BIG.DEAL [CZ]

22. I have to finish it

Hola hej! :D Přivítejte novou kapitolu :)
Přidala bych jí dřív ale moje škola si usmyslela, že se mi vecpe do volného času, jak jen to bude možné! :D A povedlo se jí to! Vyhrála! A já tutíž přidávám kapitolu takhle pozdě... :D Ale dost řečí, určitě vás zajímá, co se bude dít po Nadininým příjezdu, že? :D V tom případě přeji pěkné počtečníčko ;)

Stáhla jsem ruku s nožem k tělu a obešla Liama abych se dostala blíž k ní. „Nadin, co tu proboha děláš?" „Já věděla , že v tom máš prsty!" Zavrčela nebezpečně a nehty levé ruky,zaryla do zábradlí, kterého se přidržovala. Otočila jsem se na kluky a pak se vrátila pohledem k ní. 

"Eh... není to, jak si myslíš." Vypadlo ze mě. Bezděky jsem se snažila schovat nůž za zády, přesto že už to bylo nejspíš zbytečné. Přimhouřila oči. "Vážně?" Několikrát jsem přikývla. "Jo." Rozhostilo se mezi námi tíživé ticho, které přerušilo až Nadinino uchechtnutí. "Fajn..." Lehce přikývla. Chvíli jsem jí nechápavě pozorovala. Opravdu právě mávla rukou nad tím, že jsem jí plánovala zabít potencionálního manžela? Co jí proboha udělali?!

Najednou se naklonila aby přese mě viděla a mávla na pětici za mnou. "Zdravím." Trochu křečovitě se pousmála. "Ahoj." Ozvalo se za mnou sborově. "Hej, já tě znám!" Vykřikl  Niall překvapeně. Nadin sešla těch posledních pár schodů a pokrčila rameny. "Jo, to je možný. Byla jsem totiž na každém vašem koncertu v Anglii a Irsku" Odpověděla hrdě. "A z každýho toho koncertu mám fotku právě s tebou." Niall se na ní přátelsky usmál a Nadin se trochu začervenala. Bože! Trochu jsem do ní strčila abych upoutala její pozornost a následně jí odtáhla za ruku po schodech nahoru. Jen, co jsem za sebou zavřela dveře do sklepa vrhla jsem po ní naštvaný pohled. "Jak jsi mě doháje našla?!" Vypálila jsem na ní. Překvapeně zamrkala. "No, víš, od rána jsem projela snad půlku země! Stavila jsem se na všech místech, kde jsme spolu kdy byli a kde jsi mohla ukrýt One Direction a pořád nic. Proto jsem byla nucena zjistit si Danielovo číslo. Rozhodně nebyl rád, debil. Ale řekl mi, kde jsi a tak jsem skončila tady." Chvíli jsem na ní zírala. Než znovu popadla dech aby mohla pokračovat. "Jak tě doháje mohlo napadnou něco tak stupidního, jako je únos One Direction?! Vždyť to je sebevražda! Jestli je najdou a prásknou to na tebe, jsi mrtvá jasný?! O'Donnel tě nechá zabít!" Trochu zaskočeně jsem si jí prohlédla a několikrát si pro sebe zopakovala její poslední větu. Mluvila s jistotou a to oprávněnou. Otec necháva "zmizet" všechny nepohodlné lidi, kteří ohrozily jeho kšefty, nebo bezpečnost. Já byla momentálně jedním z nich. "Upřímně jsem zvědavá, co s tím teď jako chceš dělat?! Kluci vědí jak vypadáš, určitě tě už znají i jménem a jsem si jistá, že jim nebude proti srsti udat tě, jakmile k tomu dostanou příležitost!" Zatím, co mi tohle říkala procházela se předemnou tam a zpět. Vypada nervózněji, než jsem byla já. Ale rozhodně né na dlouho. "Potřebovala jsem tě najít abych zjistila, jestli jsi to byla opravdu ty, kdo je unesl nebo..." Hlas se jí vytratil, zastavila se a pohlédla na mě. Vypadala, jakoby přemýšlela, jak poskládat další věty. "Faith musíš od toho okamžitě odstoupit, dej jim pytle na hlavu, nech je někde u silnice a odjeď pryč. Rozumíš?" Zeptala se překvapivě mírně. "Zbav se jich, co nejdřív! Fízlové pročesávají každej kout Anglie a nebude jim trvat dlouho než najdou nějakou stopu. A co kdyby narazili na Daniela, hm? Jak jsem měla tu čest zjistit, je dost slušně nasranej. Taky by neměl problém tě prásknout a-" "Stačí." Přerušila jsem jí. "Nemám chuť to poslouchat. Já si tohle všechno uvědomuju, jasný? Vím, že jsem to posrala ale stejně tak vím, že musím dodělat to, co jsem začala a to je získat ty prachy od Higginse! Jinak se mnou šéf zamete!" "To udělá i tak, jestli se během tý akce policie pustí do mezinárodního pátrání." Poznamenala tiše s lehkým pokrčením ramen. Unaveně jsem si povzdechla. "Nepomáháš mi, víš to?" Usmála se. "Jo, to vím. Ale někdo ti to přece musel říct." Jen jsem kývla. Prolétla jsem pohledem celou místnost a nakonec ho zakotvila na Nadin."Jediný, co s jistotou vím je, že mi dochází čas. Takže sebou musím hejbnout a ty prachy získat co nejdřív." Řekla jsem. Nadin mě poplácala po rameni. "Na něco příjdeme, neboj. Od čeho jsou nejlepší kámošky, nebo ne?" Pronesla povzbudivě. "Jo, máš pravdu." Přikývla jsem. "Ale jestli se to nepovede, mizíme." Nadin se jen ušklíbla. 

"Máš tu něco k jídlu?" Zeptala se mě po chvíli ticha. Zakroutila jsem hlavou. "Ingredience možná ale jinak nic uvařenýho tu nemám." Namyšleně našpulila rty. "Co budeme dělat?" Zeptala se. "To nevím. Asi budu muset pro něco zajet." Navrhla jsem. Nadin ale zakroutila hlavou. 

"A co oni?" Kývla hlavou jakoby za mě. "Co je s nima?" Nechápala jsem. "Oni určitě umí vařit." Vysvětlila. Nadechla jsem se k protestu ale zvednutím ruky mě umlčela.  Než jsem stihla cokoliv namítnout, už si to kráčela do sklepa.

"Tak fajn hoši. Kdo z váš umí vařit?" Zeptala se mile a usmála se. Stěží jsem se ubránila protočení očí. Všichni na ní nečině zírali, na tvářích nedůvěřivé výrazy. "Pf... Sleduj a uč se." Rukou jsem jí trochu zatlačila do zadu a strhla tak pozornost na sebe. "Na něco se vás ptala, ne?" Zavrčela jsem. 

"Proč?" Zeptal se Louis nechápavě. "Vidíš." Věnovala jsem Nadin vítězný úsměv a následně se zase otočila na kluky. "Protože máme hlad." Vysvětlila jsem podrážděně a nasadila výraz: Proč asi?. "To my taky." Ozval se Niall nespokojeně. Jen jsem nad ním mávla rukou a dál si ho nevšímala. "Já umím vařit." Zamumlal Harry nezúčatněně a lehce pokrčil rameny. Střelila jsem po něm pohledem a nepatrně se pousmála. Udělala jsem k němu několik kroků ale jeho hlas mě zastavil. "Ale pod podmínkou, že se taky najíme." Nadechla jsem se k námitce ale Nadin mě přerušila. "Povoluje se." Překvapeně jsem se na ní otočila ale než jsem stihla zareagovat znovu byla rychlejší. "Nemůžeš je tu doháje trápit hladem." Švihla rukou směrem k One Direction, kteří se toho hned chytli. "Jóó, má pravdu!" Ozval se kdosi. Protočila jsem oči. "Fajn!" Odsekla jsem a zamířila k Harrymu. 

Chvíli mi to trvalo ale nakonec se mi povedlo rozvázala provazy, které ho poutali k židli. Šťouchla jsem ho do ramene aby se postavil. Když tak učinil, obešla jsem židli, na které seděl a chytla ho za paži. Páni, tak tenhle týpek se v posilovně rozhodně nefláká. Spolu s ním a Nadin v závěsu, jsem zamířila po schodech nahoru.

"Tak ukaž, co umíš." Pobídla jsem Harryho s úšklebkem a sedla si k pultíku baru na barovou židličku. Promnul si ruce a rozhlédl se kolem. "Eh, nějaký pravidla?" Zeptal se, opatrně a s pozvednutým obočím na mě pohlédl. "Pravidla?" Zeptala jsem se nechápavě. "Jo, řekl jsem to špatně. Myslím jako ohledně toho jídla. Máte nějaký alergie nebo tak?" Několikrát střelil tázavým pohledem mezi mnou a Nadin, která obsadila barovu židličku hned vedle mě. Přikývla jsem. "Jo. Mám alergii na mléčné výrobky, vajíčka, bílé maso, ryby, ořechy, většinu ovoce a zeleniny, luštěniny  a taky mám bezlepkovou dietu." Nervózně se rozhlédl kolem. "Tak to se bojím, že se nenajíš." Svěsila jsem ramena. "Dělám si srandu, nemám alergii na nic z toho. Prostě něco uvař." Mávla jsem rukou směrem ke sklokeramické varné desce. Přikývl a otevřel lednici, jejíž obsah prohlédl a s uznalým pokýváním hlavou následně zamířil ke skříním. Chvíli se jimi prohraboval a vytahal několik hrnců a dvě pánve, když tu se najednou zarazil. Celou dobu jsem ho sledovala, takže jsem si jeho zaváhání všimla. Ještě chvíli nečinně civěl do skříně, než se pomalu narovnal. "Eh...eh..." Nejspíš se rozmýšlel, co říct, jenže to mi bylo momentálně jedno. Mou pozornost totiž upoutal stříbrný předmět, který zvedl do výše svých očí. "Dej to sem!" Vyjekla jsem vyděšeně a v rekordním čase jsem k němu doběhla a vytrhla mu Desert Eagle z ruky. Daniel a ty jeho blbý schovky! Harry rychle svedl ruce v obranném gestu a po chvíli pokračoval v přehrabnování se nádobím.

Jak si představujete pokračování? Chcete aby se vztahy mezi nimi zlepšovali? Nebo má být Faith odtažitá a nepřátelská jak jen to půjde? A co Nadin? Má odolat klukům a zachovat si tvář mafiánky? :)