Gejmrovo Tajemství

15.

"Co si budete přát?" Zeptala se servírka mile. Při tom si nás oba prohlížela. I když mluvila mile a snažila se tak i tvářit, nevypadala nadšeně.

"Co byste nám doporučila?" Zeptal jsem se, protože se mi nechtělo nic vybírat. Slečna se podívala na svůj lístek a potom zpátky na nás. Sára vypadala trochu napjatě.

"Tak právě jsme dovařili novou várku našeho guláše, takže bych vám ho doporučila." Odpověděla nakonec slečna nezaujatě. Když jsem se podíval na Sáru, ta jen kývla hlavou pro souhlas.

"Dobře tak dva guláše." Začal jsem tedy objednávat, zatímco Sára zabodávala do slečny vražedný pohled a servírka nazpět.

"A k pití si něco budete přát?" Ptala se servírka dál.

"Já si dám pivo a Sára..." Otočil jsem se směrem k Sáře.

"Já chci pouze vodu, neperlivou." Poručila si Sára a odvrátila ode mne zrak. Co se to s ní děje?

"Dobrá, za chvíli vám to přinesu." Oznámila servírka a odešla k pultu sdělit naši objednávku. Zatímco Sára se mi stále vyhýbala pohledem.

"Co se děje?" Zeptal jsem se tedy, aby se na mě konečně podívala. Taky že to fungovalo, Sára se na mě podívala s lehce naštvaným pohledem.

"Dneska nikoho nebalíš?" Zeptala se Sára a naštvaný pohled nahradil mírný úšklebek. Já však stále nechápal její změny nálad.

"Ne, dneska ani nikdy v blízké době nechci balit nikoho jiného, kromě tebe." Dostal jsem ze sebe. Nevěděl jsem, kde se to vzalo, ale bylo to zcela upřímné. Všiml jsem si Sářiného nechápavého pohledu, ale i jejích tváří, které teď nabrali červené barvy. Zrak ode mne raději odvrátila, ale mně to přišlo spíš vtipné.

"Tady máte dva guláše, jedno pivo dvanáctku a neperlivá voda." Přerušila náš rozhovor servírka, která nám konečně přinesla jídlo. Když chcete, aby to už přinesli, tak nepřinesou, ale když nechcete, aby to přinesli hned, tak to donesou. Hrůza.

"Děkujeme." Poděkoval jsem za nás oba. S tím nás servírka opustila a my tam zbyli zase jen mi dva.

"Dobrou chuť." Popřál jsem ještě Sáře, než jsem se pustil do jídla. Když ke mně Sára opět zvedla pohled, nemohl jsem si odpustit mrknutí.

"Dobrou chuť." Popřála i Sára a oba jsme se pustili do klasického guláše.

Jakmile jsme dojedli, zaplatil jsem a my mohli odejít. Šli jsme stejnou cestou, kterou jsme přišli, protože jinou jsme neznali a neměli jsme v plánu ztratit se.

Celou dobu jsme šli mlčky a snažili se vyhýbat pohledům toho druhého. Sára se celou cestu dívala do země a já putoval pohledem mezi ní, zemí a okolím.

"Je to tady pěkné." Řekl jsem, abych alespoň trochu narušil to ticho, i když jsem neměl ponětí, co bych měl jiného říct.

"Jo, je." Odvětila Sára, aniž by mi věnovala pohled. Nevěděl jsem, co mám říct. Byla to velmi napjatá situace.

Nakonec jsme nějak došli až k 'našemu' domu. Vytáhl jsem klíče a odemkl. Dveře jsem nechal otevřené tak, aby mohla Sára vejít dovnitř. Po ní jsem vešel i já a dveře zavřel.

"Sáro, já jen.." Chtěl jsem začít rozhovor, ale v tu chvíli se Sára, která se už chystala vyjít schody nahoru, na mě otočila a mě se všechny slova vytratila z hlavy. Hodila po mě nechápavý pohled, zatímco já se snažil rychle něco vymyslet. Tohle se mi stalo poprvé.

"Co budeš chtít na večeři?" Vypadlo ze mě nakonec a já se v duchu zaradoval, že to znělo alespoň trochu důvěryhodně, a že se mi nezlomil hlas. Proč je to v její blízkosti tak těžké?

"Nevím, mně je to jedno." Odpověděla s pohozením ramen a vyšla schody nahoru, kde jsem ji už neměl šanci vidět. Jen jsem si povzdechl. Teď otázka... Co tady budu dělat? Mohl bych zavolat MenTovi.

Vyšel jsem schody nahoru a s úmyslným přehlížením těch dveří jsem došel do svého pokoje. Z batohu jsem vytáhl svůj herní notebook, který jsem položil na stůl a rovnou si sedl na židli. Počítač jsem zapnul a mezitím, co se načítal, jsem vzal do ruky telefon a vytočil MenTovo číslo.

"Čau MenTe." Pozdravil jsem ihned.

"Čau Gejmre, neříkal jsi náhodou, že jedeš někam pryč?" Pozdravil mě zmateně nazpět. Já se nad jeho reakcí usmál.

"Však jo, jsem momentálně mimo dům, ale stále tady mám výkonný notebook a momentálně špatnou náladu." Naznačil jsem s smíchem.

"Aha, a můžu vědět, co se stalo?" Zeptal se na to, čemu jsem se chtěl vyhnout.

"Trochu neštěstí v lásce." Řekl jsem s nezájmem a odkašlal si.

"Ahá, takže Gejmr se nám zamiloval." Řekl MenT zvláštním hlasem. Já jen naštvaně zavrčel.

"Ale no tak Gejmre, to byla jen sranda. Mrzí mě, jestli ti něco v životě nevychází. Nepůjdeme raději hrát?" Navrhl MenT. Já jen smutně přikývl, ale protože to neviděl, tak jsem ještě souhlasně zamručel.

"Co si zahrajeme?" Padla otázka, zatímco já zapínal na notebooku Minecraft. Byl jsem tam už přihlášený jako Piticko__, takže jsem se tak i připojil do hry.

"Můžeme cokoli, ale ber nadhled, že hraji na notebooku." Upozornil jsem ho.

"Tak si můžeme zahrát klasické Bedwars." Navrhl MenT. S tím já neměl žádné problémy.

"OK, bráško, už se tam připojuji." Odsouhlasil jsem už s lepší náladou. S tím jsem se připojil na server.

"Ááá, hráč Pitíčko se připojil do hry." Upozornil mě MenT, na což jsem se zasmál své přezdívce.

"No jasně, že jo. Kdo by neměl rád pitíčko?" Zeptal jsem se s smíchem. MenT měl podobnou reakci.

"Jaký budeme tým? Barva." Zeptal jsem se, když mi MenT odsouhlasil party a já nás připojil do hry pro dva.

"Samozřejmě, že zelení." Odpověděl MenT skoro okamžitě. Tomu jsem se jen zasmál a skoro hned nás připojil do zelených.

"Jsme tam, teď už jen čekat, až se napojí dost hráčů a hra začne." Oznámil jsem MenTovi. Ten jako odpověď souhlasně zamručel.

"Jsi si ale vědom, že budou dálnice." Zasmál jsem se, když jsem si uvědomil, že hrajeme za naše nicky.

"Aspoň bude větší sranda." Zasmál se nazpět. S tím už hra začala a nás to teleportovalo na náš ostrov.

Poslední kapitola publikována 3. dubna 2020. Takže po čtyřech měsících je tento příběh zde. Ehm.. Ehm... Pardon. Ještě ke všemu tato kapitola měla vyjít včera, ale jelikož jsem včera nebyla skoro celý den doma (věděli jste, že v Polsku se nosí roušky? Já vím, to většina z vás nečekala), takže asi tak. A vlk se polský řekne Wilk. No to je jedno. Ráda bych řekla, že se tento příběh vrací do starých kolejí, ale pravda je, že mi ohledně tohoto příběhu došly nápady. Kdyby proto někoho z vás něco napadlo, co by ti dva mohli dělat v tom domě (kromě úchyláren) můžete napsat.

Víc asi není potřeba říct, takže snad se vám to alespoň trochu líbilo a zase příště
Jojo čus