BIG.DEAL [CZ]

29. I would like you to be... but you're not

Tak, mám tu pro vás další kapitolu :) Upřímně, není to jedna z těch nejlepších ale potřebovala jsem jí napsat abych se tak posunula v příběhu dál :) Snad mi odpustíte to, že je krátká...
Na celý příští týden mizím, takže kapitoly přidávat nebudu (i přesto, že nápadů na pokračování mám plno) Problémem bude absence připojení na internet :D No nic, konec kecání :D
Užijte si čtení :) 

Po dohadě s Liamem už jsem nebyla tak natěšená na pokračování toho, co jsme s Danielem začali. "Co je?" Zeptal se, když jsem ho od sebe odstrčila, přerušíc tak jeho žhavé polibky. "Nemám na to náladu." Vysvětlila jsem podrážděně. Hlasitě si povzdechl, čímž mi nejspíš chtěl naznačit, jak mu jsou moje pocity ukradený. Hlavně aby pán pořádně ukojil své tužby. V reakci na jeho povzdechnutí jsem se nehezky zasmála. Daniel se vedle mě svalil na bok a začal mi bříšky prstů lehce přejíždět po paži.
        "Zlato, já to tak nemyslel." Zašeptal lítostivě. Koutkem oka jsem si prohlídla jeho zadumaný výraz. "Co se děje?" Položil svou otázku ještě jednou. Pokrčila jsem rameny. Snad z toho gesta pochopí, že se o tom nechci bavit. "Slyšel jsem vaší hádku." Oznámil do ticha a převalil se na záda. "A absolutně nechápu, co proti mě má-" Odmlčel se. "Jo, dobře, možná jsem na tebe řval a... uhodil jsem tě, za čož se ještě jednou omlouvám, a celkově jsem byl hodně nepříjemný. Ale ani tak to nechápu, vždyť jsem se za všechno omluvit."
        Poslouchala jsem ho celou dobu ale když domluvil, nereagovala jsem. "Prej nadržený hovado." Prskl. Když začal na Liama nadávat, nevnímala jsem ho. Popravdě jsem se ztratila ve svých vlastních myšlenkách.
        To, co tu Liam před chvílí předváděl byl snad nějaký způsob, jak mě vyprovokovat, nebo mi tím snad chtěl něco naznačit? Co se doháje plete mezi mě a Daniela, nic mu do toho není! Už u snídaně byl na Daniela nepříjemný, a to mu jasně dal najevo, že mezi námi dvěma je to v pohodě. Z čímž absolutně souhlasím.
        Již několikrát v minulosti jsem byla svědkem jeho hysterických záchvatů, kdy se nechal strhnout emocemi a nedokázal tak racionálně uvažovat. Dokonce mu šéf už dvakrát byl nucen přiložit pistoli k hlavě. Jasně, řeknete si, Daniel hysterka to je přece vtipná představa. Ale zkuste si podstoupit něco takového, když se řítíte Londýnskými ulicemi skoro sto osmdesátkou, snažíte se vyhýbat autům a vedle vás na sedačce spolujezdce hysterčí Daniel.
        Právě proto pro mě nebyl problém mu odpustit. Vlastně ten incident s fackou a jeho odchodem jsem úplně vypustila. Zkrátka za to nemohl. O to víc mě však zaráželo, proč i přes to, že se mu Daniel šel omluvit a vysvětlil mu to, byl nepříjemný a urážel ho. Co měl doháje za problém?!
        "Nad čím přemýšlíš?" Zeptal se Daniel se zájmem. Zakroutila jsem hlavou. "Páni, ty jsi dneska ukecaná." Pronesl ironicky.
        Byl mu snad Daniel nesympatický?! Štvalo ho, že jsme spolu spali?! I kdyby jo, byla to moje věc, ne?! A nebo si možná prostě nesedli (ne, že by to bylo v téhle situaci vězňů a věznitelů nějak extra možné).
        Prudce jsem vstala a začala sbírat kousky mého oblečení z podlahy.
     Unavovalo mě zabývat se myšlenkami a úvahami o ničem. Byla to zbytečná ztráta času a neexistovalo nic lepšího, než si to s Liame vyříkat a jednou pro vždy celou tuhle kapitolu nesnášení se ukončit.
        "Kam jdeš?" Zajímal se Daniel. Věnovala jsem mu malý úsměv. "Napravit ti reputaci." Odpověděla jsem a již oblečená jsem se vydala dolů do sklepa.
        Jen, co jsem seběhla schody dolů, jsem se rozhlédla, pátrajíc po Liamovi. Nadin s Niallem hráli billiard. Louis si četl jakousi knihu a zbytek, včetně Liama, seděli na gauči a prodiskutovávali seriál běžící na velké plazmové televizi. "Liame, můžeš na chviličku?" Oslovila jsem ho. Zrovna se něčemu smál, jakmile mě však zaslechl, smát se přestal a střelil po mě neurčitým pohledem. "Nahoru!" Přikázala jsem mu a zamířila ze sklepa pryč.
        Krátkým ohlédnutím se, jsem se ujistila jestli mě následuje a dále pokračovala až do svého pokoje. "Zavři." Pobídla jsem ho, když prošel dveřmi. Zavřel je. "Tak, chtěla bych s tebou probrat pár věcí." Založila jsem si ruce na hrudi. Napodobil mě. Všimla jsem si, jak se v jeho očích odráží pobavení. "Daniel se mi omluvil, za to co udělal a já jeho omluvu akceptovala, proto si nepřeji abys na to dál narážel, ano?" Přikývl. "Dál. Vysvětlíš mi prosimtě, co jsi jako sledoval tím, že jsi přerušil náš...eh... že jsi nás vyrušil?!" Zacukaly mu koutky ale v jeho výrazu se objevilo i něco jiného. Nadechl se k odpovědi. "Stejně jako ty si nepřeješ, abych já vyčítal Danielovi, co ti udělal. Což mimochodem i přes tvé přání budu dělat nadále. Já si zase nepřeji abys s ním spala." Zamračila jsem se. "A to proboha proč? Kdo ti dal právo, srát se mi do vztahu?!" Vyjela jsem na něj. "Do jakýho vztahu? Vždyť spolu jenom spíte! S kýmkoliv můžeš takový vztah navázat a nikdy to nebude znamenat víc než sex." Odmlčel se. "Ty si nezasloužíš vztah o sexu. Zasloužíš si lásku." Svá poslední slova téměř zašeptal. "Cože?" Vyjekla jsem nevěřícně. "Co to sakra meleš?" Překvapeně zamrkal. "Já chci jenom vědět co máš za problém. Tak mi tu prosimtě netvrď, co náš vztah potřebuje!" "Chci tě jenom chránit!" Bránil se. "To dovedu sama!" "Tvrdíš to, jenom protože ti u pasu visí zbraň? Ano, zbraň tě ochrání možná ochrání navenek ale uvnitř tebe ti bude s prominutím na hovno." "Uvnitř?" Nechápavě jsem se zamračila. "My ostatní, tě můžeme zranit i psychicky. A věř mi, že tahle bolest je mnohem horší než bolest fyzická." "Neboj, nikoho si k sobě nepouštím!" Ubezpečila jsem ho. Nadin a otce jsem ale do svého tvrzení nezahrnovala. "Když odešel Daniel byla jsi úplně v háji." Poznamenal skoro výsměšně. Jakoby zpochybňoval má slova.
        Spustila jsem ruce podél těla a zatnula pěsti. Možná mluvil pravdu ale odmítala jsem na to pomýšlet.
        "Co je ti vůbec do toho? Jsi tu zavřený proti své vůli, mířila jsem na tebe zbraní a pohrávala si s myšlenkou, že tě zabiju. Moje vztahy, moje osoba, moje všechno ti může být absolutně ukradený! JÁ ti můžu být absolutně ukradená." Zavrčela jsem. Opravdu nás tahle hádka posunula dál, než jsem chtěla. Že mě chránil? Proč?! Neměl přece důvod k tomu aby se o mě takhle staral.
        "Víš, byl bych rád, kdybys byla." Zašeptal. "Ale nejsi."

Liam konečně odhalil, jak se věci mají. Co myslíte? Jak Faith zareaguje? Vysměje se mu? Bude naštvaná? Nebo to snad přejde bez poznámky?