Shadows of future

Minulost- Vládce Tří stran...

Rozkopla jsem dveře a počkala až se otevřou.

"Fuj..."zacpal si Cristian nos. Uvnitř bylo černo, vlhko a všechno prolezlé plísní.

"Docela lituji těch vězňů."nakrčila jsem nos a opatrně vstoupila za práh dveří. Najednou se ozval kašel a řev.

Vyhledala jsem v prázdnu Crisovu ruku a pevně ji zmáčkla.

"Nemusíme tam-"

"Musíme."přebila jsem ho.

Pomalu a u zdí jsem kličkovala mezi kalužinami a pobíhajícími krysami. Cris se loudal za mnou a stále mi pevně držel ruku.

"Tohle u nás nemáme. Nebo snad jo?"krčila jsem nos nad zašlostí a nepořádku věznice.

"Řekl bych že my vězně nemáme. Ale když už, tak je určitě posíláme sem."konstatoval znalecky Cris.

"Myslíš že sem posílají i normální lidi?"

"Tak lidi jsou schopní pozavírat se navzájem. Myslím že tady budou jen zjevy z lesa, Necitelní a Dobročinní... I když Dobročinní mi sem nesedí. Odjakživa jsme vycho-" zacpala jsem mu pusu a namáčkla ho ke zdi. Takhle ukecanej snad nikdy nebyl!

Kolem nás prošel muž vysokého vzrůstu a asi jsem ho ani nechtěla naštvat. Luskla jsem prsty a vyslala proti němu květ Dragonis luclus což je prudce jedovatá rostlina, jediný nádech vás otráví.

Samozřejmě se té kytky nadechl a zhroutil se k zemi.

"Vždycky jsi byla taková bomba čarodějka?"usmál se Cris.

"Neoslovuj mě čarodějkou! Děkuju."odsekla jsem naoko naštvaně a věnovala mu úšklebek. Ujistila jsem se, že jsem muže vážně zasáhla a při zdi s Cristianem za sebou pokračovala dál.

"Pusťte nás ven! Pusť mě!"chytl mě jakýsi muž za mřížemi za ruku a snažil se mě vtáhnout za ním do cely.

"Ne! Pusť mě!"vzpírala jsem se. Cris mi okamžitě pomohl odtrhnout starcovu ruku od mé. Pevně si mě natiskl k sobě a snažil se mě uklidnit.

"Tady začínají cely... Bude to hodně nebezpečné."varoval Cris.

"Musíme zjistit, proč nás sem ta kniha dovedla..."odtrhla jsem se od něj.

"Pusťte nás!" "Jsme nevinní!" "Prosím!" "Dejte jídlo!" "Jste nespravedliví!!"

křičeli ženy i muži ze všech stran. Nahánělo mi to hrůzu, ale i tak jsem musela strach překonat a nahlížet do každé cely, jestli nespatřím muže z obrázku. Bylo to strašné.

"Už je noc..."zašeptal najednou Cris.

"Jak to víš?"zeptala jsem se. On jen vzhlédl ke stropu. V něm byla obrovská díra a na mě padl obrovský strach. DVA DNY... Mám jenom pouhé dva dny na to, dát vše do pořádku. Dva dny na to, zjistit všechny odpovědi. Dva dny na to, zachránit mé nejbližší...

"Zachraňte nás!"ozývalo se z předních cel. Ohlížela jsem se po těch utrápených lidech. Propadlé tváře, vystouplé kosti. Zarostlé tváře a vrásky na třicetiletých lidech. Hrůza.

"Prosím..Slečno... Jenom rukavici..Nebo ponožku..."ozvalo se z pravého boku. Otočila jsem se a uviděla zbědovaného starce jak se bezmocně opírá hlavou o zeď a mříž jeho cely. Vykročila jsem směrem k němu a klekla si vedle něj.