His Master ✓

3. kapitola

Jedna část jeho mysli Lianovi říkala, že má odmítnout. To, co Ayden sliboval, sice znělo moc hezky, ale příliš tomu nevěřil. Jen málo lidí dává něco zadarmo a zvláště pak pánové. Každá laskavost něco stojí, tak ho to v životě naučili. Ayden byl možná o něco lepší, než jeho bývalý pán, ale těžko byl úplně jiný. Lian nedokázal uvěřit, že si od něj sex dřív či později nevynutí. Vlastně už ho osvobodil z řetězů a poskytl mu zatím dočasně střechu nad hlavou. To bylo tolik laskavostí, že se divil, jaktože Aydenovi ještě neklečí u nohou.

Na druhou stranu, proč by ho jinak bral k sobě a tak starostlivě se o něj zajímal. Proč by vůbec poslouchal, co se mu stalo? Proč by ho prostě nenechal na té ulici zemřít? Vždyť za společníka si mohl najít kohokoli. Mohl sehnat i krásnější mladíky, než byl on. Daleko méně zřízené a určitě i mnohem svolnější. Ayden ho zachránil a na tom něco bylo. Lian věděl, že kdyby odešel, pravděpodobně by sám dlouhou nepřežil.

„Tak dobře," odpověděl, „zůstanu."

V Aydenově výrazu se odrazila emoce, kterou si Lian nedokázal vysvětlit jinak, než jako úlevu. Usmál se na něj a řekl: „Slibuju, že nebudeš litovat. Potřebuješ odpočívat, nebo tě tady můžu provést?"

Sice ho tělo pořád bolelo, ale rozhodně už se cítil daleko lépe než včera. Navíc se zdálo, že ty prášky taky pomáhají, a tak mu ve finále nebylo zase tak hrozně. Proto souhlasil s provedením po bytě.

Spodní patro už vlastně celé viděl. Sestávalo z obýváku, kuchyně s jídelnou a jedné koupelny, ovšem Aydenův byt měl i druhé patro. Vystoupali proto po schodech a Ayden ho zavedl hned do prvních dveří, které tam spatřili.

„Tohle bude tvoje ložnice," oznámil.

Lian místnost přelétl pohledem, a pak se se zmatkem ve tváři zadíval na Aydena. „Moje ložnice?" zopakoval.

„Rád bych tě nechal spát se mnou, ale předpokládám, že budeš radši za svůj vlastní prostor."

Jistěže byl daleko raději, ale něco takového absolutně neočekával. Ta ložnice vypadalo jako v pětihvězdičkovém hotelu. Měl tam manželskou postel, skříň po celé jedné stěně a v rohu dvě křesla s malým stolkem. A odteď to všechno bylo jeho.

„Akorát tady není koupelna, takže sprchovat se budeš muset dole," řekl mu Ayden téměř omluvně.

„To mi vážne vůbec nevadí," odvětil. „Děkuju."

Ayden se usmál. „Žádný problém."

Šli dál po chodbě a další dveře vedly do Aydenovy ložnice. Ta byla ještě o něco větší než Lianova, rovněž s manželskou postelí, ovšem s tím rozdílem, že Ayden měl vlastní koupelnu. Poslední dveře v horním patře patřily k Aydenově pracovně, kde se kromě velkého stolu nacházela také knihovna a trezor, o jehož obsahu se muž nezmínil a Lian se neptal.

„Tak jak se ti tady líbí?" zeptal se Ayden.

„Je to tady moc hezké," odpověděl popravdě. Hlavně se mu líbilo, že mu Ayden ukázal celý byt a nebylo žádné místo, kam by mu zakázal chodit. U jeho předchozího pána směl jen do některých částí domu.

~°°°~

Ještě dva následující dny trávil Lian hlavně odpočinkem. Byl překvapený, že to Aydenovi nevadí. Nic po něm za celou tu dobu nechtěl. Vlastně to byl on, kdo se neustále staral, aby se Lian nenamáhal a jen v klidu ležel nebo seděl. Noci trávil ve své nové ložnici, dny pak většinou s Aydenem v obýváku.