Don't wanna hear it 2

Alone

Michael

*Flashback*

"Chci od tebe slyšet moje jméno"  Sonny mi přejela jazykem po krční žile a pak mě kousla do bradavky.

"Son-ny" vzdych jsem přesně to, co chtěla. Viděl jsem, že cítí výhru. Je nezastavitelná.

Ráno jsem se probudil, přesně tam, kde jsem nechtěl. U Lucase doma a vedle mě ležela Sonny. Jsem idiot! Neodpustím si to!

Rychle jsem se oblékl a utekl. Nejhorší je to, že si to pamatuju. Pamatuju si její doteky, pamatuju si jeji polibky, prostě vše. Když se to stalo, nepřemýšlel jsem hlavou, ale ptákem. Něco mi musel někdo dát do pití. Ale kdo? Lucas? Nebylo by to poprvé, ale proč?!

Sáhl jsem do kapsy a vytáhl mobil. 5 zmeškaných hovorů a 3 zprávy od Madie. Nechtěl jsem to číst, ale udělal jsem to.

Mikey, promiň...

Druhou zprávu jsem otevřel celej rozklepanej.

Jsem kráva... zvedni mi to.

A třetí jsem málem ani neotevřel. Neměl jsem na to sílu. Zhluboka jsem nadechl a klikl na otevřít.

Miluju tě, prosím mluv se mnou. Potřebuju tě, ale dnes tě asi už neuvidim. Můžu si za to sama. Prosim až si to přečteš,  zavolej.

Sedl jsem si na obrubník a složil hlavu do klína. Posral jsem to.

Začal mi zvonit mobil - Madie

Nemůžu ji to zvednout, musim si uspořádat myšlenky. Vytípl jsem jí to a šel domu.

Madison

On mi to vytípl?! Myslela jsem, že už ho to přešlo.

Nevydržim to, musim s nim mluvit,  jdu za ním a to hned!

Oblékla jsem se a šla tak rychle, jak jen to šlo.

U domu

Něco mi řiká, že to nemám dělat. Že na ty dveře nemám ťukat, ale přesto jsem to udělala.

Ve dveřích se objevila Mikeyho mamka.

"Ahoj Madie" s úsměvem mě obejmula.

"Dobrý den. Je Mike doma?"

"Jo, ale je divnej" zamračila se "třeba mu vylepšíš náladu" ukázala mi rukou ať vejdu.

"Je u sebe" usmála se na mně a já šla do jeho pokoje.

Pomalu otevíram dveře a vidim ho, jak sedí na posteli.

"Mikey?" Zašeptala jsem. Mike se podíval vyplašeně. Co mu je?

"A-ahoj" postavil se.

"Přišla jsem se ti omluvit" zavřela jsem za sebou dveře od pokoje.

"V pohodě" neustále stál na stejném místě.

"Miluju tě" popošla jsem blíž a Michael se otočil k oknu.

"Já právě, že tebe taky" polkl.

"Jsi v pohodě?" opřela jsem se mu o záda a cítila jsem, jak ztuhl.

"J-jo"

"Měla bys už jít" řekl potichu.

"Pr-proč?" Otočila jsem ho a konečně jsem viděla ty jeho kouzelné oči.

"Bylo by to pro oba lepší" podíval se mi na břicho.

"Co to mluvíš za nesmysly" chytla jsem ho, za bradu, že ho políbim, ale to už jsem neudělala. Na krku jsem si všimla drobného flíčku.

"Né, řekni mi, že to neni..." posadila jsem se na postel " ty si byl za tou děvkou" slzy se mi tlačily do očí.

"Já... nechtěl jsem"

"Celou noc jsem si o tebe dělala starosti a ty si píchal tu kurvu?!"

"Pros-"

"Jen aby si veděl. Končim s tebou. Jdi si za ní. My se o sebe postaráme!" Vstala jsem.

"Zlato, prosím ne..." Mike se rozbrečel.

"Dej mi pokoj!" zabouchla jsem dveře od pokoje a šla pryč.

Najednou jsem zase cítila to prázdno uvitř. Posadila jsem se na lavičku a jen tak koukala do blba.

Jak jsem mohla být tak hloupá a věřit mu? Táta měl kdysi pravdu, měl mě jen do postele...

Hi

Píšu to tady furt do kola :D ale děkuju za votes a komentáře :)
ILY