BIG.DEAL [CZ]

18. Challenge?

Konečně jsem se dostala k přidání další části :) Jak to asi kluci zvládají? :D Dozvíte se sami, užijte si čtení :D

-Faith-

"A vysvětlíš mi prosimtě, co s nima chceš dělat? Jestli ti to nedošlo, unesli jsme médiami nejsledovanější skupinu na světě." Zatím, co divoce gestikulovat rukama, já nevzrušeně chytla volant, abychom nesjeli ze silnice. "Vsadím se, že už teď vyhlásili pátrání a kousek po kousku prohledávají celou anglii." Jen jsem protočila oči a čekala, až se vypovídá. "A mimochodem. Viděla jsi toho velkýho? Divím se, že společně nespráskali Brada a Thomase vzadu. Počet i sílu by na to měli." Povzdechla jsem. "Liam se rvačkám vyhýbá, jak je to jde." Poznamenala jsem. Jen zakroutil hlavou a volant ode mě převzal. Chvíli jsem ho pozorně sledovala a čekala, že z něj něco vypadne, ale nestalo se tak. "Dáš mi, prosím, svojí bundu?" Promluvila jsem potichu, pootočil na mě hlavou. "Jakou?" "Tu s bodyguardem na zádech." Upřesnila jsem, jen pozvedl obočí. "Proč?" Zajímal se. Svěsila jsem ramena. "Prosím." Pokrčil rameny a sáhl vedle sebe. Po chvíli mi podal bundu, o kterou jsem žádala a dál už si mě nevšímal. Bundou jsem si podepřela hlavu a uvelebila se opřená o okno spolujezdce. "Pojedeme ještě přibližně tři a půl hodiny, klidně běž spát." Šeptl Daniel. Přikývla jsem.

"To je vaše letní sídlo?" Zeptal se Louis udiveně, když s kluky vylezl z dodávky a stanul na příjezdové cestě Danielovi chaty. Chata bylo hodně slabé slovo. I ve tmě červencové noci byla velikost víc než zřejmá. Daniel do tohoto domu vkládal velkou část své nemalé výplaty a přesně podle toho to vypadalo. "Chata" měla tři patra s prostornými, prosvětlenými místnostmi, velkou garáž, pozemek obřích rozměrů obehnán vysokou kamennou zdí a i když to nebylo vidět z naší pozice, měla na zadní terase obrovský bazén. "Spíš chata." Opravil ho Daniel nezúčastněně a hrábl do kapsy pro klíče. "Do sklepa?" Otočil se na mě s otázkou v očích. Přikývla jsem. "Chata?" Louis nevěřícně vykulil oči a otočil se, aby si mohl prohlédnout zahradu, přičemž byl Thomasem otočen zpět. "To jsme jako uprostřed lesa?" Zeptal se Harry se zájmem. Nejspíš si všiml vysokého borovicového lesa, obklopující pozemek "chaty" kolem dokola. "Vlastně je to něco jako chráněná oblast." Vysvětlila jsem. "Postavili jste si vilu v přírodní rezervaci?" Zeptal se Liam šokovaně, přikývla jsem. "Je tu klid." "A medvědi." Poznamenal Daniel a ve svazku klíčů začal hledat ten správný. "M-medvědi?" Ozval se Niall. "Medvědi tu nejsou." Ušklíbl se Liam a poplácal Nialla po zádech. Proč se mi do háje zdá, že všichni kromě Nialla tohle všechno berou spíše jako výlet než jako únos mafií?! Takhle to nejde!
                Kluky jsme provedli chodbou a rozlehlým obývákem až ke dveřím do sklepa. "Mám hlad." Postěžoval si Niall. Sevřela jsem svou zbraň pevněji a protočila oči. "Hněte sebou!" Vyjel na kluky Brad a postrčil před sebou Zayna. Kluci zamířili za Danielem dolů po schodech následováni Bradem a Thomasem. Jak říkal Daniel, bylo opravdu divné, že se nesnažili utéct, vyjednávat atd. Ale co já vím? Třeba něco takového ještě přijde. Zamířila jsem do kuchyně a vyklopila do sebe celou sklenici vody. Utřela jsem si pusu do rukávu bundy, kterou mi Daniel dal v autě, a promnula si oči. V autě jsem spala, a tak rychlé probouzení nebylo nic příjemného. "Daniel říkal, že to tu zvládnete sami." Ozvalo se za mými zády. Otočila jsem se a v šeru rozeznala dvě velké postavy. "Jo, zvládneme to. Klidně jeďte." Přikývla jsem. Thomas s Bradem se otočili a bez dalšího slova odešli. Jo, rozhovory mezi mnou a ostatními podřízenými nejsou nikdy moc pestré, každého zajímají jenom základní informace. Zamířila jsem do obýváku a usídlila se na gauči u televize. I když seriál, který zrovna běžel stál za nic, čekala jsem dokud se Daniel nevrátí ze sklepa. Stalo se tak asi o pět minut později, když už jsem se skoro zvedala abych si uvařila kafe, protože jsem měla neskutečnou potřebu spát a potřebovala to nějak zapudit. Zívla jsem a věnovala mu tázavý. "Chvíli se jim nechtělo, ale podařilo se. Odtud se jen tak nedostanou." Věnoval mi unavený úsměv. Přikývla jsme. "Myslím, že jdu spát." Oznámila jsem mu a zamířila nahoru do první patra, najít si nějakou ložnici.

Ráno Daniel odjel pro jídlo do nejbližšího města, což jak mi popsal v lístečku, který mi chytře nechal nalepený magnetem na ledničce, byl Darlington. Kopla jsem do sebe další skleničku vody abych alespoň na chvíli zaplašila pocit hladu a se zbraní v ruce jsem zamířila dolů. Čekala jsem cokoliv ale rozhodně ne pětici kluků přivázaných k židlím, kteří mezi sebou vedou vášnivý rozhovor o koncertě, který se odehrál včera večer. Jen, co jsem sestoupila z posledního schodu a stanula na tmavé dřevěné plovoucí podlaze, všichni ke mně obrátili své pohledy. Možná jsem zahlédla nejistotu a strach ale rozhodně ne děs a bezmoc. Nadechla jsem se a přejela všechny tázavým pohledem. "Já... nedá mi to ale musím se zeptat." Odmlčela jsem se a rozhodila rukama. "Co tady proboha děláte?" Vrhly po mě tázavé pohledy. "Unesla jsi nás, pamatuješ?" Liam mi věnoval opovržlivý úšklebek a zakroutil si ramenem, aby si ho trochu protáhl. "No dobře, ale bavíte se o tom koncertu." "No a?" "Nemělo by vás zajímat, jak se odtud dostanete? Neměli byste plánovat váš útěk?" Liam se zasmál. Nebyl to ale hezký smích. "To jsme probírali celou noc, jen čekáme, až zase padne soumrak." Odpověděl Harry tajemně. "Aha... jasně." Protočila jsem oči. Rozhlédla jsem se po sklepě. Rozhodně se to tu nezměnilo. Celý sklep byl něco jako druhý obývák, byl tu billiard, velká černá pohovka stojící na chlupatém bílém koberci a velká plazmová televize visící na stěně. Za židlemi, na který seděli kluci stála obrovská hifi věž, ke které jsem zamířila. Projela jsem pár CD a nakonec pustila nejnovější album Linkin Park. "Užijte si pořádnou hudbu." Vítězně jsem se usmála, prošla mezi Harrym a Liamem a zamířila k billiardu na jehož okraj jsem položila svou zbraň a sáhla po tágu. Hrála jsem ho ráda a dobře. Jenže málokdy se našel někdo, kdo by si se mnou zahrál a dokázal vyhrát. Proto jsem už nikoho nehledala a příležitostně si zahrála sama se sebou. "Kdo vyhrává?" Ozval se za mnou tázavý, trochu posměšný hlas. Liam. Pomalu mě začínal štvát. Postavila jsem tágo na zem a opřela se o něj. "Já, samozřejmě." Odpověděla jsem hrdě. Uchechtl se. "Nečekaně... ale pochybuju, že by to dopadlo stejné, kdybys hrála s někým jiným. Nejspíš bys neměla šanci." "A s kým bych jako měla hrát?" Pozvedla jsem obočí. Jestli mi ukáže mě rovnocenného soupeře, možná ho nechám jít... Oh sranda, jistěže ne! Ale alespoň bych si zahrála. "Třeba se mnou." Navrhl sebevědomě. Harry po něm vrhl překvapený výraz. "Liame, ty neumíš..." "Ticho!" Sykl Liam podrážděně. Jen jsem se uchechtla. "Myslíš si, že bych tě pustila?" Louisův pohled rozzářila jiskřička nápadu. Jak jen to šlo, naklonil se k Liamovi a něco mu řekl. Před hudbu jsem ho neslyšela, ale bylo mi to vcelku jedno. Vrátila jsem se ke své předem vyhrané hře. "Hej! Marry." Oslovil mě Liam. Pomalu jsem se otočila. "Jen tak pro informaci, žádná Marry neexistuje." Pokrčil rameny. "Zrovna tohle je mi úplně jedno. Co mi ale není jedno je to, že jsi nás sprostě unesla a teď nás držíš v obrovský hnusným baráku uprostřed lesa." "A co já s tím?" Odsekla jsem nezúčastněně a chtěla se vrátit zpět ke hře, jeho další slova mě ale zastavila. "Chci si zahrát o naší svobodu."