Madison
Každý to jistě znáte. Byli jste rozhodnuti něco udělat, ale najednou Vám z hlavy vypadlo co. Podobný pocit mám i já, jenže v horší podobě. Celý průběh svého života si pamatuju, až do doby, než se v něm objevil Michael. Všechno, co mi vypráví je cizí a zároveň uvnitř cítím, že jsem to už jednou zažila, možná proto se mu nebojim uvěřit. A víte, co mě ještě na Michaelovi dostává? Ta jeho vlastnost, mluvit několik hodin v kuse a přesto Vás neomrzí. Například teď tu sedí vedle mě a dobrou půl hodinu se v mluvení už nezastavil.
"- No a takhle tě Lucas políbil."
"V životě by mě nenapadlo, zrovna jeho líbat." Zašklebila jsem se.
"Byla si prostě jen naštvaná a pod vlivem alkoholu." Zasmál se Michael.
"Ale stejně..."
"Je to už za tebou" usmál se.
"Michaele?"
"Copak?" Koukl se na mě s úsměvem na tváři.
"Můžu něco zkusit?"
"Mám se bát?" Zasmál se.
"Nevim. Zkus se nebát..." pomalu jsem se nahla k němu, chvilinku jsem v téhle poloze zůstala a nakonec jsem ho políbila. Doufala jsem, že mi to pomůže vzpomenout, ale bylo to zbytečný.
"Promiň..." omluvila jsem se.
"Za co?"
"Za všechno."
"Nic si neudělala" stoupl si.
"Kam jdeš?" Zeptala jsem se.
"Mus... musim si odskočit." Michael odešel z místnosti a já se cítila hrozně.
Michael
Musel jsem pryč, musel jsem utéct. Nevydržel bych tam sedět dál a koukat na to, jak jsem ji cizí.
Během několika minut jsem seběhl schody a vyběhl ven před nemocnici. Jen tak jsem tam stál a pozoroval lidi chodící okolo mě.
"Co tu děláš?" Vyrušil mě přicházející Lucas.
"Musel jsem chvíli na čerstvej vzduch." Strčil jsem si ruce do kapsy.
"Aha, děje se něco?"
"Ne... co tu vůbec děláš" změnil jsem téma.
"Něco si jdu zařídit." Odvrátil pohled Lucas.
"Netajíš mi náhodou něco?"
"Blázníš?"
"Víš, že vždy na všechno přijdu..," mrkl jsem na něj.
"Buď v klidu, nic ti netajim."
"Dobře, hele jdu zpět za Madison, tak se zatim měj" rukou jsem mu mávl a pomalu se vydal zpět za Mad.
Když jsem přišel zpět, Madison ležela v posteli a v náručí držela našeho prcka. Bylo to něco tak nádherného, co mi opět vykouzlilo úsměv.
"Hele táta je tu" všima si mě.
"Můžu?"
"Proč se ptáš?" Usmála se.
"Já ani nevim" došel jsem až k nim, kde jsem pohladil toho drobečka.
"Je krásná"
"Po tobě" podíval jsem se Madison do očí a ucítil pocit, který jsem dlouho necítil. Byl to pocit bezpečí, klidu a lásky zároveň.
"Děkuju Michaele."
"Za co?"
"Díky tobě jsem měla a mám v životě snad vše, co jsem si jen mohla přát"
"Nepřeháněj, podívej se, jak si díky mě dopadla." posadil jsem se vedle ní.
"Mám kluka, kterej mě miluje, v náručí držim toho nejroztomilejšího prcka, myslim že mám opravdu vše.Michaele?"
"Copak?"
"Já... miluju tě. Vím zní to divně, ale něco uvnitř mi řiká, že je to pravda a nebojim se tomu uvěřit"
"Madison, já miluju tebe." Políbil jsem ji na čelo.
"Chci si na vše vzpomenout..." zklopila pohled.
"Neboj, vzpomeneš si." Snažil jsem se působit klidně.
"Už jen kvůli tobě."
***
Lucas
Vybíhám poslední schody a mířím rovnou za Michaelem.
Když vejdu do místnosti, pousmál jsem se.
Na posteli ležela Madison a vedle ní schoulený Michael. Byli sladcí a bylo mi jich líto je budit, ale návštěvní doba končí a já Michaelovi slíbil, že ho budu vozit domu.
Pomalým krokem pokrčuji dál až nakonec dojdu až k nim. Zatřesu s Michaelem, který jen nespokojeně zabručí.
"Už musíš jít"
"Ještě chvíli" zamumlá.
"Dělej jdeme" znova s nim zatřesu.
Naštvaný a rozespalý Mike se posadí, protáhne se a pak se konečně zvedne.
"Tak pojď"
"No jó." Políbí spící Madison na tvář a společně odcházíme k autu.
Hi :)
Další část ;)
Děkuju za votes, komentáře a čtení celkově :3
Zlatíčka jste :3
ILY
ČTEŠ
Don't wanna hear it 2
RandomJe tu další díl DWHI. Dokáží Madison a Michael vzdorovat dalším překážkám, které je čekají? Ne vždy je život pohádkou.