Shadows of future

Minulost- Tvé otázky budou zodpovězeny

Nevím, jak se mi povedlo usnout. Každopádně ráno jsem se probouzela s šíleným strachem. A navíc jsem přemýšlela, jestli tohle všechno není jen hloupý sen. Nebo alespoň to s Crisem.Včera večer. Místo vedle mě bylo prázdné a chladné. Jak typické. Stále mě ale strašila myšlenka, že to všechno byl vážně sen. Bohužel, dopad do reality na sebe nenechal dlouho čekat. Stačilo otočit hlavu směrem ke stolku vedle postele a jediný pohled na tu odpornou knihu. Proč po ní všichni tak prahnou? Vždyť je to obyčejná kniha, která nejde otevřít!

Posadila jsem se a knihu si podala.Prohlédla jsem si ji ze všech stran. Přejela prsty její hřbet a pohladila její obal. Snažila jsem se třeba jen nakouknout zvenku do jejích stránek, ale byla až moc pevně uzamčená. Nakonec, jsem zacloumala zámkem v domnění, že se uráčí otevřít. Nic.

Najednou se ozvalo zaklepání na dveře od mého pokoje.

"Ano?"křikla jsem. Dveře se pomaličku otevřely a do mého pokoje nakoukla blonďatá hlava.

"Neruším?"zeptal se. Usmála jsem se a zavrtěla hlavou. Hned potom jsem pohledem uhnula zpět ke knize. Někde musí být vodítko, jak ji otevřít.

"Mám zvláštní pocit..."řekl a sedl si před postel. I tak měl jeho hlavu téměř ve stejné úrovni jako moje.

"Ne, Danny Reed má divnej pocit! Co se stalo? Nemáš horečku?"zeptala jsem se a ironicky mu sáhla na čelo.

"Ne to fakt nemám."ujistil mě.

"Myslíš že to dneska zvládneme?"zeptala jsem se a objala knihu. Danny se jenom zašklebil. Jeho pohled spočinul na knize.

"Kde jsi ji vyhrabala? Hendricks ji většinou ani neukazuje."zarazil se.

"Donesl mi ji Cris, s tím že ji posílá Hendricks."řekla jsem a knihu položila mezi Dannyho a mě.

"Můžu?"zeptal se a ukázal na knihu.

"Hmmm"kývla jsem. Vzal knihu do svých rukou a prohlížel si jí ze všech stran.

"Co si myslíš že je v ní tak zajímavýho?"

"Já nevím, ale Henx říkal že se v ní píše spoustu věcí o budoucnosti...Prý se v ní psalo i o mně a mé sestře.."

"O jaké sestře? Jo počkej! Ta černovlasá!"vzpomněl si na tu bitvu kdy jsem se o něj opřela.

"Jo, přesně ta..."

"Třeba najdeme u Necitelných odpovědi."mrkl na mě povzbudivě.

"Ty chceš tu knihu vzít s sebou?"

"Řek' bych, že nám moc možností nezbývá"zasmál se.

"Ale..."nedořekla jsem. Dveře do pokoje se rozlétly a v nich stál Toby.

"Jdeme? Nebo necháme Zoey čekat?"řekl a spiklenecky na nás mrkl. Opět mi hlavou projela myšlenka. Tentokrát hodně zákeřná. Můj úhlavní nepřítel nebyli Necitelní, ale čas. Zbývají mi 3 poslední dny. tři poslední dny na to, abych vše napravila.

"Maddie?"probudil mě z přemýšlení Danny.
"Beru tu knížku."pokračoval.
"Ne!"procitla jsem. Nahodil nechápavý výraz.
"Tu beru já."řekla jsem a vzala si knihu.

Všichni se rozprchli do svých pokojů a chystali se na útok. Sbalila jsem si jen ty nejdůležitější věci. Rozevřela jsem batoh a vložila do něj svetr a knihu. Myslím že nic víc potřeba snad nebude.
Zabrala jsem za kliku u dveří a rozhlédla se po pokoji. Bylo to jako bych se už nikdy neměla vrátit. A kdo ví, třeba už to tady nikdy neuvidím. Nikdo nemůže vědět, co se tam stane. Nikdo nemůže vědět kdo doopravdy jsem. Nikdo nemůže vědět, kdo přežije... Nikdo neví nic.

"Je to proti mé vůli!"ozývalo se zvenku. Poznala jsem, že jde o Henxův hlas.
"Nenechám Zoey na pospas těm vrahům!"vyšla jsem ven. Černé legíny a tričko s hnědozelenou bundou mi přišlo jako vhodné. Alespoň se budu moci lépe maskovat.
Pohled mi ale spočinul na skupince krásných koní. Odjakživa je mám ráda, ale nikdy nebyla pořádná příležitost si zajezdit. A teď? Teď je to tady.

Vzpomněla jsem si, na moje dětství. Jak jsem přišla ke vchodu školy a hned začal teror. Odevšad se ozýval znechucený povyk a já měla co dělat abych nevymrštila jakousi rostlinu. Musela jsem vše kontrolovat a dusit to v sobě. Za největší nebezpečí, jsem tehdá považovala starší děti. Normální lidské děti. Nyní musím čelit stvořením starším než jsem já. Stvořením s nadlickými schopnostmi. A zachránit všechny milované osoby. Nedovolím aby se něco stalo komukoliv z nich. Danny je jako můj bratr, Cris s Maxem jsou mi velice blízcí, Zoey jako má sestra, Minnie jako další mladší sestřička, Toby jako můj bratr a společník a Jane další do party. Tak hrozně se o všechny bojím. Co když je všechny ztratím? Co bude smyslem mého života?

Je čas, přestat přemýšlet. Naskakuji do sedla a shlížím na všechny dole.
"Na co čekáte? Musíme pro Zoey!"okřikla jsem je odhodlaně. Ale i tak se sázím, že nejméně Danny poznal, že se bojím. Jako první se vyhoupl do sedla a hodil na mě tázavý výraz, jestli jsem v pořádku. Nepatrně jsem kývla, ale jemu to stačilo.

"Dávejte na sebe pozor.. A Madison? Pamatuj, že kniha se otevře, až nadejde čas . A ten se blíží. Buďte ostražití a nenechte se rozhodit. A Maddie...Připrav se na zodpovězení tvých otázek." kladl nám na srdce Henx. Kývla jsem a mlaskla na koně. Okamžitě se rozjel směrem k bráně. Všichni ostatní mě následovali.

Projela jsem pod bránou a zbývala už jen ochranná stěna.
Čas je tvůj úhlavní nepřítel,připrav se na nejhorší, tvé otázky budou zodpovězeny. Problesklo mi hlavou. To už jsem ale ucítila mravenčení po celém těle. Projela jsem skrze stěnu. Dobrodružství začíná...