O týden později - u Madie
Michael
Od té doby, co Madie opustila školu, Sonny využila situace. Neustále se jí snažím vyhejbat, ale její oči mě sledují snad na každém rohu. Bojím se, že se stane něco, čím ztratím Madie. Bojim se toho strašně moc.
Zabzučel mobil - Luke
"Někdo ti napsal?" Ozvala se Madison.
"Jo, já vim" vzal jsem mobil do ruky a přečetl si zprávu.
Škoda, že tu nejsi... je to tu fakt nářez ;)
Ano, Lucas zase pořádá párty.
"Kdo to byl?"
"Lucas" dal jsem si mobil do kapsy.
"Nebo Sonny?" Madie se mi podívala hluboko do očí.
"Cože? Proč Sonny?"
"Vím, jak si na tebe dělá nároky..." odsedla si kousek dál.
"Nezačínej s tim"
"Jak dlouho jste spolu chodili?" Sakra, kde tohle Madison vyšťourala?!
"Jak to v-" nestačil jsem ani nic říct a už zase na mně nadávala.
"A nebo mi raději nic neříkej. Nechápu, proč si mi to celou dobu tajil. Já doufala, že mi to řekneš, ale ty nic!"
"Nerozčiluj se. Je to minulost" posadil jsem se blíž k ní a chytil ji za ruku.
"Nesahej na mně a jdi si raději za ní." Ty její nálady už jsou někdy k nevydržení.
"Fajn, jak chceš!" Zvedl jsem se.
"Mik-" Madison mě volala svým ubrečeným hlasem, ale já odešel z domu. Celé dny neslyším nic jiného než Sonny, Sonny, Sonny.
Napíšu smsku Lucasovi, že se ještě stavím. Potřebuju změnit myšlenky.
Čau, hele jdu k tobě ;) zachvíli jsem tam.
Cestou jsem myslel na to, co asi teď dělá Madison. Tak moc bych ji chtěl obejmout. Tak moc bych se ji chtěl omluvit, jsem idiot. Trochu si za to může, ale sama.
U Luka
"Tak nakonec si dorazil" Lucas mě přivítal s kelímkem v ruce.
"Jo" usmál jsem se.
"Vypadáš, že tě něco nasralo. Na dej si" podal mi ten jeho kelímek a já ho do sebe hned kopl. Nevim, co to byla, ale pivo určitě ne.
"Co to bylo?" Zašklebil jsem se.
"Neboj" Luke mě poplácal na rameni a potom odešel.
Opět jsem si sedl na ten gauč, jako tenkrát.
"Čau" posadila se vedle mně Sonny.
"Ahoj" snažil jsem se nenavázat oční kontakt.
"Co ty tady?" Prosim, ať jde pryč!
"Nevim."
"Napijem se, co ty na to?" Sonny mi podala do ruky pivo.
"Jo..." přiťukli jsme si a já se napil.
"Ty už o mně nemáš zájem?" Rukou mi přejela po stehně.
"Sonny... nedělej mi to" zavřel jsem oči. Co jsem to zase vypil? Motá se mi hlava!
Byl jsem tak mimo, že jsem ani nepoznal, když mě Sonny táhla do jiného pokoje.
"Michaele pamatuješ? Navždy." Políbila mě a já se posadil na postel.
"Son-"
"Klid Mikey. Bude to jako dřív" posadila se na mně a začala mě líbat.
"Ne" zašeptal jsem.
"Chci, aby si vzdychal moje jméno" kdyby se tolik nekroutila na mém klíně a já nebyl pod vlivem, ani nevim čeho, nic by se mi tam dole nedělo.
" já vim, že to chceš" začala mi rozepínat košili " vim, po čem toužíš" najednou jsem tam byl jen v kalhotech a její rty mi jezdili po krku. Lehce do mně strčila a já si lehl. Věřte, že ty kalhoty, co jsem měl na sobě, pro ní nebyly překážkou. Servala je ze mně až moc rychle.
"Jseš fakt furt stejnej" Sonny se zasmála a jazykem mi přejela po krku, potom jela níž a níž. Slastí jsem vzdychal, ale uvnitř jsem se nesnášel. Nemůžu se bránit. Nejde to, něco je silnější než já.
"S-Sonny ne" snažil jsem se ji odstrčit, ale už bylo pozdě. Ta holka si se mnou dělala, co se jí libilo a já nemohl nic.
"Chci od tebe slyšet moje jméno" kousla mě do bradavky.
"Son-ny" zašeptal jsem a ona si udžovala své tempo. Byla, jak nezastavitelná mašina. Rukama mi kroužila po těle a zubama mě kousala do krku. Hlasitě vzdychala přes celou místnost a já taky. Věděl jsem, že už jsem u konce.
"Mad.." zařval jsem do místnosti a pak jen oddychoval.
Sonny
Já věděla, že ho dostanu.
Miluju, když jeho chraplavým hlasem vzdychá moje jméno. Hlupáček, stačilo trochu a byl jen můj.
"Mad..." Michael mi zamáčkl nehty do kůže.
Cože?! Slyšela jsem dobře? On na tu děvku myslí, i když ho píchám já?! Musim se jí zbavit a to co nejdřív! Nic mi nebude překážkou.
Hi :)
Oni moc dobře ví, kdo mě donutil psat 13+ -.- :D Tak tady ji mate, ale je to nic moc, protože se mi chce spát a nemám náladu :) ale slíbila jsem to, takže je na světě.
Jinak furt dokola děkuji za votes a komentáře <3 :3
ILY
ČTEŠ
Don't wanna hear it 2
De TodoJe tu další díl DWHI. Dokáží Madison a Michael vzdorovat dalším překážkám, které je čekají? Ne vždy je život pohádkou.