BIG.DEAL [CZ]

17. They are still like little kids

Z mých nasyslených kapitol je to všechno ale slibuju, že do konce týdne jedna, nebo dvě kapitolky přidám :) Užijte si čtení :)

-Faith- 

Daniel měl za úkol sehnat hromadu lidí a zbavit se všech bodyguardů, kteří by mohli dělat problém a nahradit je našimi lidmi. Já měla za úkol jen se potloukat kolem a tvářit se přátelsky. Kluci prodloužili koncert o další dva songy a pak už to konečně skončilo. Proběhli kolem mě a zamířili do šatny. Muselo se to podařit. Alespoň něco musí! Chvíli jsem sledovala, co mají ostatní za práci, než jsem vytáhla telefon z kapsy a zavolala Bradovi. Brad byl další z otcových poskoků a Danielův vcelku dobrý kámoš. "Ano?" "Tady Faith, potřebuju dodávku přistavenou k zadnímu vchodu O2 arény." "Myslím, že jste se s Danielem dokonale shodla. Už jsem dávno na cestě." Usmála jsem se. "Skvěle." Hovor jsem bez rozloučení ukončila a zamířila k zadnímu vchodu.  

Procházela jsem zrovna kolem šatny kluků, když z boční uličky vyšel Daniel a povzbudivě se usmál. Oblékl si tmavě modrou bundu s velkým nápisem BODYGUARD na zádech a ledabyle zasalutoval. "Brad už jede." Oznámil mi rychle a postavil se vedle dveří šatny One Direction. Zamířila jsem ven. 

Chvíli mi trvalo, přivyknout svoje oči na světlo venku a když se mi to konečně podařilo, zahlédla jsem černou dodávku mířící ke mě. Když dodávka zaparkovala kousek stranou od východu, vylezl z ní Brad. Velký, namakaný chlápek, kterého by si nikdo z vás nechtěl znepřátelit. Letmo se usmál a kývl na tmavovlasého muže stejné postavy, který vylezl z auta na místě spolujezdce. Jmenoval se Thomas. "Chlapi, za chvíli přijede limuzína, zbavte se jí." Přikázala jsem. Brad přikývl.  

Zazvonil mi telefon. Hmátla jsem do kapsy. "Tak co?" Zeptala jsem se Daniela, když jsem hovor přijala. "Mám je." Zněla jednoduchá odpověď. Telefon jsem strčila zpět do kapsy a z kabelky vytáhla M9. Kabelku jsem  vhodila otevřeným okýnkem do auta a zamířila do chodby, kterou jsem přišla. Z dálky jsem slyšela hlasy a dostala jsem se blíž právě včas. Louis zrovna něco řval, pak se prodral mezi kluky směrem ke mě a zamířil k východu. "Stůj Louisi." Zvedla jsem zbraň a namířila jí na něj. Zastavil se. "Jsem Liam." Opravil mě naštvaně. Stiskla jsem zuby. "To mě nezajímá!" Vyjela jsem na něj prudce. Koutkem oka jsem si zahlédla, jak začal Niall ustupovat. "Tak on to Paul hraje i s tebou jo?" Ušklíbl se. "Nikdo tu nic nehraje Liame." Ujistila jsem ho tvrdě a přistoupila o něco blíž. "Marry, co to má znamenat?" Zeptal se Zayn. "Doháje, neříkej mi Marry! Jmenuju se Faith! Tohle není hra! A teď okamžitě zavřete huby a hněte sebou!" Liam naklonil hlavu trochu na stranu. "Myslíš to vážně?" Přikývla jsem. "To si piš!"   

Brad s Thomasem, tedy teď už bodyguadi One Direction ke mě přiběhli a Thomas se ke mě naklonil. "Limuzína je pryč, vzduch je čistý." Na to vytáhl svou zbraň a přejel skupinku podělaných kluků tvrdým pohledem. Brad zamířil k Liamovi, chytl ho za paži a spolu s ním zamířil k východu. "Pohněte!" Zaslechla jsem Daniela. One Direction se pomalu začali sunou chodbou dál. Když procházeli kolem mě, čapla jsem Niallovu ruku a trhla s ním dopředu abych ho tak donutila zrychlit. Když jsme je vyvedli ven, zastavila jsem se a pohlédla na Brada. "Auto!" Přikázala jsem tvrdě. Brad pustil Liamovu paži a odběhl pryč. Za chvíli se k nám přiřítila černá dodávka. Nejspíš jí museli uklidit stranou aby nebudila podezření. 

Thomas otevřel dveře dodávky a nastrkal kluky jednoho po druhém dovnitř. Poslední zbyl Niall. "Co to má znamenat?" Zeptal se vyděšeně. "Zapadni do auta Nialle." Řekla jsem zlověstně. Očima se mu mihl stín strachu. Přikývl a dobrovolně vlezl do auta, přičemž se snažil udržet se od Thomase co nejdál. Brad s Thomasem pak vlezli ke klukům, já na místo spolujezdce a Daniel řídil. "Kam to bude?" Zeptal se Daniel s vychytralým úsměvem na tváři. Ušklíbla jsem se. "Někam daleko, kde budou fízlové hledat až naposledy." Daniel přikývl. Věděla jsem přesně, kam nás vezme. A odhadovala jsem cestu na takové tři, možná čtyři hodiny. 

Na celou dodávku vyřvávali hity 30 Seconds To Mars a nemilosrdně mi trhaly uši. Absolutně jsem netušila, kde to CD sebral ale bylo mi to upřímně jedno. Nesnášela jsem jízdy s Danielem! Jen náhodou jsem si všimla mého vyzváněcího telefonu. "Ano?" Zeptala jsem se zatím, co jsem pravou rukou vypínala rádio. Konečně klid. Daniel po mě vrhl naštvaný pohled ale nic nenamítal. "Máme tu problém." Oznámil mi mužský hlas na druhé straně. Poznala jsem Brada. "Co se děje?" Otráveně jsem přivřela oči. "Poslechněte si to sama." Na to se ozvalo šramocení a o vteřinu později jsem zaslechla nejistý hlas. "Halo?" Byl to Niallův hlas. "Co se tam děje?" Otázala jsem se tvrdě. "Uhmm... potř..." Zbytek jsem neslyšela, protože dodávkou se rozezněl začátek skladby nu-metalové kapely KoЯn s názvem Divine. "COŽE?" Zakřičela jsem do telefonu. Jestli odpovídal, neslyšela jsem ani slovo. "Doprdele!" Zaklela jsem, hmátla po tlačítku EJECT. Z přehrávače se vysunulo CD, které jsem prudce vytáhla a vyhodila ho otevřeným oknem ven. Daniel mi věnoval šokovaný pohled. "Děláš si ze mě..." "Opovaž se zastavit!" Varovně jsem zvedla ukazováček. Daniel naštvaně praštil pěstí do volantu a zavrčel. "Telefonuju debile!" Obořila jsem se na něj. Jen křečovitě zakroutil hlavou a dál se věnoval řízení. Já se vrátila k Niallovi. "Co se děje?!"  "Já.. potřebuju na záchod." Vypadlo z něj. Svěsila jsem ramena a praštila se otevřenou dlaní volné ruky do čela. "Ja-Jak dlouho se ještě pojede?" Zeptal se po chvíli. "Dlouho." Odpověděla jsem neurčitě. "Ma-Faith, zastavíš mí?" Otráveně jsem vydechla. "Ne." "Ale-" "Řekla jsem ne!" Na to jsem hovor típla a odhodila telefon na palubku. "Bože, jak malý děti!" Levým loktem jsem se opřela o dveře a podepřela si hlavu. "Copak?" Zeptal se Daniel provokativně. Teď mi to bude vracet tím, že si do mě bude rýpat. Skvělý! Střelila jsem po něm vražedný pohled a přimhouřila obočí. Jen se uchechtl a svůj pohled zase vrátil na vozovku. Chvíli jsem pozorovala silnici, po které jsme jeli. Ve chvíli, kdy byl Londýn asi pět minut za námi jsem ukázala na lesík, kolem kterého jsme jeli. "Zastav mi tu." Daniel se zasmál. "Zapomněla sis odskočit?" Jen jsem protočila oči a ve chvíli, kdy Daniel zastavil u krajnice jsem vystoupila z auta a zamířila k zadním dveřím. Jen, co jsem je otevřela, všichni po mě vrhli vyděšené pohledy. "Kdo všechno si zapomněl odskočit?" Zeptala jsem se. Do vzduchu vylítla pětice rukou. "Vážně, jako děti." Pokynula jsem jim hlavou aby vylezli ven. První se zvedl Liam, který seděl nejblíž u mě. Vrhl po mě neurčitý pohled a po dvou vteřinách, co se pokoušel zorientovat se zamířil do lesa. Za ním se zvedl Louis a Harry a jako poslední z dodávky vystoupil Zayn se svíjejícím se Niallem. "Běžte s nimi." Přikázala jsem Bradovi a Thomasovi, jen přikývli a rychlým krokem se zbraněmi v rukách zamířili za kluky. Věnovala jsem Danielovi tvrdý pohled. "Ty taky." Ukázala jsem na les. Daniel se ušklíbl ale přesto se pohnul směrem k lesu v jehož tmě se po chvíli ztratil.