Don't wanna hear it 2

Tatínek

Madison

Dnes se konečně dozvím, jestli to bude holčička nebo chlapeček... nemůžu se dočkat!

"Jseš připravena?" Do pokoje vešla usmívající se sestra.

"Jo" zvedla jsem se.

"Ty hele... neměl by u toho být i Michael?"

"Mysliš, že by ho to zajímalo?" Zašklebila jsem se.

"I kdyby ne, měl by to taky vědět." Sarah si prostě stála za svým názorem.

"Já osobně za nim nejdu."

"Madison, nebuď malá"

"Uvidíš, že mě pošle do háje"

"Aspoň to můžeš zkusit." pohladila mě po rameni a společně jsme vyšly k autu.

"Jedem teda pro Mikea?"

"Bohužel." Posadila jsem se do auta. Popravdě jsem byla ráda, že ho znova uvidim, ale bála jsem se jeho reakce. Co když ho to opravdu nezajímá?

"Uvidíš, že bude rád" naposledy se na mě sestra usmála a následně nastartovala auto.

Michael

"Michaele, můžeme si promluvit?" Do pokoje vešla moje mamka. Nebyl jsem moc rád, protože mě bolý hlava a nemám na nic náladu.

"Mami.. můžeme si o tom promluvit jindy? Neni mi dobře."

"Ne! Michaele , posledních pár dnů se chováš divně! Začal si pít, Madison tu dlouho nebyla a furt seš zalezlej v tomhle pokoji!" Jo jasně mami, ulehčuješ mi to... "můžeš mi říct, co se děje?!" Mamka se posadla vedle mně.

"Mami jsem v pohodě..."

"Ne nejsi! Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale pokud se neuklidníš... pujdeš z domu."

"Mami j-"

"Ne Mikeu, mrzí mě to, ale myslim to vážně!" Postavila se a sebrala špinavé tryčko ze země "už se konečně prober, nežiješ v pohádce" zklamaně se na mě podívala a odešla z pokoje.

Moc dobře si uvědomuju, co se to se mnou děje. Začíná být ze mě troska. Chci se vrátit zpět do starých kolejí, ale jak? Matka mě chce vyhodit z domu, holku, kterou miluju jsem ztratil, nemám nic.

Ťukání na dveře

"Co zase?!" Ohradil jsem se.

"Jo, dík za přivítání." Ve dveřích stála Madie. Byl jsem v šoku.

"A-ahoj" postavil jsem se.

"Ahoj"

"Přišla si mi taky říct, že jsem troska? Pokud jo, žádná novinka"

"Ne, jsem tu kvůli něčemu jinému."

"Tak proč?"

"Tak mě ... teda Sarah napadlo, že by si mohl jet s náma" ona se pousmála! Je tak roztomilá.

"Kam?"

"Na ultrazvuk... chci zjistit, jestli to bude chlapeček nebo holčička" pohladila si bříško a já se tu málem rozbrečel.

"Mu- můžu?" Vyjekl jsem.

" joo" Madison se začala smát.

"Jen se převléknu" byl jsem tak šťastný. Byl jsem převlečený během několika minut.

"Můžem" usmál jsem se na Madison a šli k autu.

"Já ti řikala, že půjde" usmála se na mně Sarah, já se jen nenápadně zamračil.

"No jo" usmála se Madison.

V čekárně

Je to tu děsivé. Všude jsou fotky miminek, těhotných mamiminek a tatínku, co se usmívají. V místnosti jsem jen já a Madison. Madie sedí, já si prohlížim letáčky.

"Slečna Daniels?" Z ordinace vyšla sestřička.

"Ano" ozvala se Madie.

"Můžete jít dál"

"Dobře a může jít i tatínek?" Opravdu řekla tatínek?!

"Ano může" položil jsem letáčky a šel dovnitř. Bál jsem se, ale zároveň jsem byl šťastný.

"Tak slečno Daniels, lehnete si... já zatim vše připravim" všichni něco dělali, jen já jsem tam přihloupě stál.

"Michaele, já nekoušu" z lůžka se na mě podívala Madie.

"Já vim"

"Tak pojď ke mně" natáhla ruku a já poslušně k ní přišel a pevně ji za tu ruku chytil, Byl jsem tak šťastný a chtěl ať tohle nikdy nezkončí.

"Teď to trochu zastudí" Madison sebou cukla a já taky, protože jsem se lekl.

"Dítě je zdravé"

"A mohla by jste nám prozradit j-"

"Pohlaví? Jistě"

Byl jsem tak nedočkavej.

"No můžete se těšit na ... holčičku" srdce se mi rozkočilo! Budu táta a bude to holčička! Po tváři mi tekly slzy radosti.

Před nemocnicí

"Michaele, chtěla bych s tebou mluvit." Nesnáším tu větu!

"Jo. Já taky..."

"Můžu první?" Madie mě chytla za ruku, já jen nervózně polkl.

"Mluv"

"Chtěla bych se ti omluvit, chovala jsem se, jak kráva... nikdy jsem tě nechtěla ztratit..."

"Ne Madison, to já za to mohl... kdybych nešel k Lucasovi, nikdy by se nic nestalo" pustil jsem ji.

"Ale už je to za náma... můžem začít od znova"

"To by si vážně chtěla?"

"Ano. Michaele, když si ke mně přišel a byl totálně na mol... řekl si mi, že mě miluješ a já poznala, že to myslíš vážně" znova mě chytla za ruku, rozhodnuta mě nepustit.

"Cože... já?.. kdy?"

"Není tomu, tak dlouho"

"Ale já tě vážně miluju"

"Já tebe taky" Madison popošla blíž a já poznal, že je teď správný okamžik na polibek. Políbil jsem ji. Byl to ten nejsladší a nekdokonalejší polibek na světě.

Sonny

Kdyby věděli, že he sleduju. Spolu jsou odporní

"Ale já tě vážně miluju"

"Já tebe taky" Ta děvka k němu popošla a Michael ji políbil. Jak mohl?! Nedovolim, aby mi ho sebrala... on je můj! Jen a jen můj!

Hi :)
Po delší době tu máme trošku veselejší část ;)
Děkuju za votes a komentáře :)
ILY