Don't wanna hear it 2

Sadness

Madison

14:56.
Celá promrzlá stojim uprostřed parku a čekam na osobu, která mi napsala ten vzkaz. Jsem celkem nervózní, ale vyřešit se to musí.

"Tak přece jen si přišla" promluvil na mě dívčí hlas. Netrvalo to ani dlouho, než jsem zjistila, že je to Sonny.

"Takže ty..." věnovala jsem ji chladný pohled.

"Jak vidíš, tak jo..."

Michael - U Luka

"Mám pro tebe něco" Luke se usmíval, jak sluníčko.

"No tak povídej" posadil jsem se na gauč.

"Budeš koukat!" Zvedl se a odešel z místnosti. Nevim, kam zmizel, ale jeho pobrukování stále slyšim.

"Lucasi?"

"Už jdu..."ozval se mi a vynořil se zase zpátky v obýváku.

"Můžeš mi říct, z čeho máš takovou radost?"

"Z tohohle" zvedl pravou ruku a palcem a ukazováčkem držel za kroužek svazek klíčů.

"No klíče..." za jsem se mu smát.

"Ty se směješ, ale jsou pro tebe" hodil mi je.

"K čemu mi asi budou?"

"Vážně ti to nedochází?" Lucas nadzvedl obočí.

"Budeš se divit, ale ne..,"

"Jsou to klíče od bytu...od bytu pro tebe, Mad a toho prcka." hned, jak jsem slyšel ta slova, vrchl jsem se Lukovi kolem krku.

"Ale já teď na to nemám finance..." zklamaně jsem odstoupil.

"Co blázníš?! Ber to jako takový svatební dárek od Caluma a mě..."

"Já a bláznit?! To vy dva jste se zblázninli. Svatební dárek..."

"Ten byt je krásný a stejně jednou tu svatbu mít budete" poplácal mě Lucas po rameni.

"Nevim, co na to říct..."

"Nic neříkat nemusíš. Pojď, jedem se na něj mrknout"

"Jako teď?"

"Joo" Luke mi vytrhl ty klíče z ruky a rozeběhl se k autu.

Cesta netrvala dlouho. Popravdě jsme jeli asi 5 minut.

"Takovej kousek jsme mohli jít pěšky" vystoupili jsem z auta u rodiného domku pro více rodin

"Myslim, že ti budu šetřit energii, bude to potřeba" Luke měl pravdu. Než jsme vyšli všechny ty schody, tak jsem málem pošel, ale stálo to za to.

"Ehm... Lucasi tady je výtah" celý vyčerpaný jsem se zády opřel o zeď.

"Já vim, ale pro ten požitek jsme to vzali po schodech" začal se mi smát.

"To si děláš prdel?!" Bouchl jsem ho do ramene.

"Promiň no... už můžeš odemknout" podal mi klíče.

Nedočkavý jsem odemknul ten byt a vešel.

"Vítej doma..."  prohlásil Luke,

Byt byl dokonalej. Byla tam místnost pro dětský pokojíček, ložnici i obývák. Kuchyně byla obrovská, koupelna luxusní. Z toho všeho se mi do očí vehnaly slzy.

"Lucasi, jak ti to vrátim?" znova jsem se mu vrhl do náruče,

"Stačí, když mi slíbíš, že Madison neopustíš. Nikdy jsem neviděl krásnější pár a po tom všem, co jste si prožili, máte právo na klidný život" poplácal mě na zádech.

"Slibuju" začal jsem tam brečet.

"Klídek" zatřásl mnou "na schodišti mě mlátíš a teď bulíš?! To není moc drsný..." jak já ty jeho rejpavý kecy zbožňuju.

Chvíli jsme se tam ještě procházeli a pak se vydali zpět k Lucasovi, už teď se nemůžu dočkat až ten byt Madie ukážu.

O 5 hodin později

Celej den se mi Madison neozvala, co ji zase je?!

Zvonek u dveří

"To bude Madison" rozeběhl jsem se ke dveřím. Po otevření dveří mě nečekala Madison, ale její táta.

"D-dobrý den"

"Ahoj, je tady Madison?"

"Ne, já myslel, že je doma..."

"V půl třetí jsem s ní naposledy mluvil, pak bezeslov odešla z domu... nezvedá telefon, tak jsem myslel, že je u tebe"

"Já s ní ještě dneska ani nemluvil"

"A nevíš, kde by mohla být?!"

"To nevim...zavolejte policii"

"Aby ji police mohla označit za pohřešovanou, musela by být ztracena 24 hodin, dřív to nejde...kdyby se ti ozvala, pošli ji domu, prosím"

"O to se nemusíte bát..."

"Děkuju" pan Daniels celý vyčerpaný odešel zpět k autu.

"Kurva!" Vyběhl jsem schody do pokoje, kde jsem okamžitě vzal telefon do ruky a zkusil zavolat Madison. Bohužel bez úspěchu. Volal jsem ji nejmíň stokrát, ale vždy mi to nezvedla.

Nevim, kde ji mam hledat, nevim zase nic!

Hi :)
Další! :)
Předem upozorňuji, že následující části moc veselé nebudou ;)

Jinak stále děkuji za votes a komentáře :3
ILY