Don't wanna hear it 2

Můj slíbený proslov.

Zdravím Vás,

Od té doby, co jsem napsala první část DWHI, tak se vše změnilo. Pamatuji, jak jsem byla strašně nervózní, zda to někdo bude číst, jestli to nebude propadák a prostě se mi hlavou množilo plno takových otázek a já si řekla; Sakra, proč se toho bojim?! Jde o hovno. A víte, co se stalo? První človíček mi věnoval jeho votes. Několik dnů na to jich přibilo ještě pár a já zkusila napsat další část, kde jsem zjistila, že ty lidi čekali na to až to udělám. V životě bych to nedopsala, kdybych neměla vás!

Ano tuším, že moje povídka nebude patřit mezi the best, už jen mojí příšernou kvalitou psaní a gramatikou, ale já o to nikdy ani nestála. To vše jsem dělala, že se vám to líbilo.

Jako další věc, za kterou jsem ráda, je to, že jsem poznala úžasné lidi. Mezi čtenáři se objevilo několik lidí, co mi napsali a od té doby se z nás stali opravdu kamarádi. Mam je ráda a doufám, že oni mě taky. *smile*
Nebo taky bylo vtipné, když se někteří moji čtenáři podělili o své pocity statusem k mojí povídce na jejich facebooku, chvíli na to i komentářem k určité části povídky a ani netuší, že mě mají v přátelích.

Já prostě už říkám už od začátku, že jste zlatíčka! Děkuji vám za všechno, ať už se známe, nebo ne.

Předtim, než to ukončim úplně, tak připomenu ještě další moje povídky.

Depressed.
Every time you lie.
Good boys are bad boys.
Shut up! (Připravuje se)

Tak teda znova děkuji za vše a doufám, že si tohle pŕečtete. ILY