Shadows of future

Minulost-Kývá, ať se ani nehnu

JELIKOŽ VÍM, ŽE POD PŘÍBĚHEM BY TO NIKDO NEČETL, TAK VÁM OTÁZKU POLOŽÍM NA ZAČÁTEK (:D ) JAKOU POSTAVU MÁTE NEJRADĚJI A PROČ? :) BUDU SE TĚŠIT NA ODPOVĚDI A PŘIJEMNÉ ČTENÍ! ♥

Tak takhle vypadá tábor Necitelných? Jde z něj cítit prázdnota a zloba. Není mi zde zrovna nejlíp. Tábor je celý zahalený do černé barvy. Cosi, co dříve představovalo stromy, bylo ohořelé a větve popadané. Místo všech květin poházené kosti. Ve vozících místo ovoce a zeleniny naházené zbraně. Domy pokryté černým prachem a neozýval se zvuk hudby a zpěvu ptáků. Jen vytí vlků.

Naskočila mi husí kůže.

"Bože.."zaklel Max. Na všechno jsme vyjeveně koukali. ajednou jsme uslyšeli hlasy. Tiskli jsme se za malou zídkou a sotva jsme nebyli vidět.

"Další to nezvlád? Nějaká slabá tahle generace!"uslyšela jsem odporný hlas. Snažila jsem se škvírkou v zídce zjistit co se děje. Na to jsem uviděla dva muže, jak nesou na nosítkách bezvládné tělo.

"Udělám co bude v mých silách."řekla žena, co mluvila i předtím.

"Pane Bože."vyděsila jsem se. Chtělo se mi brečet a to se ani nic nestalo.

"ŠŠŠŠššš"přitiskl si mě k sobě Cris.

"Tohle není možné. To...To je přesně jako v těch povídačkách!"tajil Danny dech.

"Musíme jít."zavelel pak. Objala jsem Crise. Pohlédla na Maxe. Jeho pohled byl sklopený k zemi.

"Neboj se...Zvládneme to..."setřela jsem poslední slzu a padla mu do objetí.

"Kdyby cokoliv, dejte nějaký znamení!"poručil Max. Jen jsem kývla.

"Připravená?"zeptal se odhodlaně Danny. Ještě nikdy jsem s nikým takovou akci nepodnikala a proto jsem ráda, že mým společníkem je zrovna Danny.

Kývla jsem. Koutkem oka jsem postřehl, že Max s Crisem zabírají své pozice.

"Jdeme."zavelela jsem. Danny se na mě usmál.

Museli jsme se dostat k něčemu co připomínalo kancelář. Od tam se ozývaly výkřiky a smích. Danny nás vedl. Zašli jsme za zeď tvořenou několika domy.Oba jsme se krčili pod okny, kdyby náhodou někdo vyhlédl ven.

"Pozor!"zašeptal najednou a stáhl mě za obří balvan. Kolem nás prošel jeden jejich strážce. Byla jsem na Dannym přilepená a ani nedýchala. On jen malinko vykoukl zpoza balvanu. Vzduch byl čistý.

"A pokračujem." poslechla jsem ho a dále se za ním blížila. Vzhlédla jsem k oplocení kolem tábora a následně ještě výš. Uviděla jsem Tobyho. Jakmile mě spatřil, kývl na pozdrav. Byl neuvěřitelnej. Luk měl připravený k výstřelu. Seděl téměř u kmenu skoro v koruně vysokého stromu. Jelikož byl ten strom obalený jmelím, Tobiasova postava se tam ztrácela a tudíž samotný Toby nebyl vidět. Usmála jsem se a opět se naplno věnovala cestě.

Zrovna jsme se chystali odbočit. Danny proběhl pod oknem jednoho z posledních domů bez problému. Když jsem se na to chystala já, okno se prudce otevřelo. Zůstala jsem stát jako opařená. Ve vteřině jsem se ale vzpamatovala a rychlostí blesku před sebou vytvořila skupinku keříků. Perfektní schovka. Danny se vyděšeně zastavil a zpoza rohu mě sledoval. Mávla jsem na něj ať okamžitě odejde.

"Hej fakt? A co ty hry? Myslíš že někdo chcípne jako vždycky?"smál se kluk co to okno otevřel. Stála jsem jako opařená. Jeho oči svítily jako dva smaragdy. Celkově jeho oči vypadaly jako kočičí. Vlasy měl rezavé, rozházené do všech stran. Byl strašidelný a zároveň takový...Jiný.

"Nevim. Dej mi pokoj s těma zasranejma hrama."ozval se další hlas. Oni tady mají hry? A proč se ptal na to jestli někdo zemře? Tohle místo mi vážně nahánělo hrůzu.

Kluk zalezl dovnitř. Okno nechal otevřené. Fajn, moje jediná šance! řekla jsem si a co nejrychleji se protáhla pod oknem. Ve chvíli, kdy jsem zmizela za rohem se ozvalo prásknutí okna.

"No do prdele."musela jsem ze sebe vypustit něco minimálně sprostého. Opřela jsem se o stěnu a sjela po ní na zem. Doufám že tady nikdo nemá supersluch či cokoliv takového. Ohlédla jsem se doprava a zjistila že jsem několik pár metrů od hlavního náměstí. Po chvilce jsem uviděla i Dannyho jak klečí u jedné z budov a kývá ať se ani nehnu. Nechápala jsem. A nejraději bych nechápala do teď. Na náměstí byl šíleně vymakanej kluk a dost štíhlá holka. Od pohledu zabijáci. Nasucho jsem polkla. Stočila jsem pohled raději zpět na Dannyho. Ten nesouhlasně vrtěl hlavou a stále ukazoval na náměstí. Vůbec jsem nechápala.Po všech čtyřech podél domu, jsem se snažila dostat někam, kde bych měla lepší výhled. To jsem asi neměla, pokud jsem nechtěla vidět příslušníka mojí dokonalé rodinky.

Protočila jsem očima. Ano stála tam sestra s několika holkama. A před nima v úkrytech Cris s Maxem. Oba byli kousek od brány a schovaní bu'd za keřem, nebo vysokou zídkou. Měla jsem jedinečnou možnost vyběhnou za Dannym. Měla jsem stoprocentní šanci. I Dann na mě kýval. Také jsem přikývla a vší silou se za ním rozběhla. Asi metr před cílem jsem zakopla a skácela se na něj.

"Ty seš nemehlo každým coulem holka."zasmál se potichu. Úlevou, že jsem zase s ním jsem vydechla a usmála se.

"Víš kde teď jsme?"zašeptal mi a dál mě svíral svými vypracovanými pažemi.

"Tak poslouchej."poručil a vzhlédl k oknu.

"Myslíte že si pro tu holku příjdou?"

"Jestli jo, tak jsou pěkný magoři."

"Náhodou by to od nich bylo galantní."dominoval hlubokým nepřátelsým hlasům jeden jemný.

"Asleigh, jsi na JEJICH NEBO NA NAŠÍ STRANĚ!?"zařval nějaký muž a práskl pěstí do stolu.

"To je teda síla..."zašeptala jsem a zahleděla se Dannymu do očí. Zase ty studánky...