Shadows of future

Minulost- Bezmocnost

Zavírám oči. Voda se mi dostala do plic.

Voda se rozestupuje a moje tělo dopadá na slizké měkké dno poseté mechem. Cris dopadá kousek ode mě a okamžitě se vzpamatovává. Vybíhá za mnou, bere mou hlavu a pokládá si jí do klína.

"Ne... Maddie ne.."pláče. Jeho slzy dopadají na mojí bledou pokožku a stékají k bílým vlasům. Moje tělo je zchřadlé a studené.

"Madison, prosím!"křičí. "Maddie!!!! Probuď se!!!"řve a tiskne si mou hlavu k hrudi.

Najednou mi něco bleskne v hlavě. Cítím, jak se energie rozlévá do celého mého těla a najednou jsem schopná mu jednu ruku pověsit kolem krku. Odtáhne se a jeho zarudlýma očima mě propaloval.

"Ma..Maddie ty žiješ!!!!"vykřikl a znovu mě objal. Vydám ze sebe jen radostný vzlyk.

"Kde je kniha?"ptám se po tom,co mi pomohl na nohy.

"Má ji tvá matka."zachmuřil se.

"Společně s mou mocí..."zesmutním.

"Maddie musíme tě dostat nahoru."oznámil mi a stále mě podpíral.

"Jak? Kdybych měla svou moc.. Je to lehké..."zachmuřím se.Nestihneme se ani podívat nahoru za Maxem a Dannym a už se před námi spouští žebřík.

Pomalu jsem lezla výš a výš a čím dál víc jsem cítila slabost. Nemohla jsem ani rukou pořádně uchytit dřívko na žebříku. Zbýval už jen poslední krok, ale byla jsem natolik slabá, že jsem se nechytla.

"Neblbni."řekl v klidu Danny a zachytil mě za ruku a vytáhl nahoru.

"Tohle už nám nedělej. Nikdy!"vyčítal mi a sevřel mě do jeho objetí. Po chvilce jsem na sobě ucítila Maxův pohled. Napřáhla jsem k němu ruce a on mě bez váhání objal.

"Tohle nám už nikdy nikdy nikdy nedělej!"vynadal mi.

"Madison."ozval se Mikeův hlas. Zvedla jsem k němu hlavu. Danny s Crisem mi pomohli vstát a já nyní byla v úrovni Mikeových očí. Nic neříkal a jen mě pevně objal. Nechápu proč má ke mně takový vztah, když mě zná sotva jeden den. Ale na nic jsem se neptala a vysíleně ho objala.

"Moje moc je pryč."zakňourala jsem.

"Nesmíš se vzdát a-"najednou se ozvala rána a já uviděla dopadnout dívčí tělo bez hnutí na zem.

"ZOEY!"zařval Max a vyběhl za Zoey. Odrazila jsem se od Mikeova hrudníku a za pomoci Crise se dobelhala až k ní.

"Zoey!"snažil se Max přimět Zoy k sobě.

"Prober se!!! Dělej!"šeptal.

"Jo jasný, vždyť jsem tady. Pozor."usmála se a ukázala směrem ke středu města.

"Ten chlap se od ní ani nehne. Je to vůdce tábora. Myslím, že se jmenuje Oliver. Umí ovládat čas."uvědomil nás Mike.

"Určitě ví že nemám čas.."sykla jsem pro sebe.

"Nemáš čas? Čas na co?"nechápal Mike.

"To sis v té knížce nepřečetl? Aha, vlastně já zapomněla! Je tam jen pitomej návod jak najít tebe!"protočila jsem očima. Najednou jsem se cítila silnější. Dokázala jsem už sama stát

"Jak nebylo? Počkej, ty jsi viděla vnitřek knihy? Jak?"zbystřil Mike.

"Proč každýho zajímá jen to, jak jsem ji otevřela?"

"Madison, tu knihu dokáže otevřít jen pět vládců. Jak si jí otevře-" nedořekl. Zvedl se vítr. Uprostřed tábora,kolem matky a Olivera, se seběhla malá skupinka nejvěrnějších Necitelných. Zarazilo mě, že tam nebyla Victoria. Ta s většinou Necitelných tvořila skupinku naproti nám Dobročinným.

"Teď jsem vládkyně všech elementů! Konečně to můžu ovládat!"křičela. Voda, Vítr a bouře, Příroda, Oheň.Připočtěme k tomu knihu Shadows a pár Necitelných s jejich vůdcem. Nikdy mi matika nešla, ale něco mi říká že mají navrch.

Země začala praskat. Všichni co nebyli s matkou se nashromáždili na čtvrtinu kruhu. Jen já byla nešikovná a na části praskající země zůstala sama.

"Madd!"křičel Cris a snažil se mi podat ruku. Nestihla jsem se ho zachytit a tak uskočila na pevnou půdu. Nahlédla jsem do obrovské pukliny. Každá ze čtyř spár byla vyplněná elementem. V jedné tekla žhavá láva, ve druhé zase hučela voda. V další se blýskalo a funělo a v poslední se shromažďovala zelená záře, co mi před tím vystupovala z hrudníku, když mě matka obírala o moc.

"To je...divný."uslyšela jsem Zoey.

"Konečně! Konečně mám všechno!"křičela matka a smála se. Zvedla knihu k nebesům a jednou rukou zavadila o zámek. Hrklo ve mně. Doufala jsem že jsem perlu někde nevytratila. Přejela jsem si bradou pod krkem a vážně ucítila řezavý řetízek. Mám ji.

"Co je to?!"vyštěkla a knihu si prohlížela. Bouře utichla a elementy také ustaly.

"Já-já bych řekl že z-zámek..."koktal nějakej kluk.

"Tak ho otevři!"vyjekla. Kluk si vzal knihu a nějakým jeho kouzlem se snažil zámek otevřít. Uchechtla jsem se. Zámek se samozřejmě neotevřel.

Vzhlédla jsem ke korunám stromů a vzpomněla si na Tobyho který nás kryje. Uviděla jsem ho. Kýval na mě jestli jsem v pořádku. Přikývla jsem na souhlas. Hne po tom ukázel na prázdný toulec. Došli mu šípy, tudíž tady je bezmocný.

Najednou se mi opět podlomily kolena a já padla na zem.

"Madison. Ty jsi ji otevřela!"otočila se na mě. Vzhlédla jsem k ní a čekala co se bude dít.

"Jak?"vyjekla a přibližovala se ke mně.