BIG.DEAL [CZ]

5. The first real contact

Já vím, já vím... už je to dlouho, co přibyla další kapitola Big Deal a není dobře, že tenhle nový příběh tak flákám... Ale děkuju těm, kteří si přečtou tuhle kapitolu a budou mít dost trpělivosti na to aby si počkali na další díl (který přidám každým dnem) :)
Užijte si čtení :)

Paul mě vyzvedl v jednu hodinu z kanceláře a pozval mě na oběd. Byl to opravdu skvělý chlap. Menší zklamání přišlo, když mi oznámil, že kluci jdou taky.

Seděla jsem v limuzíně a pozorovala kluky, jak se neustále pošťuchují. Jen z nich, Zayn ale seděl dál od nich a něco psal do mobilu. Na internetu jsem si projela hromadu jejich fotek a zjistila si o nich něco víc. Jména už mi tedy nedělali takový problém. "On se s nima nebaví?" Zeptala jsem se Paula, který zrovna věnoval všechnu svou pozornost nějakému papíru a ze všech sil se snažil nevnímat hlasitý smích kluků. Zvedl hlavu a pohlédl na Zayna. "Ale ne, má přítelkyni a když si nevidí, prostě si píšou." Vysvětlil mi a já přikývla. "To je ta z Maxi mix?" Byla jsem si jistá, že se ta skupina takhle jmenovala. O nich jsem toho na internetu taky hodně četla. Taky je dal dohromady X-Faktor. Moje jistota se ale vytratila ve chvíli, kdy se Paul rozesmál na celou limuzínu. Kluci se přestali kočkovat a nechápavě se na Paula podívali dokonce i Zayn zvedl hlavu od telefonu. Zarazila jsem sama sebe víc do sedačky aby bylo co nejméně vidět, jak rudnu. Jen málokdy jsem byla vystavena situacím, kdy jsem se měla za něco stydět a podle toho jsem taky přirozeně netušila jak se mám zachovat. "Co je?" Zeptal se Niall. Paul mu ale nedokázal odpovědět. Já se radši ani neozývala. "Co je Paule?" Dožadoval se tentokrát Harry odpovědi. Když jejich zraky spočinuly na mě jen jsem (podle mého názoru né moc přesvědčivě) pokrčila rameny a dělala, že o ničem nevím. Paul se smál, dokud nám řidič neoznámil, že jsme na místě. A ještě při vystupování z auta se pochechtával a utíral si slzy. My ostatní jsme  spořádaně vylezli ven a zamířili si to do už na pohled nóbl restaurace. Přečetla jsem si její název a najednou se mi zastavilo srdce. Do téhle restaurace chodívám s otcem a jeho "obchodními" partnery! Do háje! Paul vešel dovnitř jako první a já se držela v jeho těsné blízkosti snažíc se zakrýt za jeho rozložitými zády. Personál restaurace mě znal až moc dobře, než abych se mohla chovat jakoby nic. Servírka si nás hned všimla a vyšla nám naproti. Do háje podruhé! To byla Leo, další z mých kamarádek (Né, že by jich bylo hodně). Z toho, co by se mohlo stát, kdyby mě poznala a prozradila mojí identitu mě zamrazilo. Kluci s Paulem si sedli k podlouhlému stolu pro osm osob a já ale zůstala stát. "Proč stojíš?" Zeptal se mě Liam když si všiml mého zaváhání. Ve skutečnosti jsem neváhala, ale přemýšlela jak to udělat aby mě tu nikdo neprozradil. Z čista jasna, přišlo řešení. Sebrala jsem ze stolu jednu ze skleniček a rázným krokem si to nakráčela k Leo, která mě ještě naštěstí nepoznala. Až do poslední chvíle to tak zůstalo. Stihla jsem jí otočit zády k ostatním, kteří sledovali mé počínání, než se Leo přátelsky usmála a začala žvatlat něco o tom, jak už mě dlouho neviděla. Já si ale zachovávala tvrdý výraz. "Teď ne Leo. Nesmíš mě znát, jasný? Nikdo z vás. Řekni to prosím ostatním. Ne, nepřerušuj mě!" Zarazila jsem jí zvednutím ruky, když se snažila něco namítnout. Celou dobu jsem se snažila mluvit tiše aby mě nikdo a hlavně Paul s kluky neslyšel. "Dělej, že se mi hrozně omlouváš za špinavou skleničku a dál se mnou jednej jako s ostatními zákazníky." Zvedla jsem jí skleničku k očím a ukázala na její bezchybné, blyštící se sklo. Nasadila jsem naštvaný výraz a Leo začala hrát taky. "Moc se omlouvám, přijali jsme nového číšníka a on tohle prostě nezvládá." Začal se mi až přehnaně omlouvat. Vtiskla jsem jí skleničku do ruky a zamířila zpět k našemu stolu. "To bylo dobrý." Kývla uznale Harry. "Děkuji." Věnovala jsem mu přátelský úsměv a zoufale doufala, že nevypadal jako jeden z těch, kterými se snažím vytočit otcovy poskoky. "Jsi lepší než jsem mohl doufat." Kývl Paul uznale. V duchu se mi znatelně ulevilo, když Leo přinesla jinou skleničku a rozdala nám jídelní lístky.

Po obědě nás Paul opustil s tím, že si musí ještě něco zařídit. Jen, co se za ním dveře restaurace zavřely, kluci se na mě prudce otočili. "Provedeme tě městem." Oznámil mi Niall bez zbytečného okecávání. Nejspíš si museli zjistit, že jsem v Londýně "nová". Trochu zmateně jsem na všechny pohlédla a nechala se Zaynem vytáhnout na nohy, jak jsem ale později zjistila, měli to perfektně zorganizované. Louis zaplatil penězi, které nám Paul nechal na stole a ostatní mě vyvedli ven. Liam si nasadil sluneční brýle a sedl si vedle řidiče. Ostatní mě vstrčili do limuzíny a poposedali si vedle mě z obou stran. "Těšíš se?" Zeptal se mě Loui, když se limuzína rozjela k našemu prvnímu cíli. "Trochu se bojím, co na mě vymyslíte." Přiznala jsem s opravdovou nedůvěřivostí. "Tak aby ses přestala bát... nejdřív projedeme všechny strip kluby, pak se stavíme v jednom moc fajn gay klubu a nakonec bych se asi stavil u Marcuse, to je jeden skvělej drogovej dýler, bydlí na Trafalgar square." Harryho slova mě ze začátku zaskočila ale když se zmínil o Marcusovi vytrhl mě ze všech obav. Kdyby někdo takovej na Trafalgar square bydlel otec by ho buď odstranil nebo by ho přijal do "rodiny". Takový nezávislý dýleři jsou hodně nebezpeční pro tátovi kšefty pokud bydlí na tak frekventovaným místě. "Harry nech toho. Nechceme aby se lekla a utekla nám. Jak bychom asi vysvětlili Paulovi, že jeho nová asistentka nepřijde do práce?" Pokáral ho Loui a Harry mě vzal jednou rukou kolem ramen. "Myslíš, že bych jí nechal odejít?" Řekl a obdaroval mě výrazem, který jasně říkal: "Vyhlédl jsem si tě, buď na to hrdá." Pardon pane Stylesi, nejste můj typ. Pomyslela jsem si a jeho ruku ze sebe raději sundala na tváři nepřístupný, odmítavý výraz. Na okamžik se zatvářil ublíženě ale nic nenamítal. 

Limuzína nás odvezla k Londýnskému oku. Vždy, když jsem jela kolem, jsem se na něm chtěla svézt ale pohled na tu sáhodlouhou frontu mě vždy zbavil chuti. "To tu jako budeme čekat celou dobu?" Zeptala jsem se, když jsem si všimla, že mě kluci vedou na konec fronty. "Nechceš? Nemusíme." Usmál se na mě Liam a sprostě se sám vecpal na začátek fronty. Všimla jsem si, že naše přítomnost začala vzbouzet pozornost. A to celkem rychle. Banda patnáctiletých holek, které čekali na konci fronty takže když své místo opustili nic neztratily, si to suveréně namířila k nám s nadšeným výrazy na tvářích. Niall, který stál nejblíž u nich si jich všiml až když ho obklopily a vnutily mu lihovku. Než se Niall nadál musel se začít podepisovat na všechna možná i nemožná místa. Nechápavě jsem ty holky pozorovala. Každá, která dostala podpis začala nadšeně poskakovat a ječet. Vedle mě se Harry praštil do čela a rozhodl se vydat Niallovi na pomoc. "Pardon holky ale máme něco na práci. Máš telefon?" K jedné z nich se otočil a ona hned vytáhla telefon z kapsy. Harry ho vzal ho ruky, pak se s Niallem několikrát vyfotili a mobil jí zase vrátil. "Bylo nám ctí." Lehce se holkám uklonil a už tahal Nialla k nám. "Půjdeme?" Zeptal se mě Zayn po chvíli a já zahlédla Liama, jak na nás mával. Cpali jsme se frontou mezi čekajícími turisty a snažili se je nenaštvat víc, než bylo nutné. Pár z nich se ale jen tak nedalo a začali na nás pokřikovat různé nadávky. Zaslechla jsem sice jazyky, kterým jsem nerozuměla ale nadávky vždycky vyzní jako nadávky ať se snažíte sebevíc. "Zařídil jsem nám soukromou kabinu." Oznámil nám Liam, když jsem se procpala kolem nějaké španělské rodinky. Nasoukali jsme se do kabinky a vyčkávali až se dostaneme do nějaké větší výšky. Stoupla jsem si k jednomu ze zábradlí a pozorovala Londýn. "Co ty na to?" Zeptal se mě Harry a stoupl si vedle mě. "Krása." Vydechla jsem. Jistěže jsem Londýn znala ale podívat se takhle z vysoka bylo něco jiného. "To si myslim." Přikývl a zářivé se usmál. Svojí reakcí na jeho otázku jsem ukázala, že nejsem tak nedostupná, jak se tvářím, což mi došlo až o pár vteřin později. "I tak, mám radši Paříž." Ušklíbla jsem se a doufala, že tak svou chybu alespoň trochu napravím. Harry jen pokrčil rameny a zamířil na druhou stranu kabinky. V duchu jsem si oddechla.
        Na závěr celé jízdy na Londýnské oku jsme se nahrnuli na jednu stranu kabinky a nechali se vyfotit. Všimla jsem si, že kluci zaujali různé šílené pózy takže já jediná nejspíš budu vypadat normálně. Fotku jsme si nakonec ani nekoupili, protože Zayn prohlásil, že nenechá fotku, na které podle jeho slov vypadá jako idiot, spatřit světlo světa. Kluci ani já jsme nic nenamítali.
        Cestovat po Londýně s One Direction bylo vážně něco. V každém koutě Londýna se objevila nějaká parta šílených fanynek, kterým nebylo proti srsti utíkat po silnici za limuzínou ještě další dva bloky. Docela mě zajímalo jestli by Nadin byla schopná něčeho podobného.