Gejmrovo Tajemství

11.

O měsíc později

Zrovna jsem s klukama hrál UHCruny, když mi opět zazvonil mobil. Když jsem uviděl číslo volajícího, povzdechl jsem si.

"Promiňte kluci, mám důležitý hovor, hned jsem zpátky." Oznámil jsem všem a než mi stihl kdokoliv něco říct, sundal jsem si sluchátka a vypnul mikrofon. Poté jsem hovor přijmul.

"Ano?" Zeptal jsem se okamžitě, co jsem hovor přijmul. Z telefonu bylo slyšet uchechtnutí mého šéfa. Já však stále čekal, co mi oznámí.

"Michale, máme pro tebe důležitou zprávu a zároveň misi." Začal můj šéf. Já ho s napětím poslouchal a čekal, jak bude pokračovat. Už od začátku to neznělo vůbec dobře. Stalo se něco?

"Pokračujte." Pobídl jsem ho, aby konečně pokračoval dál. Moje zvědavost mi prostě nedala.

"Je to ohledně vašeho bývalého kolegy. Byl bych rád, kdybyste zítra v deset dopoledne přišel." Oznámil mi. Mně se však zastavil dech. Jakého bývalého kolegu myslí? Netýká se to snad Sáry?

"Smím se ještě zeptat, jakého kolegu myslíte?" Zeptal jsem se a snažil se, aby můj hlas zněl vážně, i když byly trochu slyšet jasné obavy.

"Myslím, že podle křestního jména Jakub byste ho mohl poznat." Oznámil mi dále. Já si oddechl. Avšak, co se děje s Jakubem? Je pravda, že jsem ho již dlouhou dobu neviděl, ale myslel jsem si, že má volno, nebo že pracuje někde mimo.

"Dobře, zítra tam budu." Řekl jsem posledně, než byl hovor položen. Já se rychle vrátil ke svému počítači.

"Kluci, jsem zpátky." Oznámil jsem jim, ale hned jsem si všiml, že je něco v nepořádku. Proč letím a mám v ruce kompas?

"Kluci, co se tady stalo?" Zeptal jsem se tedy chvíli poté, co nikdo nic neříkal.

"Však Gejmr, ty si odišiel zrovna, keď k nám prišiel iný tým, tak sa nediv. Kto ti volal, že to bolo také dôležité?" Spustil hned naštvaný Jawo. Já se nestačil divit a všechno to pobírat.

"Jednoduše řečeno, chvíli poté, co jsi odešel, k nám přišel jiný tým silných hráčů a ti nás vypleskali." Vysvětlil jednoduše Marwex.

"A kdo ti teda volal?" Zeptal se ještě Marwex, než jsem stihl něco dalšího říct. Oni mě asi nenechají mluvit.

"Ale nikdo důležitý." Vymluvil jsem se, i když můj hlas mě trochu zrazoval. Stále byly slyšet obavy, které mě kvůli tomu telefonátu trápily.

"Je mi líto, že jsme prohráli, ale stejně si myslím, že by nás porazili. Přežil ještě někdo?" Zeptal jsem se a už s kompasem hledal někoho ze svého týmu.

"Jawo je ještě naživu a právě utíká." Řekl rychle a napínavě Marwex. To už jsem sledoval Jawa, jak utíká před dvěma hráči, kteří již na pohled vypadali velmi zkušeně. Trochu se bojím, že to Jawo sám nezvládne.

"Nie, on mal speedku." Zasténal smutně Jawo, když ho jeden hráč dohonil a protože měl Jawo málo životů, zabil ho.

"No nevadí, dáme další hru?" Navrhl Marwex, což jsme všichni samozřejmě museli souhlasit.

***

"No nic, kluci. Hry se nám kromě té jedné povedly, takže super, ale já už musím." Loučil jsem se na Team Speaku s klukama poté, co jsme dotočili.

"Dobre Gejmr, zase si někdy zahráme. Čau." Rozloučil se Jawo.

"Čau Gejmre." Rozloučil se se mnou i Marwex.

"Čau kluci." Pozdravil jsem je tedy ještě opravdu naposledy a odpojil se z Team Speaku. Potom jsem povypínal všechny přístroje v okolí mého počítače a vydal se do kuchyně.

Bylo už docela pozdě, protože venku byla tma, a tak jsem si udělal jen lehkou večeři. U toho jsem si pustil televizi.

Upřímně už ani nevím, jak dlouho jsem nebyl venku. Nějaká doba to určitě bude. Zítra jdu asi po měsíci ven.

Proč mi vlastně šéf zavolal až teď? Celý měsíc pro mě neměl žádnou práci? Je to s mým bývalým kolegou tak vážné?

Když jsem dojedl, televizi jsem vypnul a šel do ložnice, kde jsem vytáhl nějaké věci. Potom jsem došel do koupelny, kde jsem si hned vlezl do sprchového koutu a smyl ze sebe nějaké obavy.

Když jsem vylezl, vyčistil jsem si zuby a šel se převléct do své ložnice. Potom jsem ulehl do postele a s myšlenkou na zítřejší den jsem usnul.

***

Ráno jsem se probudil s otravným zvukem budíku. Bylo devět hodin ráno. Po chvíli jsem neochotně vstal a hned vyrazil do kuchyně, kde jsem hned postavil vodu na čaj a začal si dělat snídani.

Po snídani jsem si ještě nachystal nějaké potřebné věci na cestu. Samozřejmě, že jsem se poté přesunul do koupelny. Tam jsem si udělal ranní hygienu a převlékl se.

Čtvrt hodiny před daným termínem jsem vyrazil. Vzal jsem si věci a vyšel před dům. Tam už čekala moje úžasná motorka, na které jsem přes měsíc nejel.

Nasedl jsem a nastartoval. Tak dlouho jsem neslyšel ten uklidňující zvuk, když nastartujete motorku. Potom jsem konečně vyjel.

***

Zastavil jsem až na parkovišti před, z venku opuštěnou budovou. Slezl jsem z motorky, zamkl ji a vydal se zadním vchodem dovnitř. Původně by to tady mělo být skladiště, ale moc lidí neví, co se děje uvnitř.

Po zadání hesla jsem vešel dovnitř a po dlouhé době se podíval na skladiště zbraní ve vedlejší místnosti a výtah přímo naproti dveřím. Poté jsem vešel do výtahu a jel do jednoho z vrchních pater.

Když se výtah otevřel, mohl jsem spatřit kanceláře, kde však nedělali účetnictví. Možná, že někteří ano. Hned jsem spatřil svého šéfa, který právě něco domlouval. Dorazil jsem trochu dříve.

"Tak jsem tady, šéfe." Řekl jsem, když jsem se přiblížil blíž k němu. On se na mě hned otočil a věnoval mi svou pozornost.

"Ah, zdravím tě Michale. Jsi tady docela brzy." Pronesl překvapeně. Na jeho tváři se rýsoval vřelý úsměv. Ten se však za chvíli vytratil.

"Omlouvám se, že jsi dlouho nebyl povolán do akce, ale museli jsme upravit naše systémy. Teď se ještě ke všemu stala ta hrozná věc." Vysvětlil.

"To nevadí, potřeboval jsem pauzu." Přiznal jsem. Šéf se na mě překvapeně podíval, ale pak to nechal být. Věděl, že jsem vždy chtěl mít víc akcí a teď najednou.

"A co se vlastně stalo, že to je tak důležité?" Zeptal jsem se na věc, která mi vrtala hlavou celou noc.

"To ti vysvětlím, až přijde. Hele, už je tady." Řekl šéf a podíval se za mě. Rychle jsem se otočil a mé srdce vynechalo jeden úder.

Kdopak asi přišel? Hm... Další kapitola tohoto úžasného příběhu je zde. Fanfáry, prosím. Budu se teď snažit být aktivnější. Jsou přece prázdniny, které si snad užíváte.

Ještě bych se chtěla zeptat, měla bych přidat do budoucí mise muže, ženu, dítě, nebo nechat pouze Michala a Sáru? Pište do komentářů společně s názorem.

To je vše, co jsem tak chtěla říct. Doufám, že se líbilo a zase příště, snad velmi brzy,
Jojo čus