BIG.DEAL [CZ]

7. Fair play? No way!

Další kapitola je tu :) Následující týden budou kapitoly přidávány každý den (mám toho spoustu nahrabáno :D Těšte se :) 

Nikdy jsem nehrála fér, ale na druhou stranu jsem si to uměla přiznat. "Nehraješ podle pravidel!" Obviňovali mě všichni. "Chci vyhrát." Krčila jsem vždy rameny. Opravdu si myslíte, že bych dokázala hrát podle pravidel v takovém časovém presu? Ne, to opravdu ne.

                Na stole už mi nějaký ten den ležel lísteček se jménem a číslem na bodyguarda, kterého bych měla v případě nouze volat. Případ nouze ale zatím nenastal... doteď. "Dobrý den, u telefonu Hook." Ozvalo se po několika vyzvánění. "Dobrý den, tady Marry Roversová. Vy vedete ochranku One Direction?" "Ano, to je pravda." "Výborně. Hm... Paul Higgins, můj šef, odjel na nějakou schůzi a já, jako jeho asistentka, se měla postarat o kluky, jenže oni mi zmizeli." Svému hlasu jsem dodala tón strachu a doufala, že se na něj Hook chytne. Povedlo se. "Hned jsme tam, slečno." Bez pozdravu zavěsil. Těžko říct, jestli číslo, ze kterého jsem volala, znal a proto věděl, kam má jet, každopádně asi za deset minut čekání do mé kanceláře vrazil vysoký, nabušený muž. Teda, někoho takového bych si nerada rozhádala.

         Během několika minut, jsem mu vylíčila, jak se věci mají. Evidentně věděl, co má dělat, líp než já. Několika dalším, podobně nabušeným chlapům rozdal instrukce, pak jen kývl a s příslibem brzkého shledání se svojí partou odkráčel pryč. Doufala jsem, že tohle se Paul nikdy nedozví. Ale co kdyby jo? Vyhodil by mě? Můj úkol by skončil? Zakroutila jsem sama nad sebou hlavou a vytáhla z kapsy telefon. 

"Jsem první, nebo už někoho máš?" Zeptal se Niall místo pozdravu. Napadlo mě zavolat jemu, protože on mě do toho plánoval uvrtat. "Vlastně, jsi první a i poslední s kým v tuhle chvíli mluvím." "Jakto?" Můj nepřátelský tón nejspíš nezaregistroval. "No, jak už jsem řekla předtím. Tuhle stupidní hru s vámi hrát nebudu. Mimochodem, asi za půl hodiny máte sedět v kanceláři jednoho z redaktorů těch příšerných magazínů o showbussinesu, jehož jméno už si nepamatuju." Mám opravdu příšernou paměť na jména. "No a?! Nemůžeme skončit uprostřed hry." "O tom prostředku bych se dokázala hádat jsme totiž na slabým začátku ale to je jedno. Jestli to nemůžete ukončit vy, pak já a Hook ano." "Počkej... Hook?" Zaslechla jsem v jeho hlase nervozitu. "Jo, on a jeho parta už vás hledají, já mezitím sháním limuzínu, kterou nejspíš pojedu sama, jelikož vás si vezme na starost právě Hook." "Musela jsi volat zrovna jemu?" "A komu jinému?" Až teď jsem si uvědomila, že roztěkaně vyšlapávám kolečko na podlaze mé kanceláře. "Eh... Nevím, Paulovi?" Z jeho hlasu bylo zřejmé, že svému návrhu moc nevěří. "Ten by mě hned poslal zpět do Manchesteru!" "Ty jsi z Manchesteru?" "Není to jedno? Hook si vás někde vyzvedne, to už je jeho věc. Sejdeme se před budovou..." Ze všech sil jsem se snažila vybavit si název magazínu, ale nedařilo se. "Před budovou, kde se má konat to interview." Dopověděla jsem. Na to jsem hovor ukončila a strčila si telefon do kapsy. Počítač na mém stole jsem přepnula do spánkového režimu, sebrala jsem svojí kabelku a zamířila dolů.

                Řidiči limuzíny jsem nadiktovala adresu a pak už se jen nechala odvézt na určené místo. Cesta nebyla dlouhá, odhadovala jsem to na něco málo přes deset minut. Přesto před budovou časopisu stály tři černé Mercedesy se zatmavenými skly. Než jsem vystoupila z limuzíny a řidiče jsem poprosila, aby pro nás za hodinu a půl přijel, všimla jsem si, že Hook stojí u jednoho z Mercedesů a zády se opírá o dveře řidiče. "Máte je?" Zeptala jsem se s naději v hlase. Hranou, ovšem. Ve skutečnosti by mi bylo absolutně ukradený, i kdyby někoho z nich třeba přejelo auto, nebo tak něco. "Do jednoho." Přikývl a otevřel dveře u zadních sedadel. Ven vyskákal Niall, Zayn a Louis. "Ahoj." Pozdravila jsem je sladce. Zayn na mě místo pozdravu vyplázl jazyk. Jak malej. Z druhého Mercedesu vylezl Harry s Liamem. Vesele jsem na ně mávla. "Děkuju." Kývla jsem na Hooka. Kývnutí mi oplatil, nasedl do auta a odjel. "Víc ukecanýho člověka jsem ještě nepotkala." Pronesla jsem ironicky a ušklíbla se. "Kdyby se alespoň netvářil jako mafián." Přidal se ke mně Louis. Při slově mafián jsem lehce ztuhla, ale hned jsem se uklidnila a jakoby nic jsem zamířila do několika patrové, moderně vyhlížející budovy s kluky za zády.

                Interview nebylo tak dlouhé, jako spíše nudné. Henry Lukes se ptal na otázky, na které bych znala odpověď i já. A to jsem si kluky ještě teď občas pletla. Všimla jsem si, že nejsem jediná, koho to nebaví. Harry zrovna třepal hlavou, aby se probral a vzbudil tak Nialla, který mu usnul na rameni. Jediný Liam se snažil odpovídat (asi oceňoval Lukesovu snahu nebo tak něco). Když přišla otázka na jejich dosavadní vztahy, už jsem to nevydržela a skočila zrovna odpovídajícímu Zaynovi do řeči. "Musíte se ptát na takový kraviny? Vždyť všichni víme, jak jsou na tom se vztahy!" Všichni ke mně zvedli pohledy a Lukes zaskočeně zamrkal. Vstala jsem z gauče, na kterém jsme doposud s kluky seděli (Lukes zaujal místo v křesle naproti nám), a naznačila jsem jim, ať se začnou zvedat. Harry zatřásl s Niallem a následně mu pomohl vstát, ostatní se taky zvedli. "Ale interview ještě není u konce." Namítl Lukes nechápavě. "Kámo, už tu sedíme něco málo přes hodinu a upřímně, máte odpovědí víc, než dost." Uzemnila jsem ho a otočila se k odchodu. "Ptám se na víc otázek, abych je pak mohl probrat a vytvořit kvalitní článek." Hájil se dotčeně. Protočila jsem oči a zamířila k němu. "Kdyby vám chybělo něco jako velikost bot, obvod pasu a podobný hovadiny, stačí mi zavolat na můj soukromý telefon." Vytrhla jsem mu propisku z ruky a přes celý seznam jeho otázek, které držel v ruce, jsem napsala z fleku vymyšlené telefonní číslo. "Přeji hezký den." Věnovala jsem mu poslední pohled a zamířila ven za kluky. "On telefonní číslo dostane a já ne?" Ozval se Harry ublíženě, když mě doběhl a srovnal se mnou krok. Ušklíbla jsem se. "Jestli se chceš dovolat do domova důchodců někde v Edinburghu, tak ti ho klidně dám taky." Někdo za mnou se hlasitě rozesmál. "Neskočíme si na zmrzlinu?" Zeptal se Niall a stejně jako Harry se mnou srovnal krok, jenom šel z druhé strany. Vytáhla jsem z džínů telefon a pohlédla na hodiny. "Pracovní doba mi končí přibližně za tři čtvrtě hodiny." Oznámila jsem mu. "Takže zmrzlinu stihneme?" Zeptal se s nadějí v hlase. Přikývla jsem. "Nejspíš."