Gejmrovo Tajemství

26.

Nechal jsem chlapa napokoji a místo toho se otočil za zdrojem hlasu. Hned jsem si prohlédl celého Augusta momentálně v celé jeho kráse. Navíc jeho nechápavý a možná i vyděšený výraz, když si uvědomil, že to právě já stojím před ním, stál opravdu za to.

Po chvíli se však pouze ušklíbl. Uvolnil se a rukama pohodil do vzduchu. ,,Ale, ale," promluvil svým škádlivým hlasem, který mně však připadal tolik slizký a odporný. ,,Nečekal jsem, že se tady tak rychle objevíš," prohodil.

Můj obličej se zkřivil do kyselého výrazu. ,,A co sis jako myslel?" vyštěkl jsem na něj naštvaně. V ruce jsem si pohrával s pistolí.

,,No," pokrčil ledabyle rameny, ,,čekal jsem, že ti to bude nějakou dobu trvat, a ne, že si to sem jen tak nakráčíš," odpověděl poměrně klidným hlasem. Já ale příliš klidný nebyl.

,,Takže jsi mě čekal, huh?" chtěl jsem se ujistit. August souhlasně přikývl s úšklebkem na rtech. Parchant jeden!

,,A copak s tím hodláš udělat?" snažil se mě August provokovat. Což se mu docela i dařilo. Jenže ne v jeho prospěch.

,,Vymlátím z tebe duši," pronesl jsem pevným hlasem.

Místnost zaplnil Augustův pobavený smích. Moje slova ho nejspíš pobavila, ale to já bral jako příležitost k útoku.

Do ruky jsem uchopil nůž, kterým jsem se po Augustovi ohnal. I když mi August nevěnoval plnou pozornost, stejně byl schopen se mému útoku vyhnout. I dalšímu. A dalšímu.

Nakonec mi stihl chytnout ruku, ve které jsem pevně svírala nůž, jen kousek od jeho obličeje, na kterém se stále nacházel jeho nechutný úšklebek. Pro jeho smůlu však nezadržel mou druhou ruku.

Nůž ve své pravé ruce jsem pustil a rychle ho zachytil volnou levou. Než si toho August stihl všimnout, rukou s nožem jsem švihl a udělal mu jeden krvavý šrám na zápěstí ruky, kterou mě držel.

S tichým vyjeknutím August nadskočil, při čemž mě rychle pustil. A to byla má další příležitost.

Rychle jsem Augusta za jednu ruku popadl, jednou nohou ho kopl do kolena, čímž ztratil rovnováhu, a následně s ním švihl o zem. August s prudkým nárazem padl na zem.

Rychle jsem po něm skočil a obě ruce mu zadržel za zády, aby se odtamtud nemohl dostat. August sebou chvíli bouřlivě škubal, jak se snažil z mého držení vyprostit, jenže já ho nechtěl nechat. Nakonec jsem ho umlčel prudkou ránou jeho hlavy o betonovou podlahu domu.

Chtěl jsem z něj rychle slézt a uvázat ho k židli jako toho předchozího muže, jenže v tu chvíli mě jakoby objaly dvě ruce, neboli mě chytily pod krkem. Přivázaný chlap se probral, a už nebyl přivázaný.

Jednou rukou jsem se snažil vyprostit z jeho sevření, aby mě neudusil, druhou jsem se ho snažil i přes stisk zasáhnout do hlavy. Což se mi po chvíli podařilo. Loktem jsem ho několikrát udeřil do spánku, dokud jeho stisk nepovolil a on mě nepustil.

Když se pak kymácející ze strany na stranu, s rukama drže spánky, ode mě kousek vzdálil, natáhl jsem se k nejbližší zbrani, která tu zbyla ještě po prvních útočnících. Než se na mě chlap stihl znovu vrhnout, schytal tři kulky do hlavy. Aspoň se uvolnilo lano.

Rychle jsem Augustovi svázal ruce, dokud se stále neprobíral. Pak jsem z něj slezl úplně a jedním rychlým pohybem ho vytáhl na nohy. August se chvíli na nohou motal, ale neměl ani pořádně žádnou příležitost nikam dojít, jelikož jsem ho hned hodil na teď už uvolněnou židli. Tělo chlapa jsem odkopl někam stranou, aby nezavazelo.

,,Co teď chceš ode mě?" zakřičel na mě zničehonic August, jakmile jsem ho pevně přivázal k židli, mezitímž se stihl probrat. Jeho obličej byl zkřiven do šíleného úsměvu, kterým mě tak nebezpečně sledoval. Teď jsem to byl ale já, kdo měl navrch.

,,Chci se jen nějak odreagovat," reagoval jsem klidným hlasem. Dal jsem si práci, abych na tváři neměl žádný výraz. A zdálo se, že to už Augusta podstatně vyděsilo.

Nakonec jsem do ruky znovu uchytil nůž, který jsem během Augustova přivázaní odhodil na zem, a pomalu se k němu naklonil. Špičatou stranou nože jsem mu pomalu a opatrně začal jezdit po tváři. Jeden menší šrám se mi ale stejně povedlo zanechat.

,,Abys mi lépe rozuměl, budu si teď s tebou hrát," schválně jsem ho lehce nožem škrábl na bradě, ,,ale neboj, bude to sice dlouhá a bolestivá smrt, ale pokud hezky poprosíš, tu bolest ti klidně zkrátím," ušklíbl jsem se na něj zlověstně.

,,A prej kdo je tady ten psycho," prohodil August uraženě, pak se ale stejně sám zašklebil a plivl vedle sebe na zem. To jsem bral jako odpověď, a tak jsem začal svoji práci, když jsem mu zprudka zabodl nůž do stehenní kosti, na což se mi nazpět ozval bolestný výkřik.

***

,,Zab mě! No tak mě už zabij!" když jsem slyšela tahle slova, vítězně jsem ušklíbl. Chvíli jsem si užíval, jak to zní z Augustových úst, dokud jsem nedodržel svůj slib. Ukončil jsem to jedním rychlým řezem do krku.

Augustovo tělo mě pak už nezajímalo. Odreagoval jsem se víc než dost, a možná jsem to i přehnal… možná.

Teď se mi akorát vrátila vzpomínka na Sáru. Je už po operaci? Je stále naživu? Dokázal bych za ní po tomhle vůbec jít?

Sklonil jsem hlavu a podíval se na své ruce. Celé zbarvené tou odpornou červenou tekutinou. Včetně oblečení. Takhle jsem sem přišel? Divil jsem se při pohledu na již zaschlou krev na kalhotách. Na tričku jsem měl ještě čerstvou krev stejně jako na rukou.

Rozhodl jsem se v téhle rozpadající se budově najít koupelnu. A nebylo to ani tak těžké. Dveře koupelny byly úplně ty zadní. Nažloutlé dveře už byly otevřené, jak jsem zjistil, když jsem tam došel, kvůli vypáčenému zámku. Tady už si můžete jen pomyslet, co za idioty tady žilo.

Do dveřích jsem opatrně vrazil a následně vstoupil do místnosti. A na první pohled nevypadala koupelna přímo skvostně. Kachličky na zemi i po zdech nabraly místo bílé žlutou a rezavou barvu, záchod vypadal jak z minulého století a umyvadlo umístěné na zdi vypadalo, jako by mělo každou chvíli spadnout, nemluvě o jeho rezavé barvě.

I přes to všechno jsem ale stejně přešel k polorozpadlému umyvadlo a chytil rezavý kohoutek. Prudce jsem zatáhl, dokud z něj nezačala téct rezavě zbarvená voda. Naštěstí to trvalo jen chvíli. Po pár vteřinách z kohoutku začala téct bílá voda, poměrně dost chlorovaná.

Pokrčil jsem nad tím rameny a ruce nechal pod studenou tekoucí vodou. Krev se pak začala pomalu ale jistě smývat. Ruce jsem pod vodou nechal tak dlouho, dokud se všechna krev z nich sama nesmyla. Nějakou vodou jsem si pak ještě opláchl obličej.

S tím jsem kohoutek zavřel a pomalým krokem z koupelny vyšel. Procházel jsem kolem mrtvol, až k východu. Pomalými kroky jsem vyšel z toho, teď už mrtvého, domů. Venku jsem se zastavil až před svojí motorkou, které jsem otevřel kufr, který jsem nechal odemčený, a nahlédl dovnitř.

Když jsem uviděl čisté náhradní oblečení přesně pro tyhle případy, - kdybych se v práci náhodou umazal od krve - ulevilo se mi. Přetáhl jsem si tričko přes hlavu a hodil ho do kufru. Následně jsem si z kufru vzal čisté, který jsem si hned oblékl. S tím jsem nasedl na motorku a vyrazil směr nemocnice.

Ehm.. Trochu psycho kapitola a vychází úplně na random, ale snad se líbila. Příští kapitolu se pokusím dopsat do této neděle..

Jojo čus