BIG.DEAL [CZ]

27. How you dare?

Zdravím všechny! :D Omlouvám se za to čekání ale samotnou mě ubíjí, když nemůžu psát. Zkrátka není tolik času, kolik bych si přála :( Ale i přesto vám se házím novou kapitolu :) 
Užijte si čtení :)

-Niall-

Nevnímat chuť jídla nebylo tak těžké, jak jsem si myslel, všechnu svojí pozornost jsem totiž věnoval jemu. Nepřímo jsme se s kluky dohodli, že budeme Daniela ignorovat a snažit se působit, co nejmenší rozepře. Nedělali jsme to jen kvůli Faith, která teď seděla vedle něj a povídala si s ním o všem, co jsme tu prováděli. Dělali jsme to i proto, že měl na opasku přidělané pouzdro se zbraní a nevypadal, že by naší přítomnost zrovna vítal.  
        "Nečum na něj tak." Šeptl ke mě Louis sedící po mé pravici. Popravdě jsem si ani nevšiml, že ho propaluju pohledem. Popuzeně jsem mlaskl jeho směrem abych mu naznačil, že nemám potřebu být komandován. Stejně jsem ale radši sklopil pohled ke svému talíři, na kterém ležela poslední palačinka s jahodami. Neměl bych to přiznávat, ale Daniel opravdu nebyl špatný kuchař.
        "A jak to vůbec vypadá s fízlama? Pořád se schánějí po mafii?" Zeptala se Nadin kousavě a posunula talíř se svojí snídaní dál od sebe. Čímž jasně naznačila, že jí Danielovi palačinky nepříšli k chuti. Ihned jsem toho využil a natáhl se pro ně, dostal jsem však od Liama přes ruku. "Co jsme si řekli?" Sykl Liam podrážděně. Vyplázl jsem na něj jazyk a i přes jeho nesouhlas se pro talíř natáhl a přivlastnil si ho. Daniel se nad Nadininou otázkou trochu nuceně zasmál. "No, jak bych ti to řekl. Není to dobrý.Nikdy to není dobrý. Jestli jsem to dobře pochopil, tak nedávno přepadli pár barů a několik tržnic. Kdosi se zmínil, že hledají nějaký stopy po Yakuze." Potlačil jsem zoufalé povzdechnutí.
        Pokud to takhle půjde dál, tak se odtud nikdy nedostaneme. Jestli začínájí u Yakuzy, rozhodně se později vrhnou na italskou mafii, pak na mexickou, pak budou hledat gangy hispánců... Pak budou Vánoce, to si hodí nohy nahoru a budou dělat, že se nic neděje; Nový rok, to se budou zabývat výtržnictvým náctiletých. A po pár dalších týdnech nás prohlásí za mrtvé. Naše vyhlídky nejsou vůbec špatné... Pevně doufám, že vám neunikla ironie mého tvrzení.
        "Jestli hledají stopy po Yakuze, tak jsme v pohodě, ne?" Ozvala se Faith trochu nejistě. Daniel se toho hned chytl. "Zatím ano, zlato." Povzbudivě se usmál a objal jí paží kolem ramen.
        Ozvalo se Liamovo pohrdavé uchechtnutí. "Co?!" Obořil se na něj Daniel útočně. Liam si prohrábl vlasy a zvedl hlavu od své snídaně. "Jenom mě fascinuje, s jakým klidem nám tu lžeš." Daniel se zatvářil překvapeně. Liam zvedl ruku, jakoby ho chtěl zastavit. "Prosimtě, tohle na mě nehraj. Ona ti to možná sežrala ale já tak blbej nejsem!" Při svých slovech mávl k Faith, která byla v tuhle chvíli dokonale vyvedená z míry. "Já na tebe ani na nikoho jinýho nic nehraju!" Bránil se Daniel.
        Liam zaťal pěsti a zhluboka se nadechl. Lehce jsem zakroutil hlavou. To né, přece se tu nebude rvát.
        Liam není ten typ, který by zmlátil každého, kdo se na něj jen křivě podívá. Všechny nepříjemné situace zvládá dobře ale když začne zatínat pěsti je už něco opravdu v nepořádku.
        Harry, sedíc po Liamově pravici si toho taky všiml. Lehce ho polácal po zádech začal na něj potichu mluvit.

"Já vlastně vůbec nechápu, co tu děláš? Jak ses vůbec mohl opovážit se vrátit?!" Vyjel Liam na Daniela, úspěšně ignorujíc Harryho snahu o jeho zklidnění. Zayn vedle mě sebou trochu škubl. "Co na mě ječíš?! Nic jsem ti neudělal!" "Mě ne! Ale jí jo!" Ukázal na Faith, která se v tu chvíli zasekla ve žvýkání sousta. Polkla. Daniel zlověstně přimhouřil oči. "To ale není tvoje věc, že?" Zeptal se výhružně. Liam se znovu zhluboka nadechl. "A navíc, za to už jsem se jí omluvil, viď?" Stočil pohled na Faith a věnoval jí přátelský úsměv.
        Nehledě na to, že ona je tu šéf, na ní řval, uhodil jí a sprostě jí poslal doprdele. A pak se vrátí a myslí si, že to spraví jedna stupidní omluva?! Bylo mi z něj na zvracení.
        "Jo, je to v pohodě." Přitakala Faith a upila ze své sklenice jahodového džusu. Když zaregistrovala můj upřený pohled,  tázavě pozvedla obočí. Nadechla se k otázce ale Daniel byl rychlejší. "Co je?" Střelil jsem očima k němu. Jeho obezřetný pohled mě trochu vyvedl z míry. "Nic." Zamumlal jsem rychle. Daniel jen přikývl a vložil si do úst poslední sousto své snídaně.
        "Já kurva nechápu, jak se mohl opovážit se ještě vrátit!" Řval Liam a pochodoval po podlaze sklepa jako naštvaný býk, přičemž si nezapomněl odpustit dupání a rozhazování rukama. S kluky jsme sledovali Liama z bezpečí sedačky a neopovážili se vydat jedinou hlásku. Naštvaný Liam budil strach. Opravdu. "Faith má kvůli němu otisk přes celý obličej a on se směle vrátí a myslí si, že to nějaká posraná omluva spraví?! Co je to doprdele za debila?!" "Zdá se ti taky, že v tom nebude jenom nenávist k Danielovi?" Šeptl směrem ke mě Louis a upoutal tak na sebe mojí pozornost, kterou jsem doposud věnoval Liamovi a jeho sprostým nadávkách mířených na Danielovu osobu. Překvapeně jsem si Louise prohlédl. "Proč?" "A nejhorší je, že se tváří jako by se nic nestalo!" Řval zrovna Liam. Louis jen pokrčil rameny. "Prostě mi to tak přijde." Vysvětlil.
        Pohlédl jsem na běsnícího Liama. Jo, něco na tom možná bylo.
        "Liame?" Zaslechl jsem známý hlas. Okamžitě mnou projela vlna vzteku. 

Vypadá to, že Daniel tu není zrovna vítaný. A Liam to evidentně prožívá nejvíc....Proč vlastně?? :O