His Master ✓

30. kapitola

„Chceš mluvit o tom včerejšku, zlato?" zeptal se Ayden ráno po snídani. „Takhle tě neznám. Jestli se něco děje, tak bychom si o tom měli promluvit."

Lian přikývl. Rád by Aydenovi všechno vysvětlil, jen se obával vyjádřit své pocity nahlas. Bude to asi lepší - být upřímný, ale samotného ho to trochu děsilo.

Posadil se do obýváku naproti Aydenovi a ten, protože nejspíš viděl jeho nejistotu, začal. „Víš, já nechápu, o co se poslední dobou snažíš. Provokuješ mě a zdá se mi, že to děláš schválně."

„Dělám to schválně," přiznal. „Ale to co se stalo včera jsem vážně nechtěl. Nemyslel jsem to tak, jak to vyznělo. Uklouzlo mi to. Jsem vděčný za to, že se o mě staráš. Obrovsky jsi mi pomohl."

„Já vím," přikývl Ayden. „Vím, že ty nejsi nevděčnej. Neměl jsem reagovat tak, jak jsem reagoval, omlouvám se. Ale způsob jakým jsi to řekl... v první chvíli mě to ranilo."

Lian jeho reakci chápal. Nepotřeboval, aby se Ayden omlouval, ale navzdory tomu si jeho omluvy velmi cenil. Něco takového neslýchal často.

„Myslel jsem to tak, že se ke mně pořád chováš strašně hezky," vysvětlil. „I když se tě snažím naštvat, nikdy mi nic neuděláš."

„Ty chceš, abych ti něco udělal?" zeptal se Ayden očividně naprosto zmatený.

Rychle zavrtěl hlavou. „Ne takhle. Já... je to divný. Nechápu, co to se mnou je."

„Tak zvláštní to být nemůže," klidnil ho Ayden. „Řekni mi to, chci to pochopit."

„Je to vlastně docela normální," odpověděl. Věděl, že to co chce, není zase tak zvláštní a Ayden už to pravděpodobně dělal několikrát, ale jemu to u sebe přišlo divné. „Mám pocit, že u mě by to normální být nemělo a děsí mě to, ale zároveň... to strašně chci."

„Tak mi řekni, co chceš," pobídl ho. „Jedině tak ti to můžu dát."

Lian nasucho polkl a rozhodl se být upřímný. „Bylo něco pravdy na tom, co jsem ti včera řekl. Chci, abys mi ukázal svou moc, abys mi poroučel a udělal se mnou cokoli budeš chtít, aby sis ze mě udělal svou hračku."

Už jenom říkat tohle všechno nahlas ho docela vzrušovalo. Musel se na chvíli odmlčet, aby nad tím přestal přemýšlet a uklidnil se.

„K tomu jsem se tě snažil vyprovokovat. Chtěl jsem, abys na mě přestal být tak něžný," zakončil.

„Hrozně se mi líbí, jak se u toho červenáš." Usmál se Ayden.

Seděl naproti němu na křesle s nohou přes nohu a díval se přímo na něj. Zase byl ztělesněním sebejistoty. Jak se mohl divit, že se s tímhle vším Lian červená. S žádným ze svých pánu nikdy takhle nemluvil. Vlastně nikoho nikdy nežádal o sex.

~°°°~

Chvíli musel popřemýšlet nad tím, co má říct k celé té situaci. Samozřejmě z toho, jak se Lian choval, vyplývalo pár náznaků, o co mu jde, ale Ayden si nikdy nepřipustil, že by to mohlo být tohle. Byl si jistý, že kdyby udělal to, k čemu ho Lian včera vybízel, ublížil by mu. Nejspíš měl ještě pořád v hlavě toho Liana, kterého našel zbitého a plačícího. Toho Liana, který před jeho dotekem ucuknul. Toho, který potřeboval hlavně chránit. Nejspíš si dostatečně neuvědomil, že od toho dne už ušel dlouhou cestu.

„Jak jsi přišel na to, že tohle chceš?"

„Když jsme spolu byli ve sprše. To jak ses ke mně choval... nebál jsem se tě, líbilo se mi to. A dál se mi to jenom potrvzovalo." Po krátké odmlce se zeptal: „Myslíš, že je se mnou něco špatně?"