Gejmrovo Tajemství

4.

Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř. To, co jsem však viděl, mi málem vyrazilo dech. Sára vešla hned za mnou a nejspíš reagovala úplně stejně.

V celé místnosti byla televize, vedle ní stůl, dva noční stolky a jedna postel, na kterou jsme oba zírali.

Sára se nakonec uchechtla a skočila na postel, na které se následně rozvalila. Já ji stále však nechápavě sledoval.

"Tady spím já. Ty si spi, kde chceš. Na zemi, na balkoně, nebo můžeš spát v koupelně." Začala vyjmenovávat různé věci a při tom si dělala na posteli pohodlí.

Já se však ihned otočil a šel zpátky na chodbu. Potom jsem šel po schodech dolů zpět k recepci, kde pořád stála Dominika.

"Dominiko, prosím. Můžu se zeptat, proč v našem pokoji je jenom jedna postel?" Řekl jsem narovinu. Ona mě nechápavě pozorovala, ale nakonec se opět podívala do svého počítače.

"Pokoj číslo 13 má manželskou postel. Je to zároveň jediný volný pokoj. Já myslela, že vám to nebude vadit, když to je to vaše příbuzná." Začala vykládat. Já ji jen s nenávistí pozoroval. Věděl jsem však, že to nebyla její chyba.

"A nebyl by tady nějaký jiný volný pokoj?" Zeptal jsem se s poslední nadějí. Ona však zakývala hlavou. Aniž bych si to pořádně uvědomoval, práskl jsem hlavou o pult.

"Omlouvám se, ale bohužel žádný volný pokoj zatím nemáme. Ale abych vás mohla uklidnit, zítra se nám uvolní pokoj číslo 9." Aspoň něco. Když jsem se na ni znovu podíval, měla rudé tváře. Nejspíš myslela na ten volný pokoj.

"A co je v tom pokoji?" Zeptal jsem se zase s úšklebkem. Aspoň trochu jsem si potřeboval spravit náladu.

"Stejně jako v pokoji číslo 13 je tam jedna manželská postel." Řekla s úšklebkem. Čeho si nedalo nevšimnout bylo to, že mi na pultu podala malý papírek. Já si ho automaticky vzal, a když jsem si všiml několika čísel, úšklebek jsem ji opět oplatil. Pak jsem se otočil a šel zpátky do "našeho" pokoje.

Zastavil jsem před dveřmi, protože klíče jsem nechal uvnitř. Po chvíli, co jsem na dveře zaklepal, mi Sára otevřela.

"Co tady děláš, tohle je můj pokoj. Přece si odešel." Řekla vítězně. Já ji však od dveří odstrčil a vešel dovnitř, což ji moc radost neudělalo. Nakonec dveře zavřela a otočila se směrem ke mně.

"Žádný jiný pokoj do zítřka není volný, takže tu budeme muset být spolu." Řekl jsem těžce. Pro mě to bylo hodně těžké. První do týmu s holkou, potom s ní jeden pokoj s jednou postelí. Noční můra.

Tehdy jsem poprvé položil své věci na zem. Všiml jsem si, že Sára už zabrala pravou část postele. Teď otázka, jestli budu spát s ní, nebo na zemi?

"Spíš teda na pravé části?" Řekl jsem najednou. Sára vypadala opravdu překvapeně. Tohle asi nečekala, ale já s ní nehodlám spát v posteli. Budu radši spát na zemi. Sedl jsem si na levou část postele a vytáhl z batohu svůj přenosný, pracovní notebook.

Jakmile jsem ho zapnul, vzal jsem ho a šel s ním ke stolu vedle televize. Sára si mě hned všimla, tak přišla za mnou.

Já do počítače zadal své heslo a hned najel na data ohledně toho člověka. Už jsem si něco vyhledal předem. Hned potom jsem začal stopovat telefoní číslo, které daný člověk normálně používal. To se mi však moc nedařilo.

"Ale no tak. Pusť mě k tomu." Řekla Sára, která stála za mnou. Nevím proč, ale vstal jsem a za počítač si sedla Sára. Ta hned začala vyhledávat různá čísla, až to.... našla? Ona to vážně našla tak rychle?

"Mám ho. On je v Praze?" Podivila se a já vlastně taky. Asi ho tak snadno nenajdeme. Ani nemáme ověřeno, jestli je vůbec v tomto málem městě.

"Asi ho tak snadno nenajdeme." Řekl jsem svou myšlenku nahlas. Sára pouze přikývla hlavou a dál se věnovala počítači.

Aniž bych si toho pořádně všimnul, bylo už dvanáct hodin, čas oběda.

"Chceš donést něco na jídlo, nebo půjdeš sama a opustíš můj notebook?" Zeptal jsem se, když pořád něco dělala na mém počítači.

"Půjdu s tebou. Ještě bys mi na jídlo vybral něco strašného." Řekla otráveně Sára a po dvou hodinách konečně  stala od mého notebooku.

"Tak pojď. Klíče od pokoje beru já. Ještě by ses tady přede mnou zamkla." Hodil jsem na ni škodolibý úsměv. Sára však jen klasicky protočila oči. K tomu notebooku se ale později musím dostat, protože tam mám svá předtočená a neostříhaná videa.

Každopádně jsem vzal klíče a s nima vyšel na chodbu. Sára šla automaticky za mnou, takže jsem pouze zamknul dveře a mohli jsme jít.

Kousek před hotelem byla pizzerie, která přímo voněla celou ulicí. Já měl už jasno.

"Půjdeme do pizzerie?" Zeptal jsem se Sáry. I kdyby mi řekla ne, tak bych tam nejspíš stejně šel. Nebudu na ni brát ohledy ve všem.

"Ale jo. Nechce se mi tady hledat nějaké jídlo, jestli tady vůbec ještě něco najdeme." Řekla narovinu. Docela mě to potěšilo, až na to, jakým to řekla tónem. Kdo nemá rád pizzu?

"Tak jdem." Řekl jsem a zrychlil kroky. Sára se mi musela přizpůsobit. I když jsem se na ni nedíval, věděl jsem, že protočila oči.

Došli jsme do pizzerie a objednali si pizzu. Nakonec jsme se shodli na klasické, protože oběma chutnalo něco jiného.

"Pizzu beru já." Řekl jsem a připravenou a zaplacenou pizzu jsem vzal do rukou. Následně jsem vyšel ven z pizzerie směrem k hotelu. Sára rychle pospíchala za mnou, ale já byl rychlejší.

"Dej mi tu pizzu." Řekla Sára a natáhla po ní ruce, ale vzhledem k tomu, že jsem vyšší, než ona, tak jsem pizzu zvedl do vzduchu, takže na ni nedosáhla.

"Ne ne." Řekl jsem výsměšně. Sára proti mně nemá šanci, tak proč se namáhat?

Došli jsme zpátky do našeho pokoje, kde jsem položil pizzu na stůl vedle svého notebooku.

"Teď už si tu pizzu můžu vzít?" Zeptala se Sára a až nebezpečně se přiblížila k pizze.

"Pokud ji nesníš celou, tak můžeš." Řekl jsem a lišácky se ušklíbl. Ona zase jen protočila oči a vzala si první kousek. Já si vzal zase druhý kousek, mezitím, co jsem se díval do notebooku.

"A jdeme dál pracovat." Řekl jsem smutně a už se plně věnoval své práci. Sára se ke mně samozřejmě přidala.

Další víkend, další část. Omlouvám se, měla vyjít dřív, ale nějak mi blbne internet. Každopádně doufám, že se líbilo a zase příště a
Jojo čus