Gejmrovo Tajemství

29.

Luciiny bosé nohy létaly po zelené trávě, zatímco se snažila utéct svému nejlepšímu kamarádovi Matyášovi. Utíkala skoro přes celou zahradu, až se zastavila u malého ovocného stromku. Dlouhé špinavé blond vlasy létaly vzduchem, stejně jako zelené květované šatičky, až Lucii zavazely v obličeji. Přesto však nešel přehlédnout vysmátý úsměv a třpytivé zelené oči.

,,Nechytíš mě, nechytíš!" provokovala malá holčička svého nejlepšího kamaráda, který se k ní však rychle rozběhl, aby jí mohl dát babu. Lucie se však rozběhla též a snadno chlapci kolem stromů a záhonků utíkala. Ani žádné překážky v podobě stromů, vystavené dřevěné houpačky, nebo nějakých zasazených květin jí nedělaly problémy.

,,To není fér," postěžoval si tmavovlasý hoch a poraženě pohodil rukama ve vzduchu. Zastavil se uprostřed zahrady a sledoval svou nejlepší kamarádku, která právě zakotvila u houpačky. ,,Tebe se prostě nedá chytit."

,,Stejně je to úžasné, jak si naše děti rozumí," řekla zničehonic má světlovlasá sousedka, která naše děti celou dobu pozorovala. Svými slovy mě rychle vrátila zpět do reality, takže jsem rychle začal kontrolovat maso na grilu, zda jsem náhodou něco nepřipálil. Maso bylo tak akorát propečené, ale některé kousky zeleniny už nebyly ani poznat, o jakou zeleninu se jedná, jelikož spadly přímo do ohně.

,,Ale drahá, vždyť si Matyáš s Lucií takto spolu hrají už přes pět let, co tě na tom teď udivuje?" nechápal její manžel, náš druhý soused, který zrovna ujídal kusy nakrájené syrové zeleniny, která se nacházela na stole.

,,Je to už hotové?" vyrušil mě opět jiný hlas. Avšak hlas, který jsem slyšel opravdu rád. Otočil jsem se směrem ke své manželce, která stála kousek ode mě a sledovala jídlo na grilu. Hnědé vlasy měla sepnuté do drdolu, zatímco zelenýma očima, stejnýma jako její dcera, si prohlížela připálenou zeleninu.

,,Ano, je to hotové," potvrdil jsem a rychle ji políbil na čelo. Z grilu jsem pak začal všechno maso i zeleninu skládat na talíře, které jsem měl připravené na menším stolku hned vedle grilu.

,,Jídlo je hotové!" zvolala Sára místo mě, čímž upoutala pozornost našich sousedů a jejich syna, stejně tak jako naší dcery.

Talíře s naloženým masem jsem položil doprostřed stolu, aby si každý mohl nabrat to, co chce. Talíř s povedenou opečenou zeleninou jsem položil na kraj stolu, zatímco nepovedenou zeleninu jsem nenápadně vyhodil do koše, který byl původně určen na obaly a ubrousky.

Následně jsem se posadil na židli vedle Sáry, naproti našemu sousedovi. Lucie se posadila na židli vedle Sáry z druhé strany a naproti ní se posadil Matyáš.

,,Hm, Michale, máš to opravdu výborné!" pochválila mi jídlo má světlovlasá sousedka, Ivana, která si jídlo nabrala jako první. Rychle jsem od ní talíř s masem oddělal a přisunul ho k sobě a svému sousedovi, Martinovi, abychom si mohli taky nabrat. Martin se ušklíbl a stejně jako já si nabral dva kusy masa.

,,Míšo?" oslovila mě Sára, čímž si vysloužila moji pozornost, pohled a úsměv. Sára se na mě usmála a hlavou kývla směrem k talíři s masem, který jsme měli u sebe. Rychle jsem pochopil, talíř vzal a podal jí ho.

Sára talíř vzala a položila ho mezi Lucii a Matyáše, aby i oni si mohli nabrat. Lucii pak pohladila po hladkých vláskách, na což se jí dostala reakce: ,,Ale no tak, mami."

,,Vždyť jsem tě jen pohladila po vlasech," usmála se Sára a jemně Lucii do vlasů líbla. Lucie si to tedy nechala líbit, i když našpulila tváře.

,,Mami, je mi už sedm," chtěla Lucie protestovat, ale raději toho nechala a s pohledem na Matyášovi se pustila do jídla.

,,A já jsem tvoje máma," argumentovala zase Sára. Lucie se sice mírně zašklebila, ale nechala svou mámu už být, nebo si spíš užívala, že ji už máma nechala být.