His Master ✓

29. kapitola

Večer se jeden druhému opět velice vřele věnovali na pohovce v obýváku. Lian seděl na Aydenově klíně, jeho pán si ho přidržoval za boky a hladově se líbali. Jazyky nedokázali nechat ve vlastních ústech a několikrát se málem udusili, jak oddalovali potřebu se nadechnout, ale to jim momentálně vůbec nevadilo. Daleko nepříjemnější by bylo muset se odtrhnout od toho druhého.

Lian povolil Aydenovi opasek a troufale mu zajel rukama do kalhot, na což druhý muž reagoval zamručením.

„Chci tě," pošeptal mu Lian do ucha a zavrtěl se na jeho klíně. „Vezmi si mě, prosím."

Ayden se lehce pousmál. Alespoň už svůj požadavek vylepšil o slovo prosím, ale pořád to bylo jakési zvláštní. V poslední době se ho Lian dožadoval čím dál tím víc. A velice troufale.

Jemně ho kousnul do krku a napomenul ho: „Klidni se trošku."

Lian položil hlavu na jeho rameno a pohladil ho po předloktí. „A co se stane, když to neudělám?" zeptal se potichu.

Ayden pozvedl obočí. „Proč bys to chtěl nedělat?"

„Nevím," zamručel mu do ramene a objal ho. Ayden netušil, jestli se mu to jenom zdálo, nebo zněl Lian zklamaně.

„Děje se něco, zlato?" zeptal se starostlivě a začal ho pomalu hladit po zádech. „Jde o to, jak tady byl Gavin? Něco s Weberem?"

„Ne," vyhrkl rychle a zavrtěl hlavou. „O něm teď nemluv, prosím. Chci si užívat, že jsem s tebou."

Ne že by to Aydenovi nepolichotilo. Nechal Liana, aby ho dál líbal a polibky mu dychtivě oplácel, ale myšlenkami se stále částečně zaobíral tou záležitostí s Weberem.

Po chvíli zajel Lianovi rukama pod košili, což, soudě podle mladíkova zakňučení, bylo to, na co čekal. Spokojeně se prohnul, pevně sevřel Aydenovy boky a do polibků ho začal kousat. Prozatím vzdal snahu dostat se do jeho kalhot, ale zcela okatě Aydena vybízel, aby se dostal do těch jeho.

~°°°~

Posouval se po jeho klíně a kvůli horku, které se mu hrnulo do rozkroku, přestával jasně uvažovat. Chtěl jen to, aby si ho Ayden vzal. Tvrdě a nemilosrdně, pokud možno. Už ho ta myšlenka neděsila, nebo alespoň ne právě teď. Věděl, že mu to udělá dobře. Stačilo vyprovokovat Aydena, aby se na něj utrhl. A Lian věřil, že to dokáže.

Zahrnoval svého pána polibky, vzdychal mezi těmi, které mu byly věnovány, a rukama se mu dostal pod triko. Ayden už mu dávno rozepl košili, takže to bylo přijatelné. Dotýkat se svalů na Aydenově břiše se mu vždycky líbilo. Hladil je, a pak se do nich rozhodl jemně zarýt nehty.

„Liane," zavrčel tiše Ayden a v jeho hlase mladík dobře rozpoznal varování. Věděl, že nesmí zanechat stopy. To mohl jenom jeho pán.

Za ty roky už ale dokázal dobře odhadnout, jak velkou sílu může použít, aby jeho škrábance nezanechaly dlouhodobou stopu. Přesně tou silou sjel od jeho břišáků níž konečně až do jeho kalhot, ale v tom momentě ho Ayden zarazil.

Chytil Lianovu košili a stáhl ji dozadu, vlivem čehož mu sklouzla z ramen a uvěznila mu ruce za zády. Lian zjišťoval, že se mu tahle restrikce líbí.

„O co se snažíš?"

„Dostat se ti do kalhot," odpověděl s malým úsměvem.

Snažil se nebýt zastrašen Aydenovým pohledem a znít sebevědomě, ale úplně se mu to nepodařilo, poněvadž sebevědomí nebylo právě jeho přirozeností. Vždy ho trénovali, aby byl poslušný a hezky sklápěl pohled, ne ho oplácel.