Gejmrovo Tajemství

19.

,,Dobré ráno," pozdravil jsem Sáru, která právě scházela ze schodů. Bylo poznat, že se před chvílí probudila, jelikož měla ještě přivřené oči a vlasy rozcuchané do všech světových stran.

,,Dobré," pozdravila nazpět. Po pozdravu následovalo dlouhé hlasité zívnutí.

,,Dáš si kávu?" Zeptal jsem se pobaveně při pohledu na ní, zatímco jsem v ruce držel už svůj vlastní hrnek s uvařenou kávou. Jemně jsem z něj usrkl, zatímco jsem čekal odpověď.

,,Jo! Co je na snídani?" zeptala se hned a sedla si na jednu ze čtyř barových židliček, které mimochodem v té kuchyni byly taky. Nad její otázkou jsem protočil očima. Místo odpovědi jsem napustil do konvice vodu a nechal vařit.

,,Haló, neignoruj mě!" ozval se ten otravný tvor, který chtěl víc pozornosti. Přišel jsem blíž k Sáře a zadíval se jí do očí.

,,Na snídani je to, co si uděláš," ušklíbl jsem se. Na oplátku jsem dostal vražedný pohled od nájemného vraha. Kdybych nebyl na stejné úrovni jako ona, nejspíš bych se bál.

,,Nějaká nevrlá po ránu," poznamenal jsem a otočil se od k ní ke kuchyňské lince. Za zády jsem slyšel hlasité povzdychnutí. Nakonec jsem si povzdychl i já.

,,Tak co si dáš?" zeptal jsem se nakonec poraženě. Sára se jen vítězně ušklíbla a už si začala diktovat.

,,Na správnou snídani jsou vždycky vajíčka, slanina, čerstvé pečivo a káva," usmála se na mě nevinně. Já jen protočil očima.

,,Jsem snad nějaký sluha? Co za to?" ušklíbl jsem se tentokrát já. Otočil jsem se směrem k ní a naklonil se jen kousek od jejího obličeje. Sára se na chvíli zarazila, než se po chvíli vzpamatovala a opět ušklíbla.

,,Pusa stačí?" zeptala se a čekala, jak zareaguji. Nejspíš ale nečekala, že se k ní nakloním a svoje rty přitisknu na ty její, jelikož překvapeně cukla. Netrvalo však dlouho a i ona se do polibku zapojila.

,,Máš to mít," usmál jsem se na ni, když jsem se z polibku odpojil. Sára taky s úsměvem přikývla.

Já se otočil zpět k lince a už uvařenou vodou zalil hrnek s kávou. Potom jsem se nahnuk k ledničce, odkud jsem vytáhl potřebné ingredience. Pak už jsem začal chystat snídani pro nás oba, jelikož já ještě také nesnídal. Sára mě celou dobu pečlivě sledovala.

,,Jedna porce pro tebe," položil jsem před Sáru už nachystaný a krásně naservírovaný talíř. ,,A druhá pro mne," položil jsem druhý talíř na místo vedle Sáry a k tomu místu se posadil.

,,Dobrou chuť," popřála mi Sára. Já ji tedy popřál dobrou chuť zpět a pustil se do své snídaně.

***

,,Co budeme dnes dělat?" nepřestávala se Sára ptát. Upřímně už mi to docela lezlo na nervy, ale nechal jsem to být, jelikož u toho vypadala jako dítě, tudíž i vypadala neskutečně roztomile.

,,Já nevím... Chceš jít znovu na procházku?" nedokázal jsem nic vymyslet. Sára záporně kývla hlavou. Jen jsem si povzdechl a snažil se vymyslet něco jiného.

,,A co takhle jít na hřiště?" napadlo mě, když jsem sledoval Sáru, která mě celou dobu sledovala očekávajícím pohledem. Při mé poznámce mě však opět spražila vražedným pohledem. Já na oplátku zvedl ruce v obranném gestu.

,,Tak já nevím," povzdechl jsem si. ,,Kam bys chtěla jít ty?" zeptal jsem se, abych nemusel nic vymýšlet. Sára se na chvíli zamyslela.

,,Můžeme zůstat doma.. Máš nějaké hry?" navrhla Sára a nadšeně čekala, co jí odpovím. Nebudu kecat.. Pár her jsem si přece jen přivezl, kdyby tady byla nuda. A teď vím, že se určitě budou hodit.

,,Jasně, že mám. Pojď za mnou a řekni, co by sis chtěla zahrát..." oznámil jsem jí, chytl ji za ruku a táhnul přes obývák, schody, až ke mně do pokoje.

Až když jsme došli do mého pokoje, kde jsem zastavil a Sáru pustil, jsem si uvědomil, jak to tak trochu vypadalo, nebo jak to mohlo vypadat. Trochu mi zčervenaly tváře, ale já hned zavrtěl hlavou a soustředil se na Sáru a na hry.

,,Takže... Mám tady něco málo na výběr... Stolní hry, nebo hry, které mám na notebooku," začal jsem vyjmenovávat na co jsem si právě vzpomněl. Sára jen nadšeně kývala hlavou, než prohlásila...

,,Chci si zahrát něco na notebooku! Prosím..." udělala tentokrát psí oči. Já si jen povzdychl a přikývl. Přece jen, proč ne?

,,Tak jo," odsouhlasil jsem a přešel ke svému pracovnímu stolu, na kterém už ležel můj herní notebook, který jsem mimo jiné používal i pracovně.

Zapnul jsem ho a Sáru nechal sednout si na moji židli. Sám jsem si vzal menší taburet, na který jsem si sedl. Když se notebook zapnul, mohl jsem jí klidně ukázat všechny svoje hry.

,,Takže... Mám tady buď Minecraft, nebo na Steamu nějaké hry..." začal jsem opět vyjmenovávat. Mezitím jsem vzal myšku a různě s ní létal po obrazovce.

,,J-já.. Chtěla bych si zahrát Minecraft. V-víš... Já už ho dlouho nehrála..." začala Sára nervózně. Já jsem podezíravě nadzvedl obočí.

,,Ty jsi někdy hrála Minecraft?" zeptal jsem se podezřívavě, než však můj výraz nahradil úšklebek. Sára uraženě uhla pohledem.

,,Kdysi, když jsem ještě nemusela úplně tak řešit život a svého hrozného bratra, jsem si občas ve svém volném čase zahrála," odpověděla Sára, ale pohled měla zabodnutý stále do země.

,,Jako mně to nevadí, čím víc hráčů, tím lépe. A tohle je navíc příklad, že Minecraft může hrát každý," chytil jsem jí bradu a hlavu nadzvedl ke mně, aby mi viděla do tváře. Potom jsem jí věnoval povzbuzující úsměv.

,,Díky," usmála se nazpět. Potom do mě však strčila a plně si k počítači sedla a připravila se na hraní. Minecraft si zapnula a už si začala vytvářet svět.

,,Normálně bych se zeptal, jestli to umíš vůbec hrát, ale už teď jsi mě přesvědčila," zasmál jsem se. Při tom jsem jí celou dobu sledoval, jak zkušeně zapíná hru.

,,To víš, Minecraft mě zaujal, takže jsem díky němu začala sledovat YouTube," prohodila jen tak mimochodem, když už začala hrát. Já jsem se však na chvíli zamyslel.

,,Moment! Ty jsi sledovala YouTube?" zeptal jsem se překvapeně. Sára jen zahanbeně přikývla hlavou.

,,Víš... Někteří youtubeři mě tolik zaujali, že je sleduji dodnes. Byl to takový můj koníček," přiznala a na chvíli se odmlčela.

,,Koho si třeba sledovala?" nedalo mi to a já se zeptal. Sára na chvíli přestala hrát.

,,Třeba MenTa, nebo Gejmra," začala Sára a hru raději stopla. Já na ni jen nevěřícně zíral.

,,Jakože Gejmra.. Jakože toho Gejmra?" zeptal jsem se nevěřícně. Sára přikývla.

,,Jakože Gejmra, jakože tebe," odsouhlasila Sára.

Po delší době opět další kapitola. Náhodou... Tentokrát mám výmluvu! Protože na účtu @Stupid0girls jsem začala od tohohle čtvrtka vydávat svůj vánoční speciál, který je o naší skupině a Gejmrovi. A mimo to to má být dějově rok před mým prvním příběhem "ON JE GEJMR?" Kdyby někdo měl zájem si příběh přečíst, tak na účtu @Stupid0girls je pod názvem "Naprosto normální Vánoce".

Taky bych chtěla poděkovat  a ostatním holkám, s kterými jsem dnes volala za úžasné odpoledne. Jestli byste někdy chtěly zopakovat, nebudu proti.

To je vše, jsem ráda, že se vám můj příběh stále líbí a zase příště,
Jojo čus