Gejmrovo Tajemství

18.

"Konečně doma." Vydechla Sára a po vyzutí bot se hned roztáhla na gauči. Já ji jen pobaveně sledoval, ale chápal jsem to. Po tom našem polibku, kdy mě mimochodem Sára neodmítla, slunce zapadlo a i když to byl nádherný pohled, stejně jsme se museli nějak dostat domů. Takže jsme se vydali po cestičce temným lesem a jen doufali, že se neztratíme. Bohužel jsme se ale ztratili, takže když jsme došli zpět do 'města', museli jsme jít kolem 'náměstí' až k našemu domu. Přiznávám, že to byla velmi vyčerpávající cesta.

"To už je po desáté?" Vytrhl mě Sářin udivený hlas z myšlenek. Jako na povel jsem se podíval na svůj telefon a sám zkontroloval čas. Sára měla pravdu, byla jen chvíle po desáté, což znamenalo, že nám naše cesta zpět zabrala víc jak hodinu. Což, když uvážím všechna fakta, je poměrně dobré a my můžeme být rádi, že jsme vůbec domů dorazili.

I přes to tady je však věc, na kterou nemůžu přestat myslet. Ten polibek... Sára se neodtrhla a spolupracovala. Možná v tu chvíli byl dobrý čas na vylití všech emocí, ale já toho nebyl schopen. A i když mě to trochu mrzí, stejně vím, že u Sáry mám šanci.

Mikinu jsem si pověsil na věšák a vydal se za Sárou do obýváku. Sedl jsem si na roh gauče, jelikož Sára zabrala zbytek, a zadíval se na Sáru. Ležela roztažená po celém gauči a pomalu zavírala oči. Byla nejspíš stejně unavená jako já. I přes to mi to nedalo a já se sklonil nad její usínající tvář.

Bříšky prstů jsem pomalu začal putovat po její tváři, až jsem se zastavil u jejích rtů. Její pokožka byla tak hebká a rty tak vábivé. Párkrát jsem po jejím spodním rtu přejel palcem, než jsem se sklonil a opět ji políbil.

Čekal jsem, že jí dám jen menší polibek, jelikož nebude kvůli únavě spolupracovat, ale opak byl pravdou. Sára se do polibku hned zapojila a hladově mi polibky oplácela. Nechtěl jsem přestat, ale kvůli nedostatku vzduchu jsme se od sebe museli odtrhnout.

"Co se stalo, že ses tak najednou rozjel? Už nejsem ta malá holka, která by měla dělat problémy?" Ušklíbla se Sára a já si vzpomněl na to, jak jsem ji měl poprvé odvést domů a na naši směšnou konverzaci. Ušklíbl jsem se.

"Někdo mě prostě změnil, takže jsem se na tebe začal dívat jinak." Mrkl jsem jedním okem směrem k ní, když jsem si všiml, že mě pozoruje. Tohle by mi vyhovovalo. Takhle zůstat vedle Sáry, v její přítomnosti.

Sára se však po chvíli zvedla a naznačila mi, ať si sednu vedle ní na gauč. Já to samozřejmě neodmítl a s úsměvem si k ní přisedl. Chvíli na to si Sára ke mně zpět přisedla a položila si svoji hlavu na mé rameno.

"Podíváme se na nějaký film?" Navrhl jsem. V tuhle příjemnou chvíli na gauči se mi to zdálo jako dobrý nápad. Sára jen souhlasně zamručela a sledovala momentálně černou televizi. Jen jsem nad ní protočil očima a opatrně se natáhl pro ovladač, abych nijak nepoškodil naši polohu.

"Horor, komedii nebo romantický?" Zeptal jsem se Sáry s úšklebkem na rtech. Ovladačem, kterým jsem před chvílí zapnul televizi, už jsem na Netflixu vyhledával nejsledovanější filmy a zamířil k jednomu z hororů. Sára mě však rukou plácla přes mou ruku, ve které jsem držel ovladač.

"Ne, nebudu se s tebou večer dívat na nějaký horor. Navrhla bych romantický, ale spíš komedii na spravení nálady a na kompromis." Navrhla Sára a já nemohl nesouhlasit. Romantický filmy mi nevadí, ale komediím se nic nevyrovná.

Zabloudil jsem tedy do sekce komedií a zabloudil k filmu 'Machři 2.' Sám jsem už viděl první díl. A podle všech je ta dvojka ještě lepší než první díl. Podíval jsem se na Sáru, jestli s mým výběrem souhlasí. Ta však ke mně pouze beze slova kývla hlavou a dál sledovala televizi.

Chtěl jsem už pustit, když v tom mě něco napadlo. "Vadilo by ti, kdybych pustil Strážce Galaxie?" Jako komedie mi to přišlo jako jeden z nejlepších výběrů. Potřeboval jsem však povolení od Sáry.

"No jo, pán fanoušek Groota." Zasmála se, ale já dál vyčkával odpověď. I když jsem musel uznat, že má ohledně toho pravdu. Moment! Jak to vlastně ví?

"Za mě Strážci Galaxie skvělý film i komedie." Odsouhlasila Sára. Já tedy začal hledat jeden ze svých oblíbených filmů, ale stejně mi to nedalo.

"Jak víš, že mám rád Groota?" Musel jsem se zeptat. Nejspíš to byla asi nejstupidnější otázka, kterou jsem mohl položit, jelikož se Sára začala smát. Nechápal jsem, i proto jsem čekal na její pravou odpověď.

"Víš..." Začala mluvit, když se ještě uklidňovala z menšího záchvatu smíchu, během něhož se opět roztáhla po celém gauči a málem spadla na zem. "Když jsem byla v pubertě, moc přátel jsem neměla. Jednoho dne jsem objevila skvělou platformu na internetu s názvem YouTube a tam objevila fajn lidi, kteří opravdu dokázaly pobavit. Sledovala jsem spoustu začínajících youtuberů ještě když tu platformu pořádně nikdo neznal. Jednoho dne jsem narazila i na záhadného pana Gejmra, který se mi svou tajemností tak nějak zalíbil. Stal se mým nejoblíbenějším youtuberem, který mi vždy spravil náladu. Sledovala jsem ho ve svém volném čase a tak nějak si připomínala svoje ztracené dětství. Vydržela jsem ho sledovat do konce naší první mise, kde jsem se dozvěděla, kdo je ve skutečnosti. Fakt, že je to můj otravný parťák, byl docela matoucí, byla jsem upřímně zklamaná. Potom ještě když jsem přišla na to, že jsem s ním t... Že jsem s ním..." Povzdechla si po svém dlouhém výkladu a já tomu nemohl uvěřit.

"Takže jsi mě sledovala?" Zeptal jsem se překvapením. Nějaký film mě teď nezajímal. Spíš mě zajímal výklad pro mě drahé osoby.

"Jednoduše řečeno... Ano." Povzdechla si znovu a odvrátila ode mě hlavu. Já ji však nehodlal tak lehce nechat. Palcem a ukazováčkem jsem jí uchytil za bradu a otočil jí hlavu směrem ke mně. Než stihla cokoliv dalšího říct, spojil jsem naše rty v jemný polibek. Po chvíli jsme od sebe naše rty odpojily, ale stále zůstali v blízkosti.

"A jak se ti líbila jeho tvorba?" Nezapomněl jsem se zeptat s úšklebkem na tváři. Sára se po chvíli ušklíbl a také.

"Hmmm... Nic moc." Usmála se, zatímco já hraně posmutněl.

"To bych ho asi nenazvala svým nejoblíbenějším youtuberem." Zasmála se Sára našemu divadélku. Já jsem se také neubránil smíchu.

"Máš nádherný smích." Pošeptala mi do tváře. Já se jen usmál.

"Já vím, ale tvůj je lepší." S tím už jsme se od sebe odpojili a já konečně pustil svůj oblíbený film. Sára se během začátku opřela o moje rameno, kde už zůstala po celou dobu filmu a kde i usnula.

(1106)

Minulý týden kapitola nevyšla, tak dnes tady máte dvě... Nebojte, s tímhle příběhem ještě budu pokračovat...
Jojo čus