madd..."přijel blíž ke mně a chytl mojí hlavu do jeho dlaní.

"Cristiane já-"nenechal mě domluvit. Pomalu přiblížil jeho rty k těm mým. V břiše jsem cítila motýlky a sázím se že jsem zrudla jako rajče. Jeho rty moc dobře znám. Jsou plné a jemné a vždy chutnají po jahodové žvýkačce. No co. Přátelskou pusu dávám i Dannymu! Jenže něco mi říká, že tohle přátelská pusa není.

"Crisi...Já...Mus..Musí.Totiž.."nevěděla jsem co říct.

"Pohněte! Jsme tady!!"objevil se Tobyho rozrušený obličej. Moje záchrana.Odvrátila jsem pohled od Crise a pobídla koně.

"Pššš..."tišil nás Danny a tiskl si prst na rty. Mezitím jsme si všichni uvázali koně.

"Tak tohle je tábor Necitelných?" vyjevila se Minnie.

"Nikdy jsem nevykročila za ochrannou stěnu natož sem!"rozplývala se Jane.

"Já tady už byla."vzpomněla jsem si na moje vidění.

Najednou se ozval dívčí a chlapecký smích. Všichni jsme zpozorněli a pohlédli směrem k jejich táboru. Uviděli jsme skupinku o pěti lidech. Tři urostlí mladí kluci a dvě drobné dívky.

"Myslíte že mají taky obrannou stěnu?"zašeptal Toby. Tahle otázka byla na místě. Co když jsme sem jeli, abychom zjistili, že se tam nedostaneme.

"A sakra."ulevila jsem si.

"Něco zkusím."pokračoval Toby a z toulce na zádech si vytáhl šíp. Opatrně sundal i luk a šíp přiložil k jeho tětivě.

"Tři...dva...jedna..."odpočítával, kdy zajde skupinka do tábora. Instinkty měl vážně perfektně vyvinuté.Skupinka zalezla skrz jejich bránu a pořád se pitomě smáli.

"Teď!"řekl si Toby pro sebe a vymrštil se do stoje. Prudce natáhl tětivu a vystřelil šíp kousek od brány. Šíp proletěl místem kde měla být ochranná stěna. Všichni jsme se krčili za porostem křoví a sledovali, jestli se šíp odrazí, nebo proletí.

"Hustý!"vykřikl Tobias.

"Pššššš!"okřikla jsem ho a stáhla zpět na zem.

"Takže víme, že nemají ochrannou stěnu a víme že je tady Zoy."vložil se do konverzace Danny.

"Co? Jak jako víme?"oponovala mu Jane. Danny jen nadzvedl jedno obočí a zvedl do výšky hedvábnou tyrkysovou stuhu.

"Kde?"vyřkl Max otázku dřív než já a stuhu Dannymu vytrhl.

"Támhle na té cestičce."ukázal Danny na pěšinku směrem k táboru Necitelných.

"Kdy jsi tam stihl.."zamračil se Cris a pomalu otáčel hlavu. Danny se jen zasmál.

Obloha se najednou zatáhla a spustil se liják.

"No tohle už snad nemůžete myslet vážně!"zhrozila se Minnie. Hned potom zavrávorala a z kleku spadla na zem.

"Není čas..."vyšlo z ní. Okamžitě jsem se k ní nahnula.

"Cože?"nechápala jsem.

"Já nevím... Připadám si jakoby někdo používal moje schopnosti. A pořád mi v hlavě zní že není čas. Madison na co není čas?"vydala ze sebe dost povědomé věty. Minnie z přítomnosti se mnou komunikuje skrz Minnie v minulosti. Může to znít sebevíc šíleně, ale věřte mi, že já se cítím ještě šíleněji.

"Minn zvládneš to?"

"Jo..Ale vysvětli mi to prosím."

"Není čas...Přesně jak říkáš. Musíme jít!"zavelela jsem a rozběhla se směrem k jejich táboru.

"Nikam!"zachytil mě prudce Danny a strhl mě zpět za keře. Jane mezitím utišila déšť.

"Ty nás chceš všechny rovnou odepsat? Nejprve musíme mít plán!"vynadal mi. Nezbylo mi nic jiného než si sednou a poslouchat jeho rozkazy. Přece jenom on je nejstarší a dá se říct, že za nás má zodpovědnost.

"Fajn..."začal a my ho všichni netrpělivě poslouchali. Můj pohled ale patřil Maxovi. Ten kluk není vůbec ve své kůži. Takovýhle strach, jsem v životě neměla. Vlastně jo. Když mě ta stvůra co si říká moje matka nechala na pospas v zakázané lese. Měla jsem doslova nezapomenutelné dětství.

"A Maddie, ty jdeš se mnou."probudil mě najednou Danny z přemýšlení. I když jsem nevěděla co všechno říkal, dokážu si představit co má kdo za úkol. Já s Dannym se pokusíme najít Zoy. Cris s Maxem nás budou krýt zevnitř z tábora. Toby si vyleze na strom a bude nás bránit lukem a šípy. A Jane s Minnie nás budou krýt z venkovní strany tábora.

Něco mi říká, že dneska to jen tak neskončí. A bojím se všech odpovědí na moje otázky. Třeba se otevře ta kniha. Třeba zjistím, že Necitelní jen brání něco co je jejich. Doufám že i když se nám možná vše nepovede, tak že alespoň něco ochráníme. To nejcennější. Naše životy.

Není čas na přemýšlení! Danny mě tahá za ruku a celá skupina vybíhá směrem k táboru. Kromě Tobyho. Ten hledá nejvhodnější strom a následně šplhá nahoru.Všichni jsme přiběhli a nalepili se na dřevěný plot tyčící se kolem jejich tábora. Nejde jen tak tam vběhnout. Proto hledáme lepší řešení. Cris si najednou všímá díry v plotě. Všichni se tam na sto procent protáhneme. Není čas. Nadechuji se a jako třetí prolézám dovnitř. Srdce mi bije vzrušením a adrenalin vystřeluje do celého těla. Už není cesty zpět...