Don't wanna hear it 2

Miluješ mě?

Sonny

Pokud mám správné informace, tak Michael už není s Madison. Mé plány skvěle vychází. Teď už ho musim jen dostat na mojí stranu.

Sleduju Michaela z povzdálí, jak potichu a celý utrápený sedí v lavici. Je mi ho tak líto, ale musela jsem to udělat. Musela jsem je od sebe rodělit. To my dva jsme si souzení, né ta děvka, ale já jsem jeho životní láska. On si to hlupáček uvědomí, je to jen otázka času.

Jenže je tu menší problém. Dokud  bude naživu ta čupka a ten nenarozenej prcek, bude o ně Michael  stále usilovat. Musim se jich prostě zbavit.

Michael

Už dva dny jsem nespal a nic nejedl. Přeju si znova obejmout Madie a znova slyšet její smích. Miluju ji, ale k čemu mi to je, když ona mně nenávidí? Dotoho se oní bojim, protože Sonny je mrcha. Na první pohled se zdá být jako slušná a milá holka, ale doopravdy je tomu jinak.

Madison - o několik hodin později

Někdo zaklepal na dveře a jelikož jsem doma sama, musela jsem jít otevřít já.

Otevřela jsem dveře a měla jsem sto chutí je zase zavřít. Stál tam Michael, byl namol a něco plácal.

"Jdi si lehnout." zavírala jsem dveře, když najednou je Michael přidržel.

"Sakra, co chceš?!" Vylítla jsem.

"Miluju tě" sedl si na schody.

"Jo, to je dobře" tak moc bych si chtěla sednout k němu a vše mu odpustit.

"Miluješ mě?" Podíval se na mě tím jeho dokonalým pohledem. Vypadal tak zničeně, byl špinavej a měl kruhy pod očima.

"Michaele měl by sis jít lehnout" posadila jsem se vedle něj, smrděl chlastem až se mi málem zvedl žaludek.

"Prosim odpověz"

"Řeknu ti to, až budeš střízlivý, ano? Podívej se na sebe, jak vypadáš" začala jsem mu upravovat košili.

"Ale ty si furt stejně krásná" chtěl mě políbit, ale já uhnula.

"Promiň." omluvil se mi a vstal.

"Doufám, že se s prckem budete mít dobře" pohladil mě na tváři a odešel. Tahle věta mi vytlačila slzy do očí.  Seděla jsem na schodech a doufala, že se ještě vrátí. Na jednu stranu ho nesnáším, na druhou stranu ho miluju.

Venku je tma a fouká studený vítr, ale já tu sedim na kamenných schodech, slzy mi tečou po tváři a doufám v zázrak. Vzpoměla jsem si na jeho utrápený pohled a bylo mi ještě hůř. Copak nikdy nemůžu být šťastná?

Z dálky jsem zahlédla postavu, která mířila rovnou k našemu domu. Prosím ať je to Michael - tak moc si to přeju, ale není tomu tak. Zachvíli jsem zjistila, že ta postava je ženská. Když jsem zaostřila, rozeznala jsem Sonny, co ta tu sakra chce?!

"Ahoj" chladně se na mně podívala.

"Ahoj, potřebuješ něco?" Stoupla jsem si a snažila se působit, co nejvíc v pohodě.

"Jen jsem tě přišla pozdravit" nejraději bych jí ten její falešnej úsměv propleskla.

"To jseš hodná" dala jsem si ruce v bok.

"To mně ani nepozveš dál?" Co si sakra o sobě myslý?!

"Promiň jsem utahaná, pujdu si lehnout" šla jsem ke dveřim.

"Michael tě nemiluje, miluje mě"

"Cože?!" Otočila jsem se.

"Ale nic, hezky se vyspinkej broučku" zamávala mi a zmizela. To se mě snaží psychicky dodeptat?! To se jí jen tak nepodaří.

Hi :)
Další část! :) ano, je trošku kratší, ale bohužel se věnuju i dalším dvoum povídkám.
Thanx za votes a komentáře :) jste nejlepší :)
ILY <3