BIG.DEAL [CZ]

10. Preparation

Další kapitolka :) Užijte si jí :D

Do práce jsem se dostala s půlhodinovým zpožděním ale Paul z toho naštěstí nedělal vědu a přešel to bez poznámky jen s přáním dobrého rána. Požádal mě o hrnek kávy, který jsem uvařila jak jemu, tak i sobě a zalezla jsem k sobě do kanceláře. 

Během popíjení své kávy, jsem odmítla pár rozhovorů s novináři a domluvila jedno interview na příští týden, poté jsem nechala prázdný hrnek od kávy na stole, vzala si svůj diář a zamířila ke klukům do klubovny. Jak mi Paul řekl, normálně tu nejsou zalezlí a dělají si svoje věci ale kvůli mě se s kluky dohodl, že dokud se nedokážu v Londýně bezpečně orientovat, bude pro všechny jednodušší a rychlejší, když zůstanou alespoň po mojí pracovní dobu zde. Zjistila jsem, že kluci mají na okraji Londýna velkou vilu, kde se často schází i v době osobního volna.

"Ahoj!" Pozdravili mě sborově a dál se věnovali nějakému seriálu běžícímu na velkoplošné televizi zavěšené na zdi. "Mám pro vás nějaký informace k..." "Pššš!" Přerušil mě Louis s ukazováčkem na rtech. "Teď je to napínavý!" Dodal Harry a ukázal na skupinku policistů, plížících se temným domem. "Dopadne to dobře." Prozradila jsem konec seriálu. Ozvalo se nespokojené mručení. "To si neměla říkat!" Zavrčel Niall naštvaně v jeho podání to bylo docela roztomilý... docela. "Vždyť to bylo jasný!" Bránila jsem se. Niall mávnul rukou a na pohovce si poposedl tak, aby na mě líp viděl. "Tak co pro nás máš?" Zeptal se Liam a televizi vypnul. Otevřela jsem diář a zhluboka se nadechla. "Následující týden bude docela ostrý, tak poslouchejte pozorně. Zítra večer vás čeká jakýsi charitativní ples, vybírají se peníze na nějakou nemocnici, takže by bylo fajn, kdybyste se nechovali jako zvířata." "Kdy jsme se tak chovali?!" Otázal se Harry nepříjemným tónem. "Prevence." Pokrčila jsem rameny. "Další den bude s největší pravděpodobností volno a pak bude zkouška na koncert, který se koná hned ten další den. Bude v O2 aréně. Pak tu máme nějakou televizní show kam pozvali Nialla, Louise a Liama a to je asi všechno co vám k příštímu týdnu řeknu, protože by vás to jenom mátlo." Přeříkala jsem své poznámky nahlas a pohlédla na všechny přítomné. "K tomu večírku. Sežeňte si nějaký slušný hadry, objednám limuzínu a sejdeme se před touhle budovou v osm, co chceš Harry?" Harry se přestal hlásit. "Jenom jsem chtěl poznamenat, že bys nám oblečení měla sehnat ty. Nebo alespoň bys měla sehnat někoho, kdo sežene to oblečení." Tázavě jsem zvedla obočí. "Neumíte si sehnat něco do společnosti?" "Většinou to shání stylistky, který to vždycky fakt pěkně sladí." Kýval hlavou. "Fajn, někoho seženu." Protočila jsem oči a pokračovala. "Budou tam fakt známí lidi a je to pro dobrou věc, takže vás opravdu prosím, abyste nedělali hovadiny." "Budeme se snažit." Usmál se Liam. "Něco si říkal?" Zeptal se Zayn se zájem. "Že se budeme snažit." Zopakoval Liam a Zayn přikývl. "Ale proč?" Zatvářil se nechápavě. Liam se nadechoval k odpovědi, ale já ho předběhla. "Protože jsem to charitativní akce." "Co přesně?" "Ty jsi neposlouchal?" Otázala jsem se otráveně a trochu naštvaně. Zvedl sluchátka. "Poslouchal jsem hudbu." Zničeně jsem svěsila ramena. "Někdo mu řekněte všechno, co jsem říkala. Já si jdu uvařit další kafe." Na to jsem se otočila a odešla. 

"Tak to na sebe tak nervy, když je ti to těsný!" Zvýšila jsem na Zayna hlas zatím, co si Harry vázal kravatu a já mu zapínala košili. "Bože, děláte jako byste nikdy na žádným podobným večírku nebyli." "Oblékání nemá s večírkem a bytí na něm nic společnýho!" Bránil se Niall, při zapínání košile. Jak jsem pozorovala, zapínal si jí už po třetí a vždycky mu dole knoflíček přebýval. "Do háje, nemáme čas. Přestaňte se chovat jako malý a prostě si to oblíkněte!" Pomalu jsem ztrácela nervy, což nebylo dobře. Zvlášť teď, když nás před budovou už asi půl hodiny čekala limuzína. "Támhle máš sako." Ukázala jsem Harrymu sako přehozené přes opěradlo pohovky a zamířila k Niallovi. Cestou jsem se zastavila u Liama a srovnala mu límeček košile. V rychlosti jsem pomohla Niallovi košili dozapnout a poprosila jsem Harryho aby uvázal kravatu i jemu. Svojí pozornost jsem pak věnovala Louisovi a Zaynovi. Byli zatím nejvíc pozadu. "Ty kalhoty jsou Louisovi, tvoje jsou támhle." Ukázala jsem na kalhoty složené na konferenčním stolku. Stylistka, kterou jsem sehnala se s laděním barev nijak nezabývala, jen si zjistila velikosti a sehnala klukům klasické černé obleky.

Měla jsem v plánu posadit je do limuzíny a sama prostě jet domů. Paul stejně říkal, že na tu akci nemusím, on tak prý taky nepůjde a kluci se o sebe podle něj dokáží postarat sami. Jak jsem tak sledovala Louisův boj s kalhotami, začínala jsem Paulova slova zpochybňovat víc a víc. 

"Marry?" Oslovil mě Harry. Přestala jsem věnovat pozornost Louisovi a otočila se na něj. "Hmm?" "Doufám, že nepůjdeš v tomhle." Konstatoval, na tváři kapánek znechucený výraz. Co měl proti džínům a obyčejnému bílému tričku?! "Nepůjdu." Potvrdila jsem. "Výborně. A kde máš šaty?" "Nemám šaty, já totiž na tu akci ani nevkročím." Ušklíbla jsem se. "Cože? Proč?" "Protože jsem z vás unavená a potřebuju se vyspat." "To jsou výmluvy!" Obvinil mě. "Náhodou, je to všechno pravda. Podívej se na něj!" Ukázala jsem na Zayna, který fascinovaně pozoroval lesklý povrch jeho bot. "Být s vámi v jedné místnosti mě strašně vysává." Zatvářil se ublíženě. "Ale no ták, já už ti sehnal šaty. Položil jsem ti je na stůj v kanceláři." Nesouhlasně jsem zakroutila hlavou ale přesto jsem ty pošuky opustila abych se o Harryho tvrzení přesvědčila. A opravdu. Nekecal. Na mém pracovním stole ležely vínové šaty. Vzala jsem je do rukou a přeměřila si je pohledem. Na můj vkus byly až příliš krátké (jenže to pro mě byla většina šatů a sukní). "Co ty na ně?" Trochu jsem sebou škubla a prudce se otočila na Harryho stojícího ve dveřích mé kanceláře. "Jsou pěkné." Uznala jsem popravdě. "Ale nic to nemění na tom, že jsem unavená a potřebuju se prospat Harry." Pokrčila rameny. "Chtěla jsi abychom se tam chovali slušně ale neověříš si to. Jak by ses cítila, kdyby jsi ráno vstala a na titulní stránce bulváru bych byl já. Totálně zlitej já." "Zralá na vyhazov." Ušklíbla jsem se. "To mi jenom vyhrožuješ, nebo se neumíš ovládat?" Pokrčil rameny. Dobrá taktika. Když potvrdí, že vyhrožuje mohla bych se na ně vykašlat ale tahle nic neříkající odpověď mě má nechat v nejistotě. Nemohla jsem ho nechat tu akci zničit. Rozhodla jsem se. "Dobrá práce pane Harry Payne. Jste nechutně podlý a já se kvůli vám nevyspím!" Prošla jsem kolem něj a zamířila přes Paulovu kancelář do prázdné chodby a následně na dívčí záchody. "Jsem Styles!" Ozvalo se za mnou. V duchu jsem zaklela a zabouchla za sebou dveře na záchody. Hodila jsem si kabelku na vykachlíkovanou desku mezi umyvadly a pustila se do převlékání. 

Své oblečení jsem si nechala v kanceláři a spolu s kluky jsem zamířila k na první pohled nevrlému řidiči. Naštěstí věděl, kam má jet, takže jsem se kontaktu s ním úplně vyhnula.