BIG.DEAL [CZ]

41. Chocolate muffins

Za ukončení minulé kapitoly se omlouvám...asi vás to muselo naštvat :D Proto vám dneska jako omluvu přináším kapánek delší kapitolu, než normálně :) Užijte si čtení, protože tohle už je finále!!! <3 :3

Liam:

Kritickým pohledem jsem sjel obsah lednice. Kdy mamka přestane nakupovat ty přeslazený jogurty, kefíry a další mléčný výrobky? Já to nejím, ségry taky ne a jedinej táta je natolik slušnej aby si čas od času jeden dal, aby mamka nabyla dojmu, že jsou alespoň pro někoho dalšího než jen pro ní.
        S nechutí vyplazeným jazykem jsem lednici zase zavřel a sáhl do kapsy džínsů. Nahmatal jsem několik drobných a jednu bankovku, to by mohlo na snídani stačit.
        Ještě jsem naškrábal krátký vzkaz Faith, pod něj přidal své telefonní číslo kdyby náhodou a zamířil ven.
        Nejbližší pekárna je odtud sotva deset minut, takže brát auto by nemělo smysl.

         S krátkým pozdravem a s vytouženou hromadou čokoládových muffinů jsem zamířil pryč. Tohle ráno mělo být jedno z těch dobrých, měli jsme se jimi s Faith nacpat k prasknutí a pak se další hodinu válet u televize. Bohužel nevyšlo to.
        "Oh sakra..." Zamumlal jsem. "Zdravím. Neseš mi snídani?" Zeptal se s vítězným úšklebkem na tváři. Doháje, co teď?! Mám utéct?
        "Ani na to nemysli." Zarazil mě Daniel, když jsem se rozhlédl kolem, hledajíc cestu k úniku. Tohle rozhodně nebylo dobré. Nebál jsem se ho, zmlátil jsem ho jednou, podařilo by se i podruhé. Bohužel jsem tak nějak tušil, že předtím to bylo jenom protože nevyužil svou zbraň. Vsadil bych se, že stejnou chybu už by podruhé neudělal.
        Do teď stát opřený o kapotu svého černě nalakovaného auta jehož značku jsem nebyl schopný rozeznat když jsem ho viděl z boku, když ale domluvil, narovnal se a zamířil ke mě. Jedním pohybem mi vytrhl papírový sáček s muffiny a nahlédl dovnitř. "Hmm... čokoládový." Zamručel a zvedl ke mě zrak.
        "Co tak čumíš, překvapenej?" "Jak ses doháje dostal ven?"  Vypadlo ze mě po chvíli ticha. "Oh...to byl takovej jeden velkej vtip s právníkama a zaplacenou kaucí." Ledabyle pokrčil rameny. "Ten únos hodili na chudáka, co šel zrovna kolem." Tlumeně se zasmál a zakousl se do muffinu, který vytáhl.
        "Teď se ale věnujme tomu, proč jsem tady." Spolkl sousto, hodil muffin zpět a hřbetem ruky si s pusy odstranil drobky. Zamračil jsem se. Jde po Faith? Chce ze mě dostat, kde je a pak jí zabít?! To mu nehodlám dovolit!
        Daniel se prudce rozpřáhl a vrazil mi pěstí. Pod tíhou rány jsem klopýtl do strany a chytl se za tvář. Kretén! "Není to dost, nejradši bych tě tu chladnokrevně zastřelil ale šéf tě chce mít v pořádku takže jsem si dětinsky vydupal alespoň možnost tě praštit." Ušklíbl se. Překvapením pootevřená ústa jsem zavřel a polkl. "A mimochodem, tohle je únos." Odkryl zbraň v pouzdře schovanou po sakem a mávl rukou k autu. "Takže nasedat." Zavelel.

        Nejdřív jsem myslel, že se mnou pojede k nám a tam nabere i Faith ale zamířil na dálnici. Dobrých patnáct minut držel hubu a věnoval se řízení, během čehož pojídal muffiny. Nabídl mi ale nějak mě na ně přešla chuť. Když jich měl plné zuby, zahodil poloprázdný sáček za sebe na zadní sedačky a krátce na mě pohlédl.
        "Víš, že neumí vařit ani prát?" Nadhodil. Došlo mi, že mluvil o Faith. Mlčel jsem. "Né vážně v kuchyni je nemožná." Pokračoval. "Uvědom si, že to není holka pro tebe. Je dobrá leda tak na jedno..." Větu nedokončil, nejspíš nechtěl použít onen neslušný výraz, nebo si naopak nevzpomněl na ten společensky přijatelnější. Stále jsem mlčel. Znovu na mě krátce pohlédl.
        "Jste spolu nebo ne?" Opřel jsem si loket o dveře auta a podepřel si hlavu. "Jasně, že jste... " Odpověděl si. "Nevydrží to moc dlouho bez sexu. Jak už jsem říkal, není to holka pro tebe. Já jí nějak zvládnu ale ty s ní budeš mít problém, veř mi. Když chce, občas mě dožene i k slzám." Otřásl jsem se. Jak o ní může doháje takhle mluvit?! O Faith, která mi včera usnula v náručí?!
        "Umí totiž pár fakt hustejch triků a-" "Co doháje chceš?!" Vyjel jsem na něj a přerušil ho tak. "Já? Nic moc. To šéf po tobě něco chce." Promnul jsem si tvář. "Proč mluvíme o Faith?" Položil jsem další otázku. "Jen si krátím čas." Pokrčil rameny. "Jsi idiot." "Od tebe to sedí." Odsekl a dupl na plyn. Předjeli jsme řadu aut, než Daniel znovu přibrzdil na maximální povolenou rychlost.
        Zbytek jízdy už proběhl v tichosti, díky bohu za to, ještě pár urážek směřovaných na Faith a pravděpodobně bych se neudržel. Nijak mě nepřekvapilo, když jsme přibližně po dvou hodinách sjeli z dálnice a zamířili k Londýnu. Danielovým cílem byla majestátní vila, obehnaná vysokým, železným plotem, chránící rozlehlé pozemky kolem domu před nezvanými hosty. Pokud se O'Donnel snažil skrývat, moc mu to tedy nevyšlo, ta barabizna už z dálky křičela: Pozor! Tady bydlí pan velký mafián.