Don't wanna hear it 2

"Happy"

Michael

Vyběhl jsem schody do pokoje a sedl si na postel. Pocit, který se odehrával uvnitř mě se nedal ani popsat. Byl jsem naštvaný, zmatený a nejistý zároveň. Věděl jsem, že Jess něco plánuje, ale co?

Zvedl jsem se a šel do koupelny.

V umyvadle jsem si pustil vlažnou vodu, kterou jsem nabral do ruky a opláchl si obličej. Při pohledu do zrcadla jsem viděl utrápenou osobu. "Ty vypadáš..." zanádaval jsem si sám pro sebe, vypl vodu a posadil se na dlaždičky. Zády jsem se opřel o zeď a koukal na protější stranu koupelny. Možná, že to všechno jen moc hrotim, ale nejistota toho, že Madison není v nezpečí mě prostě ničí.

Lehké klepání na dveře

"Mikey?" Ozvala se mamka.

"Jo už jdu..." zvedl jsem se a vyšel ven.

"Jsi v pohodě?" Pohladila mě na tváři.

"Jo, neboj se" dal jsem ji pusu na tvář.

"Určitě?"

"Jo..."

"Pamatuj si, že jsem tu vždy pro tebe" usmála se.

"Já vim" objal jsem ji a šel zase zpátky do svého pokoje, kde jsem se podíval na mobil.

Sms - Luke

Ahoj, mám pro tebe něco, stav se zítra ;)

A Luke zase plánuje co? Položil jsem mobil na postel vedle sebe, práskl sebou do polštáře a celý utahaný usnul.

Madison

Není to ani 20 minut, co Michael odešel a už je mi v tom pokoji zase smutno. Chybí mi tu jeho přítomnost, nehraději bych ho tu měla 24 hodin denně.

Posadila jsem se na kraj postele a začala mluvit k malé.

"Copak asi teď děla tatínek?" Vyhrnula jsem si tryčko a koukala se na to zakulacené bříško. Nemůžu uvěřit, že ten prcek uvnitř, už za několik měsíců poprvé vykoune na tenhle svět a já uslyšim poprvé jeho pláč. Pro člověka jako jsem já, to je nedočkavý okamžik.

Ťukání na dveře

"Dále..." ozvala jsem se a shrnula si tryčko.

Ve dveřích stál táta a v ruce držel obálku.

"Byla tu nějaká tvoje kamarádka a přinesla ti tohle" zamával na mě tou obálkou a položil ji na nočí stolek.

" a neřikala ti náhodou, jak se jmenuje?"

"Ne" táta se na mě usmál a odešel.

Svůj pohled jsem okamžitě přesunula na tu obálku. "Co to sakra?" nahnula jsem se pro ní a pomalu ji otevřela.

Uvnitř obálky byl vzkaz;

Sejdeme se zítra ve 3 v parku. Nikomu ani slovo. Jestli něco někomu práskneš, nemuselo by to dopadnout dobře, tak si dej bacha. Byla si varována.

Nejsem si přesně jistá, kdo v tom má prsty, ale nedivila bych se, kdyby v tom jela Sonny nebo dokonce Jess. Moc dobře si uvědomuji, že mi Michael zakázal vycházet z domu, ale jsem rozhodnuta tam zítra jít. Chci to vše vyřešit, jednou pro vždy.
Popravdě se to ani Mikey nemusí dozvědět.

Vzkaz jsem složila na půlku a uklidila ho do šuplíku s učením a lehla si. Netrvalo to dlouho a usnula jsem.

Hiiiii :3
Další čáást! ;)
Myslim, že se teď máte na co těšit :D
Děkuju za komentáře a votes :3 jste nejlepší! :3
ILY