BIG.DEAL [CZ]

4. Welcome on board

Ještě než se pořádně rozjedou prázdniny, přidávám další kapitolu :) Tento příběh, stejně jako můj druhý budou na čtrnáct dní pozastaveny (odjíždím pryč a nemám možnost psaní ani přidávání) :) 
Děkuji za pochopení a užijte si čtení :D
-Themii

              Ráno jsem se probudila v osm, takže přesně podle plánu. Provedla jsem ranní hygienu a nasnídala se zbytku pizzy. V půl desáté jsem vyjížděla směr kavárna, kde jsme měli s Paulem sraz. Zaparkovala jsem před supermarketem a rozhodla se na Paula počkat v autě. Přijel přesně na čas. Vylezl z černého Land Roveru a začal se rozhlížet kolem. Vylezla jsem z auta a zamířila k němu. "Dobré ráno." Pozdravila jsem. "Dobré." Usmál se a otevřel mi dveře u spolujezdce. Celou cestu jsme si povídali o mé bývalé práci. Říkala jsem jednu lež za druhou, ale evidentně to nepoznal. Zaparkoval před velkou budovou a vypnul motor. "Jsme tu, ve Vašem budoucím pracovišti." "Říkejte mi Marry." Usmála jsme se na něj. "Paul." Taky se usmál, podal mi ruku a já jí přijala. Až jsem se divila jak je to snadné. Vylezli jsme z auta a zamířili do budovy. Vyjeli jsme výtahem do druhého patra a po proplétání se chodbami jsme se konečně dostali k němu do kanceláře. Byla prostě zařízená ale štos papírů na stole mi jasně naznačoval, že moje práce nebude jen dělání kávy a zařizování jeho schůzek. Jenže co byl problém, neměla jsem s úředničinou žádné zkušenosti. "Copak? Vyděsily Vás... promiň... vyděsily tě ty papíry?" Zeptal se a úsměvem a já přikývla. "Tolik jsem toho neměla." Přiznala jsem další lež. "Ne, neboj se. Já si papírování dělám sám, mám o tom pak lepší přehled." Tahle věta mě úplně vytrhla ze všech obav. V duchu jsem si oddechla. Kdyby zjistil, že nic neumím, zase by mě rychle vyhodil. "Tvojí prací bude zařizovat schůzky s novináři, jak kluků tak i moje. A věř mi, je toho víc než dost, takže přidat ti i papírování by tě určitě zabilo. Nepřeju ti nic zlého." Zvedl ruku v obranném gestu. Plánovat schůzky snad zvládnu. "Posaď se prosím." Ukázal na dvě křesla před jeho stolem a sám se posadil za něj. Bez řečí jsem si sedla. Začali jsme pobírat pracovní smlouvu a všechno co ode mne jako od sekretářky očekával. Přišlo mi to spíš jako brigáda. A abych řekla pravdu, vůbec mi to nevadilo. Taky mi oznámil, že moje kancelář je ve vedlejší místnosti. Při těchto slovech ukázal na dveře po jeho levici. Řekl mi, že v někde poblíž jeho kanceláře mají kluci něco jako klubovnu. Gauč, televize, malá kuchyňka... zkrátka všechno co potřebují na krátký pobyt. Trochu mě seznámil i s nimi, co dělat když nastanou nějaké komplikace, nebo čemu se naopak vyhnout velkým obloukem, bylo toho tolik, až jsem litovala, že si to nezapisuju. Zaslechla jsem snad i něco o vodě a lžičkách.  Moje budoucí práce se zdála jako vysněná. A taky byla. Tedy, pro fanynku určitě. Paul vytáhl pracovní smlouvu a já se k němu trochu naklonila. "Přečte si to a pak stačí jen podpis tady dole." Prstem ukázal na malou kolonku a já se pustila do hraného čtení. Ve skutečnosti mě ty nesmysly vůbec nezajímaly ale zase na druhou stranu, podepsat to hned by bylo trochu podezřelé. Někdo najednou prudce otevřel dveře, až jsem nadskočila. "Paule! Paule!" Křičel stejný chraplavý hlas, jako jsem slyšela v rádiu."Paule!" Přiběhl ke stolu a opřel o opěradlo křesla, na kterém jsem seděla, aby popadl dech. Nejspíš si mě všiml, protože se najednou narovnal a usmál se na mě. "Ahoj." Řekl až přehnaně svůdně. "Ahoj." Odbyla jsem ho a letmo se na něj podívala, chtěla jsem to hraně dočíst, abych to měla konečně všechno za sebou. "Tebe ještě neznám." Řekl a částečně se posadil na roh Paulova stolu. "Harry! Co blbneš to je můj stůl." Ozval se Paul. "Šššš bavím se s dámou." Umlčel ho Harry zvednutým ukazováčkem. Bylo mu zřejmě ukradený, že on se možná baví semnou ale já s ním rozhodně ne. "Kdo jsi?" Zeptal se mě znovu. Zakroutila jsem hlavou. "No ták kotě, dej mi smysluplnou odpověď." Zaškemral a nejspíš se nezapomněl ani svůdně usmát. Jenže já ho nevnímala. Už jsme pomalu začala chápat, proč bych měla tvrdit, že mám přítele. Harry byl očividně až moc svobodný. "Harry okamžitě slez z toho stolu!" Vyjel na něj Paul, ještě nezněl úplně naštvaně, ale rozhodně se mu situace nelíbila. "Ticho né! Snažím se jí sbalit." Bránil se Harry. "Jenže ona se snaží dočíst pracovní smlouvu." Upozornil ho. Harry po něm střelil překvapený pohled. "Vážně? Bude tu pracovat" Zeptal se se zájmem. Zvedla jsem oči od textu a pohlédla na něj. Byl k sežrání to bez pochyby ale to co si o sobě myslel, bylo přinejmenším přehnané. "Nejspíš ne, když to nedočtu." Ušklíbla jsem se. "Tak to pardon!" Zvedl ruce v obranném gestu a sedl si na křeslo vedle mě. "Proč si sem tak letět?" Zeptal se ho Paul. Harry najednou prudce vstal. "No jo sakra! Rychle! Niall se dusí!" Začal panikařit. Zvedla jsem oči a pohlédla na Paulovu reakci. "Už zase?" Zeptal se otráveně. "Jo! Tentokrát je to kus ořechu!" Křičel Harry a poskakoval kolem. "Dělej Paule!!" Popoháněl ho. "Omluv mě ano?" Omluvil se Paul a otráveně vstal a ležérním krokem odešel pryč. Hned, jak odešel, čapla jsem propisku a smlouvu podepsala. Paul se vrátil za pár minut a s omluvným výrazem se posadil zpět za svůj stůl. "Moc se omlouvám, jsou to trhlý kluci a někdy je těžké dávat pozor, aby si něco neudělali." "Nahrazuješ jim někdy rodiče?" Zeptala jsem se a on přikývl. "Rodinu nevidí tak často jako mě a nejspíš kvůli tomu mají potřebu svoje manýry ukazovat mě." Usmála jsem se nad jeho odpovědí a podala mu podepsanou pracovní smlouvu. "Jsme rád, že se začleníš mezi nás. Už toho na mě bylo moc." Stoupl si a já ho napodobila. Potřásli jsme si rukama a Paul mi začal všechno ukazovat. Byla jsem skutečně ráda, že na doklady se nakonec nedostalo. Nakonec mi poradil, ať se s kluky seznámím. Určitě to bude mnohem příjemnější než kdybychom na sebe na nějaké akci jen tak blbě koukali. Musela jsem jít sama, Paul si totiž musel ještě něco zařídit. Zaklepala jsem a vyčkávala. Z místnosti za dveřmi se ozývala hlasitá hudba, takže bych se vážně divila, kdyby mě slyšeli. Klepání jsem zopakovala už něco hlasitěji, nechtěla jsem tam jen tak vpadnout. Jsou to kluci, co když zrovna řeší něco důležitého? Nakonec jsem ale zakroutila nad svou myšlenkou hlavou a prudce dveře otevřela. Díky svým rychlým reflexům, jsem rychle uhnula z cesty letící skleničce, která se následně roztříštila o zeď vedle mě. To to hezky začíná. Rozhodla jsem se to nijak nekomentovat, nepatrně jsem zatřepala hlavou a pak se nadechla k přívětivému pozdravu. Jenže Harry mě přerušil. „Tak co, už tu pracuješ?" Zeptal se jakoby nic. Jen, co hudbu vypnul. Na okamžik jsem naštvaně přimhouřila oči a přeměřila si ho pohledem. Ani to s ním nehnulo. „Jo, už jo." Přikývla jsem a donutila se tvářit alespoň trochu přívětivě a ne, jako masový vrah, kterým bych v tuhle chvíli byla radši. Harry si to ke mně s úsměvem namířil jistým krokem a následně mě vzal kolem ramen. „Kluci, tohle je..." „Marry." Pomohla jsem mu a mávla na všechny přítomné. „Marry, výborně. Nás už určitě znáš, takže netřeba přestavovat a... " „No, vlastně bych to docela uvítala." Přiznala jsem a Harry na mě vyvalil oči. „Jo... aha fajn." Přikývl. „Eh...tak tohle se mi ještě nestalo..." Pronesl mezi řečí a zhluboka se nadechl. „No, tohle je Liam, Zayn, Louis a Niall. Jo a já jsem Harry." „Výborně..." Přikývla jsem. „Měla jsem se s vámi seznámit. Udělala jsem to, ale teď se musím vrátit k práci. Zatím." Mávla jsem na všechny přítomné a zamířila pryč. „Dobře, ale než se vrátíš k práci, dones mi kafe ze Starbucks. Je hned naproti budově. Díky zlato!" Užasle jsem se na dotyčného otočila. „Co?" Zeptala jsem se zlověstně potichu. „Prosím?" Zkusil to Harry jinak. Všimla jsem si náznaku otrávenosti. Začala se ve mně pomalu vařit krev. „Zopakuješ to?" Nepatrně jsem se k němu naklonila, na tváři neustále kamenný výraz. „Přines mi prosím kafe..." Napodobil mě. Koutkem oka jsem zahlédla, jak ostatní nejistě přešlápli. Napětí mezi mnou a Harrym se každou milisekundou stupňovalo. „Harry..." Oslovil ho jeden z nich. Harry trochu zvedl ukazováček na jeho podél těla svěšené ruce, přičemž jeho pohled ani na vteřinu nepustil ten můj. „Kafe..." Zašeptal zlověstně. „Kafe." Zopakovala jsem.  Najednou se Harry narovnal a kouzelně se usmál. „Gratuluju." Přistoupil ke mně a natáhl ke mně ruku. Nejspíš si chtěl potřást tou mou. Přimhouřila jsem oči a několikrát střelila pohledem mezi jeho rukou a jeho zelenýma očima. „K čemu?" Nechápala jsem. Zakřenil se. „Takhle dlouhý oční kontakt jsem s žádnou jinou holkou neměl." Vysvětlil. „Všechny omdlely, utekly nebo začaly ječet a strašně poskakovat." Vysvětlil... Liam? „Někdy je to děsivý." Dodal další, jehož jsem typovala na Zayna. „Doufám, že to bude jedinej kontakt mezi námi dvěma." Otočila jsem se na podpatku a zamířila pryč. Ještě než jsem otevřela dveře, trochu jsem se na něj otočila. „Navždy." Kývla jsem a zmizela z jejich dohledu.