BIG.DEAL [CZ]

11. Why are you lying to me?

Další kapitolka je tu, užijte si jí :)

"Takže, chovejte se slušně ano?" Zopakovala jsem snad po třicátý. Všichni otráveně přikývli. "Super." Oddechla jsem si a trochu se nadzvedla abych si mohla šaty stáhnout níž. Byly opravdu strašně krátký, nebyl to tedy jen předsudek. "Byla jsi někdy na podobný akci?" Zeptal se  Liam a já zakroutila hlavou. "Bohužel, moje dosavadní práce byla vysedávání za stolem a nepřítomný civění do počítače. Proč?" Liam se uchechtl. "V tom případě bys měla něco vědět." Přimhouřila jsem oči. "Je to dobré, nebo špatné?" "Vlastně je to jen varování." Upřesnil  Liam a poposedl na sedačce s otřesnými potahy blíž ke mě. "Bude tam spoustu novinářů, možná nějaký fanynky, každopádně, nepanikař a jdi pořád rovně." Vážně jsem přikývla. Všimla jsem si, že Harryho pohled zabloudil níž, než by měl. "Co je?!" Zeptala jsem se nebezpečně, rychle pohled zvedl a nevině pokrčil rameny. Znovu jsem si stáhla šaty a přehodila si nohu přes nohu. "Máš dobrý boty." Ukázal Harry na mé černé, nízké Conversky. "Jo, díky." Ironicky jsem se ušklíbla. "Ale já to myslel vážně. Alespoň se vyhneš trapným pádům v těhle krátkých šatech." Uculil se. Pohoršeně jsem si ho prohlédla. "Takže tak příšerně krátký jsou záměrně?!" Limuzína zastavila, šofér vystoupil a otevřel nám dveře. Ozářily mě blesky neskutečného množství fotoaparátů. "Možná." Uličnicky se usmál a jako první vystoupil z limuzíny. "Ty parchante." Šeptla jsem naštvaně. Zaslechla jsem Niallův smích, vystoupil jako druhý za ním Louis a Zayn. "Tak běž." Popohnal mě Liam. "Ani náhodou!" Zakroutila jsem nesouhlasně hlavou a chytla jsem se spodního okraje sedačky. Z tohohle auta mě nikdo nedostane. "To kvůli těm šatům?" Hádal. "Ano Liame! Kvůli-těm-šatům!" Zasmál se. "Zas tak krátký nejsou." Ubezpečil mě. "Ne?! Vážně?! Když se takhle trochu pohnu, vidíš moje spodní prádlo! A netvrď mi, že ne!" Přesto, že jsem viděla, jak se tomu brání, jeho pohled zabloudil k dolnímu lemu mých šatů. "Přestaň na mě tak civět!" Obořila jsem se na něj naštvaně, když jeho pohled přesáhl práh únosnosti. "Proboha! Můžete sebou hejbnout?!" Zaslechla jsem nevrlého šoféra. "Ne!" Vyjela jsem na něj. Nebylo těžké pochopit, že jsem vyšilovala. A to nejen kvůli těm debilním šatům ale i kvůli děsivému jekotu a bleskům fotoaparátů, kvůli kterým jsem pomalu přestávala vidět a to jsme ještě ani nevylezli ven. "Můžete přidat?" Nakoukl do limuzíny Harry. "Ne, to nemůžeme! S těma šatama jsi totiž kapánek přestřelil!" Harry se vítězně ušklíbl a zase zmizel venku. "Dej mi sako." Ukázala jsem na Liama. Pozvedl obočí. "Co prosím?" "No ták! Dej mi ho." Žadonila jsem. "Ale bude ti velký." Varoval mě. "Já vím! O to mi jde." Přikývla jsem a pomohla mu ho sundat. Přehodila jsem si jeho sako přes sebe a prohlédla se. Bylo to mnohem, mnohem lepší než ty šaty. Promnula jsem si oči a zamířila ven, Liam mě následoval. Jestli jsem si myslela, že v autě to bylo příšerný tak venku to bylo tisíckrát horší! Co, tisíckrát?! Statisíckrát! Jen, co jsem vylezla, zastavila jsem se a snažila se zorientovat. Někdo mě chytl za paži a donutil mě se do něj zavěsit. "Prostě pojď a ničeho si nevšímej." Zašeptal mi někdo do ucha. Utrpení to sice bylo ale pominulo stejně rychle jako se objevilo. Najednou jsem stála v obrovský místnosti, kde se hemžila snad stovka lidí a jak jsem si všimla, další stále přicházeli. Všimla jsem si dlouhého baru, kde už posedávalo několik zákazníků, všimla jsem si i pódia, tanečního parketu a švédského stolu se spoustou jídla. Až teď jsem zjistila, že to Liam mě celou dobu vedl. "Eh... díky." Poděkovala jsem rychle a až zbytečně prudce jsem se od něj odtáhla. Pokrčil rameny jakoby to byla samozřejmost a zamířil mezi hosty.

Všimla jsem si, že kluci se často objevovali v různých debatních kroužcích a často se stávali středem pozornosti. Všude kolem mě se pohybovali různí herci, zpěváci a různými způsoby známé osobnosti. Cítila jsem se proti nim malá a bezvýznamná. Možná to bylo i tím, že mě nikdo neznal, tutíž se mnou nemluvil, tudíž jsem mohla bez výčitek zůstat u baru a popíjet jahodové Daiquiri. Bylo asi půl desátý když pár týpku přitáhlo na pódium hudební nástroje a místností se následně rozlehla příjemná hudba. Taneční parket se uvolnil pro tanečníky, kterých rozhodně nebylo málo. Asi po třech písních, které mě pomalu ukolébávali ke spánku se mě přichomýtl Liam. "Co tu tak sedíš?" Zajímal se. Pokrčila jsem rameny a potlačila zívnutí. "Vrátíš mi to sako?" Zeptal se, okamžitě jsem si ho přitáhla blíž k tělu a zakroutila hlavou. "Ani náhodou!" Usmál se a natáhl ke mě ruku. "Tak mi alespoň podej tu šekovou knížku, co mám v kapse."  Zašmátrala jsem v kapsách a podala mu jí. Poděkoval a zamířil pryč. Vrátil se asi za pět minut. Tázavě jsem na něj pohlédla. "Příspěvek na tu nemocnici." Vysvětlil a vrátil mi šekovou knížku, kterou jsem schovala zpět do kapsy jeho saka. "Kolik?" Příspěvek na nemocnici mě nezajímal tak, jako informace, kolik si někdo jako on může jen tak dovolit darovat. "Třicet tisíc." Vyjeveně jsem na něj pohlédla. Zatvářil se nejistě. "Je to málo?" Zeptal se, zakroutila jsem hlavou. "To ne... je to docela dost." "Myslíš?" Nejistota ho stále neopouštěla. "Rozhodně." Ubezpečila jsem ho. Jestli si jen tak mohl dovolit zahodit (zahodit byl v tuhle chvíli hnusný výraz ale docela se hodil) třicet tisíc liber dobrovolně, mohl si Paul určitě dovolit objevovat dvacet tisíc liber na záchranu vlastního života. A kdyby náhodou neměl, mohl si půjčit od kluků, to by určitě šéfovi nevadilo. Někdy jsem otce nazývala šéfem aniž bych si to uvědomovala. Bylo vcelku smutnou skutečností, že jsem ho jako otce brala stále míň a míň. "Nad čím přemýšlíš?" Liamova otázka zastavila tok mých myšlenek a donutila mě nechat své rodinné problémy na chíli stranou. "O různých věcech." Odpověděla jsem vyhýbavě. Přikývl a postavil se. Ani jsme si nevšimla, že si sedl vedle mě. "Můžu poprosit o tanec?" Zeptal a nabídl ruku. Naklonila jsem hlavu trochu na stranu ale nakonec jsem přikývla. Vždyť o nic nešlo a z toho sezení mě navíc bolel zadek. Liam si mě odvedl doprostřed tanečního parketu a přitáhl si mě blíž k sobě. Ale ne tak blízko aby porušil společenské zásady. Za tu dobu, co jsem s klukama pracovala jsem si pomalu uvědomovala, jací jsou uvnitř. Třeba Liam byl slušňák každou buňkou svého těla, byl galantní a měl všechny vlastnosti dokonalého kluka. Niall, ten kolem sebe šíříl jen zářící úsměvy a když se mračil, tak jenom proto, že se stalo něco opravdu hrozného (jako když došly sušenky). Harry. Ten vynikal všemi vlastnosti profesionálního sukničkáře, dokonalý úsměv, velké ego a neustávající chuť oboje ukazovat světu. Abych ho ale nepředstavovala jen v tom špatném světle. Uměl být i přátelský a milý. Co se týče Louise, ten nevynechá jedinou příležitost, udělat nějakou blbost. Ve skupině se většinou staral o zábavu a odlehčenou atmosféru. A Zayn? O to jsem toho moc nezjistila. Své soukromí si chránil, jak nejlépe dovedl a zatím se mi ještě nepodařilo vést s ním normální rozhovor o jeho zálibách. Ne, že bych o to nějak zvlášť usilovala. Přesto všechno ho ale kluci nevyčlenili z party (na to si všichni až moc sedli) a jeho uzavřenou povahu respektovali.

Až teď jsem si všimla, že si mě Liam zamyšleně prohlíží. "Děje se něco?" Zeptala jsem se ho s obavami v hlase. "Máš přítele?" Zeptal se bez obalu. Přesto, že mi před očima vyvstanula Danielova tvář, zakroutila jsem hlavou. On nebyl můj přítel. "Nemám, proč?" Uchechtl se. "Já jenom, jestli se mám bát, že mi rozbije hubu." Zasmála jsem se. I když popravdě jsem nepochybovala o tom, že by Daniel Liama bez problémů poslal k zemi jenom za prostý tanec se mnou. "Mám ale moc dobrýho kámoše." Tázavě pozvedl obočí. "Vážně?" "Jo. Znáš to. Dva metry měřící namakanej, žárlivej cholerik. Nic, čeho by ses měl obávat." Podobu jsem si vzala od jeho otcovala bodyguarada. Byl na pohled opravdu děsivej. Myslím, že mu říkal Gerry. Liam na chvíli stuhl. "Má i pár tvrďáckých tetování." Dodala jsem po chvíli. "Je to víc tvrďácký než tohle?" Ukázal mi čtyři šipky na jeho předloktí. Zakroutila jsem hlavou. "To rozhodně ne! Na tohle nemá ani vlk požírající jehňátko, co má vytetovaný zádech." Liam si oddechl. "Tak to jsem v suchu." Nechápavě jsem se usmála a zakroutila hlavou. Svojí pozornost jsem vrátila k tanci. Přísahala bych, že tancujeme už druhou písničku ale Liamovi to evidentně nedělalo žádné starosti. Myslela jsem, že otázky ohledně mého imaginárního kámoše jsou vyřešené, jenže Liam si to nemyslel. "Žertovala jsi, že jo?" Zeptal se. "Jo." Ubezpečila jsem ho. "Má jenom metr devadesát." Liam se ušklíbl. "Sranda." Konstatoval, přikývla jsem. 

Když skončila i druhá písnička vrátila jsem se k baru, kde seděl Harry se skleničkou skotský. "Nic hnusnějšího jsem v životě nepil." Ušklíbl se, když si mě všiml. "Tak proč to piješ?" Zajímal jsem se a posadila se vedle něho na barovou židličku. "Protože i peníze, co se tu vydělají u baru jdou na charitu a tenhle hnus je to nejdražší co tu mají." Upřímně, tohle bylo od něj opravdu hezký. "Nevím, jestli tě mám hlídat aby ses tu neopil, nebo tě nechat být a zajistit tak nemocnici nějakou tu libru navíc." Harry pokrčil rameny. "Ber to takhle, jestli se opiju do bezvědomí, tak mě odvezou do nemocnice, na kterou tyhle prachy jdou." "Taky pravda." Přiznala jsem. "Ty to sako Liamovi hlídáš?" Zeptal se po chvíli, co si mě se zájmem prohlížel. "Jo, tak nějak." Souhlasila jsem a objednala si další jahodové Daiquiri, jelikož jsem absolutně netušila, kam se podělo to předchozí, které jsem nechala stát na baru. "Pověz mi o sobě něco." Vybídl mě a otočil se na barové židličce směrem ke mě. "Niall říkal, že pocházíš z Manchesteru." "Jo, to je pravda." Potvrdila jsem a s úsměvem převzala od barmana svou objednávku. "Přestěhovala jsi se sem jen kvůli práci? Mě se totiž nezdá skutečnost, že by ses přestěhovala skoro přes celou zem abys mohla pracovat pro Paula a pro nás, když nás tolik nenávádíš." Jistě, že jim to Paul řekl. Dostala jsem se trochu do úzkých. "Rodiče měli docela špatný období a když se rozvedli mamka chtěla co nejdál. A tady v Londýně našla práci vcelku snadno." "Je ti dvacet pět. To pořád žiješ s rodiči?" Kopl do sebe zbytek skotský a objednal si další. Sakra. Paul jim vážně řekl všechno. Měla jsem při vymýšlení lži myslet na všechno! "Eh... abych řekla pravdu tak ano, žiju s rodiči ale když jsme byli v Manchesteru, rodiče vlastnili obrovskou vilu, kde jsme se moc často nepotkávali." Tohle mi musí sežrat! Nic dalšího nevymyslím! "Hele, já už dlouho v Manchesteru nebyl. Je na O'Connel Street pořád ta skvělá restaurace se steakama?" Zeptal se, rázně jsem přikývla. "To si piš, chodili jsme tam na večeři každou neděli. Ať si říká kdo chce, co chce. Steak s hranolky je prostě nejlepší!" Harry vážně přikývl. "Víš, nechci být nepříjemný ale v Manchesteru žádná O'Connel Street není. Je to jedna z hlavních ulic Dublinu..." Pokýval hlavou. Strnula jsem. "Proč mi lžeš?" Vyjeveně jsem na něj pohlédla. Bylo to v háji! Poznal, že lžu, teď si to všechno spojí a já budu nahraná! "Já... já..." Začala jsem ale jako na zavolanou se vedle nás zjevil Zayn, podepírající Nialla. "Je mi špatně." Postěžoval si blonďák a chytl se za pusu aby udržel obsah svého žaludku tam, kde má být. Zvedla jsem se z barové židličky abych si ho mohla lépe prohlédnout. Zvedla jsem na Zayna vyděšený pohled. "Co se mu stalo?!" Zayn pokrčil rameny. "Švédskej stůl je hajzl!" Zamumlal Niall nepřítomně. "Něco se děje?!" Chtěl vědět Liam, který přispěchal hned vzápětí. "Přežral se." Vysvětlil Zayn. "Jedeme domů." Oznámila jsem všem přítomným a vytáhla z kabelky telefon. "Ty ho zatím odveď na záchody a pohlídej ho." Přikázala jsem Zaynovi a pohlédla na Liama. "Ty sežeň Louise. A ty..." Otočila jsem se na Harryho. "Se vykašli na tu skotskou." Harry si mě přeměřil pohledem, kopl do sebe zbylý obsah skleničky a zaplatil, přičemž nechal barmanovi celkem slušné dýško. Zavolala jsem pro limuzínu, která přijela do deseti minut. To už jsme stáli na ulici a Zayn s Liamem podpírali Nialla. Limuzína nás odvezla ke klukům domů a jelikož všichni měli trochu upito, rozhodla jsem se, že u kluků přespím. Tomuto rozhodnutí však předcházelo asi deseti minutové přemlouvání, které nakonec kluci vyhráli. Byli v přesile!

Harry něco tuší a s Faith to tedy rozhodně nevypadá dobře... :D