BIG.DEAL [CZ]

23. We call it freedom

Po týdnu přicházím s vcelku dlouhou kapitolou, kterou bych se chtěla i zároveň omluvit za dobu, kterou jste museli čekat. K tomuto příběhu jsem se vrátila po takové době jen proto, že momentálně pracuji na jiném příběhu, který se zde objeví v nejbližší době :) 

Užijte si čtení :)

Jestli jste někdy viděli jak se vosy sesypou na med, pak si pravděpodobně dokážete představit, jak to asi vypadalo, když se One Direction sesypali na jídlo. Konkrétně na těstoviny zapečené se sýrem, žampióny a  kuřecím masem. Abych řekla pravdu, vůbec jsem netušila, že Daniel má houby tak rád, že si je nakoupí sem, na svojí chatu, kam se podívá jednou za X mesíců.

        "Tak co? Dobrý?" Zeptal se Harry s naději v hlase. Přehodila jsem si nohu přes nohu a zatvářila se zamyšleně. "Něco tomu chybí." Pronesla jsem důležitě a v duchu se zasmála nad jeho výrazem. Byl naštvaný, že jsem náležitě neocenila jeho kuchařský um? Evidentně ano.

        Chvilku ticha přerušila až Nadin. "Vždycky jsem chtěla sníst něco, co uvařil kdokoliv z vás." Zatvářila se zasněně a Harry jí věnoval přátelský úsměv.

        Seděli jsme dole ve sklepě. Liam, Louis a Zayn na pohovce, Harry s Niallem na konferenčním stolku a já s Nadin jsme si sedli na židle, na kterých kluci strávili posledních několik desítek hodin.

        "Můžu si jít přidat?" Ozval se Niall a přihlásil se jako ve škole. Přikývla jsem a pokynula Nadin aby šla s ním. Neprotestovala.

        Ještě chvíli jsem se věnovala svému jídlu, když Liam najednou vstal a zamířili ke mě. Zvedla jsem hlavu od svého talíře, který jsem byla nucena držet ve vzduchu a tázavě na něj pohlédla.

        "Vyzývám tě na další hru." Řekl rozhodně a založil si paže na hrudi. Zasmála jsem se. Ano, přiznávám byl to nucený smích ale ten se sem v tuhle chvíli docela hodil. "Chceš dostat stejně na prdel jako před tím?" Uchechtla jsem se. Jeho výraz se nezměnil. "Vyzývám tě na další hru." Zopakoval o něco důrazněji. "Jo, já tě slyšela." Zavrčela jsem.

        "...a pak prostě uklouzl a spadl." Sklepem se rozezněl smích patřící Nadin, která zrovna scházela pár posledních schodů.

        "Tak, co zahraje si?" Zeptal se Niall, když stanul vedle ní. Při svých slovech pohlédl na Liama, který mu věnoval výraz: Sklapni doháje!

        Evidentně o svojí svobodu stojí. Tak proč jim nedat naději a hned vzápětí jim jí sebrat? Alespoň bude nějaká zábava.

        "Zahrajeme si." Přikývla jsem na souhlas. Liam, který si unaveně mnul obličej na mě tázavě pohlédl. "Vážně?" Nejspíš nemohl věřit vlastním uším. Usmála jsem se koutkem úst. Pochopil. "Fajn, o naší svobodu." Vyjednávací tón jeho hlasu byl nepřeslechnutelný. "Nepřekročíte práh tohohle domu." Varovně jsem zvedla ukazováček, jen kývl. "Telefony?" Nadzvedl obočí. Nadechovala jsem se k námitce, když mě přerušil Louis. "Chci hrát hry!" Střelila jsem po něm pohledem. "Fajn, pod dohledem." Souhlasila jsem.

"Začínáš." Pronesl Liam sebejistě a ležérně se opřel o billirádový stůl. Zahájila jsem hru, jak nejlépe jsem uměla rozhodnutá nemazlit se s ním, tak jako před tím. Tahle hra byla moje a on to nespíš pochopil. Hrál jinak než včera. Tvrději, přesněji. Jenže hrát si mohl jak chtěl. Já byla lepší.

        Kluci s Nadin se nakupili kolem stolu a tiše sledovali naši hru. Bylo to jako na houpačce, chvíli jsem vyhrávala já, pak on, poté zase já a následně zase on. Trochu mě deprimovalo, že se mi téměř vyrovnal. A to při první hře vypadal, jakoby tágo držel v ruce poprvé.