BIG.DEAL [CZ]

24. "Dad"

Máme tu další kapitolu :)
Omlouvám se ale pár posledních kapitol jsem tak říkajíc vařila z vody... Budoucí kapitoly už mám krásně promyšlené a konečně tu bude zase nějaká ta akce :)
Slibuju, že ještě dnes večer se tu objeví pokračování :)       

        Seděla jsem na podlaze svého pokoje a nehty klepala do plovoucí podlahy. Bylo to horší a horší. Jestli se opravdu provalí, že je za tím mafie, jsem mrtvá! Ze všech sil jsem se snažila doufat, že ty venku napadne, že mafie by se nepustila do únosu slavných hvězd... Kdyby se tak stalo, získala bych další čas, který mi tak rychle protékal mezi prsty.
        Jestli je na mě Daniel naštvaný, což je velice pravděpodobné, pak první, co udělal když ten článek našel bylo to, že ho nejméně padesátkrát vytiskl a strčil ho do šéfova domu na všechna možná i nemožná místa aby se náhodou nestalo, že by článek nezaregistroval. Ze všech sil, jsem doufala, že vztah, který jsme mezi sebou měli, ho donutí přemýšlet rozumně a vrátit se zpět sem a pomoct mi.
        Pohlédla jsem na hodiny. Bylo osm hodin ráno. Od včerejšího večera jsem nevylezla ze svého pokoje. Popravdě jsem si ani nebyla jistá, jak to ti dole vyřešili se spaním
        Znovu jsem se vrátila ke původní činnosti, což bylo přemítání nad skutečností, jak v háji doopravdy jsem. Kdybych zavolala Danielovi a omluvila se mu, pomohlo by to? Nebo by se mi jenom vysmál? To byla otázka, odpověď na ní jsem ale bohužel neznala.
        Dveře do pokoje se pomalu otevřely a já zvedla hlavu. Stál tam Niall, na tváři ustaraný pohled. "Proč se tu schováváš?" Zeptal se a poté, co vešel do pokoje za sebou zavřel dveře. "Já se tu neschovávám..." Ušklíbla jsem se.  "Propadám tu zoufalství." Dodala jsem a jednoduše pokrčila rameny. Zasmál se a přisedl si ke mě. "To nemáš nic jiného na práci?" Zeptala jsem se podrážděně. "Vlastně ani ne." Přiznal a pokrčené nohy si objal pažemi. Vypadl jako malý kluk, přestože byl starší než já. Bylo to divný. Jeho hlas najednou prolomil pro mě vítané ticho. "Co budeš dělat s Danielem?" Promnula jsem si tvář a hlasitě pozvdechla. "Nemám absolutně žádný tušení." Věnoval mi povzbudivý pohled. "To se nějak vyřeší, neboj." Už předtím, mě to trochu vyvedlo z míry ale až teď jsem to dala plně najevo. "Uvědomuješ si vůbec, o co tu jde? Jsem dcera mafiánskýho bosse, kterej půjčil prachy vašemu manažerovi aby rozjel vaší kariéru a po tom, co váš manažer ty peníze nevrátil jsem dostala za úkol od něj ty peníze získat ale i pod Danielovým dohledem jsem to celý zvorala a byla nucená vás unést, držela jsem vás spoutaný ve sklepě a Liamovi a v podstatě i vám ostatním jsem vyhrožovala smrtí..." Nadechla jsem se. "A ty, mě teď uklidňuješ, že všechno bude v pořádku?" "Ano, všechno si to uvědomuju a ano, přesně to dělám." Odpověděl okamžitě. Rozhodila jsem rukama. "A vysvětlíš mi proč to děláš? Já to totiž absolutně nepobírám." Zasmál se. "Ani nevím, ale zdáš se mi jako fajn holka." Neměla bych se zmiňovat, kolik lidí Daniel na můj příkaz zabil... jen ať si to klidně myslí dál. "To zní jako dobrej důvod." Kývla jsem uznale. "Co dělají kluci?" Zeptala jsem se. Né, že by mě to nějak extra zajímalo ale jestli tu se mnou chtěl sedět, odmítala jsem trpět ticho, při kterém jsem v jeho přítomnosti nemohla přemýšlet. "No, Liam se Zaynem asi momentálně svazujou Nadin, Harry hledá na telefonu nejbližší cestu na dálnici a Louis balí jídlo na cestu." Srdce se mi divoce rozbušilo a ovládl mě tíživý pocit. V tu samou chvíli mu ale začali cukat koutky. "Kecám!" Zasmál se a pěstí mě štouchl do ramene. Věnovala jsem mu káravý pohled. "Moc vtipný!" "Měla ses vidět!" Napodobyl pravděpodobně můj vyděšený výraz a zase se rozesmál. "Ha-Ha-Ha." Víc sakrasmu jsem do své reakci vložit nemohla. 

        "Kámo, odcházím." Oznámila jsem mu náhle a vstala. Bez jediného slova ke mě natáhl ruce. Tázavě jsem si ho prohlédla. "Pomož mi." Vysvětlil a nataženými rucemi zamával. Protočila jsem oči a pomohla jsem mu vstát. Věnoval mi malý úsměv a zamířil na chodbu
        "Je to idiot, vždycky byl a vždycky bude." Zaslechla jsem Nadin. "To já vím, a souhlasím ale to přece neznamená, že by jí musel hned prásknout. Ne?" Odpověděl kdosi. Vešla jsem do kuchyně, odkud hlasy přicházeli a aniž bych na sebe poutala pozornost, posadila jsem se na barovou židličku. "To nemůžeš vědět!" "Viděl jsem, co jsem vidět potřeboval abych si odvodil jejich vztah." Ten, kdo mluvil s Nadin byl Harry. Zayn s Louisem  jen líně posedávali u jídelního stolu a pozorovali jejich dohady bez sebemenších emocí, kde byl Liam jsem netušila a popravdě mi to teď nedělalo vůbec žádné starosti. "Jo, jasně. Tak v tom případě mi řekni, proč má fialovou tvář, hm?" Natáhla ke mě ukazováček. "Nevím, třeba je nervově labilní a prostě ho naštvalo, jak ho nakopla..." Hlas se mu vytratil ale ukázal si na rozkrok. "To by za jiných okolností sedělo ale tady se bavíme o tom jestli může zradit." Harry se nehezky zasmál. Jakoby ho ta dohada už nebavila."Jasně, že může! Už to přece udělal." Předběhla ho Nadin dřív, než stačil cokoliv říct. "Třeba ne, třeba se tím nějak snažil naznačit, že po ní jdou fízlové a..." "Už jsem se zmínila, že je idiot?" Přerušila Harryho. "Stejně si nemyslím, že by jí práskl jejímu šéfovy." Mávl Harry rukou a posadil se na barovou židličku vedle mě. "Ale i tak by bylo lepší, kdyby se z tohohle domu ztratila." Zatím, co to říkala, pohlédla na mě. "A kam asi?" Zeptala jsem jedovatě. "Domů asi těžko a kdekoli jinde mě najdou. Táta má lidi všude." Nadin při zmínění mého šéfa překvapeně zamrkala. "Táta." Řekla, jakoby jí to slovo bylo cizí. "Šéf!" Opravila jsem se důrazně. "Na tom konec konců nezáleží, jeden nebo druhej. Oba tě chtěj sejmout." "Teď to nechápu!" Přihlásil se Niall a zmateně na mě pohlédl. "Tvůj táta, je tvůj šéf." Ujistil se, přikývla jsem. O tom jsem se ale zmínila, nebo ne? "Fajn, děkuju." Zaujal stejně znuděnou pozici jako předtím a pozoroval naší dohadu dál.
        "A už se o tom odmítám bavit, doháje vím, že to se mnou momentálně nevypadá dobře ale opravdu se mi o tom nechce přemýšlet. Né, teď." "A kdy?" Zeptala se Nadin naléhavě. "Teď prostě ne!" Zavrčela jsem a jedním ladným pohybem sklouzla z židličky a zamířila nahoru do patra.

Chybí vám tu Daniel? Byli byste rádi, kdyby se vrátil? :)