Gejmrovo Tajemství

7.

Podíval jsem se na Sáru a potom na dům. Myslím, že hned pochopila. Nyní jsme mohli dovnitř. Laptop jsem uklidil zpátky do batohu a ten si dal přes rameno. Potom jsem se rozběhl oproti plotu a následně jej přeskočil. Batoh bych hodil na zem, ale kvůli svému milovanému laptopu bych to nikdy neudělal. Opatrně jsem seskočil dolů a podíval se na Sáru.

"Tak pojď." Řekl jsem s úšklebkem. Nevím, jestli ho viděla, protože přeci jen byla tma. Potom Sára kousek couvla, ale pak se rozběhla proti plotu a elegantně ho přelezla. Jenom jsem na ni koukal s otevřenou pusou. Tohle jsem nečekal.

"Tak co, mám na Taryho?" Zeptala se s smíchem, ale až potom si uvědomila, co řekla. Jak to vím? Zakryla si pusu a odvrátila pohled. Ona sleduje Youtubery?

"Rozhodně." Řekl jsem, aniž bych si v hlavě tu větu promyslel. Nechal jsem to dál být a vydal jsem se směrem k domu. Sára šla mlčky za mnou.

Všiml jsem si jednoho otevřeného okna v prvním poschodí. Sára si ho nejspíš všimla také, protože když jsem se na ni otočil, dívala se tím směrem. Potom se ke mně otočila a oba jsme kývli. Já se rozhodl jít jako první.

Rozběhl jsem se oproti zdi a vyskočil. Potom jsem si stoupl na jeden rám okna a druhého se chytil. Chytil jsem se zrovna toho rámu u otevřeného okna. Vytáhl jsem se nahoru a na rám okna se posadil. Potom jsem se podíval na Sáru.

Sára celý můj postup zopakovala, ale do otevřeného okna jsem ji pomohl já. Nyní jsme se oba ocitli v domě a oba jsme věděli, že tady bude spousta mužů.

Potichu jsem se vydal jedním směrem a Sára samozřejmě za mnou. V tom jsem však do někoho narazil. I ve tmě jsem viděl obrysy muže. Proto jsem na něj rychle skočil a i s ním udělal kotoul. Potom jsem se ještě ujistil ranou pěstí.

Potom jsme pokračovali dál. U schodů jsme však zastavili. Tady jsem se konečně zorientoval. Všechny ty plánky jsem se naučil nazpaměť, ale v té tmě se špatně orientuje.

"No dobře, tudy." Řekl jsem potichu Sáře. Nečekal jsem na žádnou odpověď a vyrazil. Touto chodbou rovně a na konci zahnout doprava. Potom na konci chodby je náš cíl. Jak jednoduché.

Šli jsme tedy chodbami, ale zastavili jsme se, když jsme před sebou uviděli minimálně pět obrysů mužů.

"Narušitelé v hlavním pokoji, opakuji, narušitelé jsou v horním patře." Řekl jeden muž nejspíš do vysílačky. Kam jinam? Potom se těch pět mužů rozešlo proti nám.

První, co ke mně přišel, dostal jako první ránu pěstí přímo do obličeje. Potom jeden kop do citlivého místa, druhý do kolene. Když se muž snažil zaútočit, velmi dobře jsem se mu vyhnul. Nejlepší pocit, když se vám do krve pouští adrenalin.

Prvního muže jsem dodělal pěstí a rovnou se vrhl na druhého. U něj jsem zopakoval pohyby, ale byl lepší, než ten první. Nakonec jsem ho povalil na zem. To už nemohl dál.

Hned jsem se otočil a hledal další cíl, ale viděl jsem jen Sáru stát nad třemi muži. No dobře, je dobrá. Zrušil jsem svůj obranný postoj a podíval se na Sáru.

Ta mi jen kývla a vydala se k těm hlavním dveřím. Před nimi zastavila, ale já jí chtěl nechat tu čest, tak jsem jí ukázal na dveře. Ona pochopila a dveře otevřela. Poté jsme oba vešli do místnosti.

Ticho však přerušilo hlasité chrápání. Hádám, že má zvukotěsné zdi, protože jinak bychom to slyšeli i před barákem. Sára se hned přesunula k našemu hlavnímu cíli, vzala polštář a zakryla mu jím obličej. Potom akorát přitlačila a chrápání se v tu chvíli změnilo spíš na lapání po dechu. To za chvíli přestalo, protože náš hlavní cíl byl zneškodněn.

"Dobrá práce." Pochválil jsem Sáru. To bylo asi poprvé.

"Ty jsi také nebyl až tak hrozný." Řekla a potichu se zasmála. Já na ni hodil nechápavý výraz, který stejně nejspíš nebyl vidět, protože byla stále tma.

"Mise splněna, můžeme jít." Řekl jsem a vyšel z dveří ven na chodbu. Sára šla samozřejmě mlčky za mnou. Jak jinak? Cestou mě však zarazily jedny dveře. Já vím, že to zní šíleně, ale chtěl jsem je otevřít. Proto jsem neváhal a otevřel je. Co by se mohlo stát.

"Co to dě..." Nedořekla Sára, protože jsme oba měli před sebou obrovský safe.

"Otevřeme to? Jen tak ze srandy." Zeptal jsem se Sáry. Ta s úšklebkem přikývla. Já se tedy uchem přilepil na Safe a začal pomalu otáčet kolečkem. No co? Jsem dobrý.

"Že by nechci rušit." Řekla potichu Sára. Přes to ticho v domě jsem ji však slyšel. Nejvíc mě ale překvapila moje hláška, kterou používám na YouTube, když hraju UHCruny.

"Hotovo." Řekl jsem a nedočkavě otevřel dvířka. Je to zbytečné, ale mě zajímá, co tam je. Když jsem však dvířka otevřel, naskytl se mi pohled na několik složek s papíry.

Nic jsem nemusel dělat, protože Sára si to hned vzala na starost a začala si tam něco číst. Já jen zvědavě pokukoval a snažil se něco zjistit.

"Tohle se bude nejspíš hodit." Řekla nakonec. Potom složku otočila ke mně, abych viděl nadpis. Tajná organizace.... Jo, to by se mohlo hodit.

"Super, ale myslím, že už je čas jít." Řekl jsem a šel ke dveřím místnosti. Sára tedy kývla a šla za mnou. Podle mého dobrého orientačního smyslu v prostorách jsem nás zavedl zpět k oknu, kudy jsme se sem dostali.

Radši jsem šel jako první, abych mohl Sáru chytat. Slezl jsem tedy dolů a sledoval Sáru, jak se s těmi složkami snaží dostat dolů. I když jsem to chytání myslel ze srandy, tak nakonec jsem stejně Sáru musel chytit. Spadla mi přímo do náruče. Hned ze mě slezla a vydala se k motorce. Já tedy šel za ní.

Potřebné věci jsme dali do tašky, potom jsme oba nasedli na motorku a mohli jsme vyrazit. Vzhledem k tomu, že bylo docela pozdě, tak nikde nebylo auta, ani živáčka. Kromě tedy ožralů. V tom však můj pohled při cestě spadl na jeden bar.

"Nepůjdeme na pitíčko, oslavit naší akci?"

Další část tady. Je taková akční, ale zároveň o ničem. Snad nevadí.

Každopádně lidi, určitě vás zajímá můj život, takže to napíšu. Už nemám tolik času na psaní kapitol. Na začátku tohohle školního roku jsem chtěla začít něco s sebou dělat. Takže chodím běhat, chodím na kurz sebeobrany, ale psst. Dále tenhle týden jsem dostala nového křečka, o kterého se chci dobře starat. Také jsem se začala dívat znovu na Pokémony, takže jsem si musela stáhnout i Pokemon Go. Kvůli tomu mám pořád vybitý mobil a všude chytám wi-fi. A i když bych se do školy měla učit,tak se neučím. Určitě vás to zajímá.

Díky za přečtení, doufám, že se vám líbilo a zase příště
Jojo čus