BIG.DEAL [CZ]

8. Show me how

Kapitola převážně o Danielovi a Faith/Marry :) Užijte si jí :D

"Jsem ráda, že jsi tady." Oddechla jsem si a ustoupila ode dveří, aby mohl vejít. "To já taky, u šéfa to začíná být ostrý, před týdnem udělal obchod s nějakejma maníkama z Portugalska a oni pak přišli na to, že jim za zboží zaplatil o něco míň, než měl." Nechápavě jsem zakroutila hlavou. "Tohle hazardování ho jednou zabije." Daniel nad mou poznámkou jen kývl hlavou. "Dneska mají schůzi ve skladu za městem." Ukázal palcem za sebe a zamířil k věšáku, kam si následně pověsil tmavou, koženou bundu. "Takže ti moje nesnáze přišla k dobru." Založila jsem ruce na hrudi a zamířila do obýváku. "Nesnáze? Vážně jsi to tak nazvala?" Uchechtl se, prošel kolem mě a rozvalil na sedačku. "No, spíš nesnáze bych to měla nazvat nedostatkem času." Daniel vážně přikývl. "Šéf už se několikrát ptal, jak akce probíhá. Nejspíš opravdu čeká, že se mu ty prachy vrátí do dvou týdnů." "To jsou pochybnosti, co slyším?" "Jen čisté konstatování." Potutelně se usmál. "Dal bych si kafe, je tu něco takového." Jen jsem přikývla a zamířila do kuchyně.

                "Kdy si pro ty prachy půjdeš?" "Možná tak za dva, tři dny." Pokrčila jsem rameny a přimíchala si do kafe další lžičku cukru. "Je prachatej?" Zeptal se, pokrčila jsem rameny. "Co já vím, dělá manažera nejslavnější chlapecký skupině dvacátého prvního století, určitě nebude mít o peníze nouzi." "Takže je vydá hned v tu chvíli, co za ním přijdeme?" Přimhouřila jsem oči a přeměřila si ho pohledem. "Na něco narážíš?" "V podstatě jen na to, že bych s sebou určitě běžně nenosil dvacet tisíc liber." Na tom, co řekl určitě něco bylo. "To zní jako docela podstatná myšlenka." Pronesla jsem zamyšleně. Zatím, co jsem přemýšlela nad jeho slovy, zahlédla jsem koutkem oka, jak si hodil nohy na konferenční stolek. "Mám za ním teda přijít a chtít po něm aby prachy přinesl druhý den?" Zamyšleně zamručel. "Já osobně bych po něm ty prachy chtěl hned v tu chvíli ale nechal bych si tak den nebo dva jako rezervu, kdyby je třeba musel vybrat z banky nebo tak." Pokrčila jsem rameny a napila se své kávy. Byla nechutně přeslazená. S odporem jsem jí od sebe odsunula co nejdál. "Asi máš pravdu." Přikývla jsem nakonec. "Překvapivě." Domýšlivě se ušklíbl. Napřáhla jsem se a trochu ho plácla přes pravé předloktí. Zasmál se. "Měla bych mu říct, jak se jmenuju?" Zeptala jsem po asi tříminutovém tichu. Přikývl. "Nejen to. Měl by vědět, i kdo tě posílá a co po něm chce." "Jo, to je jasný..." Teď jsem přikývla já. "Ale co dál? Mám mu nějak vyhrožovat?" Daniel se zasmál. "Ještě nikdy jsi nic podobnýho nedělala?" Zakroutila jsem hlavou. "Všechny moje akce byly zatím, jenom srovnávat dýlery, který jsou pro nás nebezpečný a několikrát jsem doprovázela otce při obchodech ale ještě nikdy jsem neměla za úkol postarat se o nesplacený dluh a už určitě ne na vlastní pěst." Daniel přikývl a neohrabaně se zvedl z gauče. "Můžu ti to ukázat." Navrhl a odložil prázdný hrnek, který doposud držel v ruce, na stůl. Pak si zamyšleně prsty promnul bradu a pohlédl na mě. "Mám to zahrát se vším všudy a přitáhnout z auta i zbraň?" Zeptal se, povytáhla jsem obočí. "Jo, jen chvilku počkej, já si musím sehnat dvacet tisíc liber." Teď povytáhl obočí on. "Ne zbraň nepotřebuješ, prostě mi to nějak ukaž." Nervózně jsem poposedla a přehodila si nohu přes nohu. "Jakže se jmenuje?" "Paul Higgins." "Oslovuješ ho jménem?" Přikývla jsem. "Hm... takže viděl bych to asi takhle..." Zhluboka se nadechl a jeho do teď přátelský pohled ztvrdl. "Paule, máme tu menší problém, jisté si ještě pamatuješ na O'Donnela, stejně jako on si pamatuje na tebe a ten balík co ti půjčil, když se ty tvoje hvězdičky snažily dostat na vrchol. Smlouva skončila už před měsícem! Kde jsou ty prachy?!" Zvýšil hlas, až jsem se instinktivně stáhla hlouběji do pohovky. "V tuhle chvíli by se asi jako každý snažil získat nějaký čas. Bude tvrdit, že ty prachy nemá ale, že ti je přinese. Možná bude přísahat na svou rodinu, to se taky stává." Vložil do svého výstupu zcela normálním tónem. "Proto by bylo fajn obohatit to i něčím jako..." Znovu zvýšil hlas. "Mám tu pár maníků, kterým neděla problém někoho zbít do bezvědomí!" Chápavě jsem přikývla. "A vidíš, svoje jméno nemusíš ani zmiňovat." Pokrčil rameny a zase si sedl vedle mě. "To nezní tak složitě." Nelhala jsem, opravdu to nebylo složité. V podstatě jsem mohla říkat i úplný hovadiny, hlavně abych zachovala kostru a tvrdý výraz ve tváři. "Tak ukaž." Pobídl mě a usmál se koutkem úst. Zaváhala jsem. "Cože?" Přikývl. "Jo, ukaž mi, jak to uděláš. Já ti zahraju Paula ale varuju tě udělám co budu moct abych tě donutil k ústupu." Tajemně se usmál. Zamrazilo mě, ale přesto jsem nasadila tvrdý výraz a zhluboka jsem se nadechla. "Říká ti Faith?" Na jeho otázku jsem zakroutila hlavou. "Marry." "Roversová?" Hádal, přikývla jsem. Jen se usmál a nasadil neutrální výraz. "Dobré ráno Marry, na stole máš číslo na nějakýho novináře, domluv s ním prosím interview na čtvrtek." Zakroutila jsem hlavou. "Vlastně nemůžu, máme tu totiž menší problém." Zatvářil se nechápavě. "Jakej problém? Paparazzi zase čekají před budovou?" "Ne, to ne ale..." "Zaváhala jsi!" Přerušil mě. "Tváříš se nerozhodně! No tak, hraj jakoby to bylo naostro! Několik akcí už jsi zvládla slušně, tak proč to nepraktikuješ i teď?" Zamračila jsem se. "Fajn!" Zvedla jsem ruce v obranném gestu. "Žádný paparazzi... jistě si pamatuješ na O'Donnela a ten balík co ti půjčil. Chce ho zpátky!" "Co prosím?" Zeptal se Daniel nechápavě. "O'Donnelovi prachy! Chce je zpět a..." "Ale... ale já to nechápu! O čem to sakra mluvíš Marry?" "Půjčil sis od něho před čtyřmi lety." "Marry co má znamenat?!" Daniel už skoro křičel. "Sklapni do háje! Teď mluvím já!" Okřikla jsem ho tvrdě. "Nehraj mi tady divadýlko a mluv se mnou na rovinu! Před čtyřmi lety ti O'Donnel půjčil prachy, smlouva skončila před měsícem a já se ptám, kde ty prachy jsou!" Daniel zvedl ruce v obranném gestu. "Fajn, půjčil jsem si nějaký peníze, ale teď je nemůžu vrátit, nemám je! Přísahám!" "Fajn, máš čas do zítra!" Daniel nesouhlasně zakroutil hlavou. "Tak je sežeň! Za dvě hodiny je chci mít tady na tom stole!" Opravila jsem se. Letmo se usmál a ukázal mi zdvižený palec, pak se zase věnoval hraní. "Dvě hodiny?! To nejde!" "Před kanceláří čekají dva ranaři, kterým neděla problém zbít tě do bezvědomí!" Zavyhrožovala jsem. "Ty si myslíš, že One Direction nemají ochranku, která by sem mohla vpadnout a ty tvoje ranaře zlikvidovat?" Znělo to trochu posměšně, možná to byla hra ale naštvalo mě to. Jestli to chtěl hrát naostro, fajn. Třemi kroky jsem se dostala ke stolku vedle gauče a z jeho šuplíku vytáhla M9-ku. Bez rozmyšlení jsem jí namířila na Daniela. Vykulil oči a zvedl ruce v obranném gestu. "Tvoje ochranka je mi u prdele. Tahle věcička tě dokáže sejmout dřív, než bys mohl jenom zakřičet o pomoc! Nehraj tu na mě, že nemáš prachy, prostě je sežeň! Za hodinu budou na tomhle stole!" "Řeklo se za dvě hodiny!" Bránil se vyděšeně. Jestli hrál i ten vyděšený tón, mohl se s klidem vykašlat na mafii a dát se na herectví. Ksicht i namakanou postavu na to měl. "Rozmyslela jsem si to!" Zavrčela jsem nebezpečně. Daniel se nervózně usmál. "Jo, to by šlo. To by ho mohlo přesvědčit a teď dej prosím tu zbraň dolů ano?" Přestože svými slovy celou hru ukončil, stále měl zvednuté ruce na znamení obrany. Jako bych se probrala z transu. Vykuleně jsem pohlédla na zbraň, sklonila jí a následně zase schovala do šuplíku. "No, myslím, že to by mohlo fungovat." Založil si ruce v bok a uznale kýval hlavou. "Jo, díky za pomoc." "Není za co." Pokrčil rameny. Usmála jsem se, sebrala ze stolu dva hrnky od kafe a zamířila s nimi do kuchyně, kde jsem je uklidila do myčky. Když jsem se narovnala něčí ruce mi přistály na bocích. "Zvládneš to." Zašeptal mi Daniel povzbudivě do ucha a lehce mě políbil na krk. "Budu se snažit." Zaklonila jsem hlavu a opřela si jí o jeho rameno. "Nebudeš se snažit, prostě to uděláš." Usmála jsem se a naklonila hlavu na stranu, abych měla přístup k jeho krku, který jsem následně také políbila. "Dobře." Šeptla jsem. Otočil si mě čelem k sobě a hladově mě políbil. Nechala jsem se jeho silnými pažemi přitáhnout blíž k jeho tělu a jednou rukou jsem mu zajela do vlasů. "Jak dlouho myslíš, že budeme hledat naše oblečení po domě?" Zeptal se, když se ode mne odtáhl aby nabral vzduch do plic. "No..." Začala jsem a opřela jsem se čelem o jeho. "Jestli to dneska bude stát za to, pak předpokládám, že dlouho." Vychytrale jsem se usmála, nahmatala dolní lem jeho světle šedého trička a jedním pohybem mu ho přetáhla přes hlavu. Naskytl se mi pohled na jeho dokonale vypracovanou postavu, skousla jsem si spodní ret a přejela mu po hrudi volnou rukou. "Doufám, že to bude stát za to." Dodal důrazu na prvním slovu, pak mi vytrhl jeho tričku z ruky a zahodil ho neznámo kam. "Budeš se muset snažit." Pokrčila jsem rameny a zpříma mu pohlédla do očí. Podebral mně pod zadkem a vysadil na kuchyňskou linku. Tvrdě se vměstnal mezi moje kolena a ušklíbl se. "Budu se snažit víc než kdy předtím."