His Master ✓

32. kapitola

Když se Lian ráno probudil, zjistil, že je druhá půlka postele prázdná, a nespokojeně zamručel. Nerad spal bez Aydena. Bez něj bylo v posteli chladno. Chtěl vstát a jít se po něm podívat, ale oči se mu samy od sebe začaly znovu zavírat. Místo Aydenova těla pevně objal deku a usnul ještě na chvíli.

Podruhé ho probudil hlas. Okamžitě poznal, že se jedná o ten Aydenův, což ho automaticky uklidnilo. Když věděl, že je jeho pán nablízku, rozlila se mu tělem spokojenost, ale jakmile Ayden promluvil znovu, Lian se rozespale zvedl do sedu a donutil se poslouchat. Nebyl dost blízko, aby slyšel, o čem mluví, ale tón jeho hlasu nezněl právě spokojeně.

Lian vylezl z ložnice a zastavil se ve dveřích do obýváků. Ayden telefonoval a u toho přecházel po místnosti sem tam.

„Nemůžu to pořád ignorovat. Už mi přišla spousta dalších," říkal zrovna.

„Jo, teď už chce pořád to stejný." Povzdechl si.

„Sakra, neříkej mi, ať jsem v klidu!" Zvýšil hlas.

„Dobře. Snažte se, prosím. Nesmí se mu nic stát."

Liana opravdu zajímalo, o co se v téhle konverzaci jedná, ale Ayden se právě otočil jeho směrem. Lehce se usmál, ale do telefonu se potom už jen spěšně rozloučil a ukončil hovor.

„Děje se něco?" zeptal se Lian okamžitě.

„Ne, všechno je v pořádku, zlato," uklidnil ho. „Jak to, že jsi vstal tak brzo?"

„Nespí se mi moc dobře, když u mě nejsi," přiznal, došel až za Aydenem a stoupl si na špičky, aby dosáhl pro polibek.

Aydenovy rty se přitiskly k těm jeho a během polibku mu rukou stiskl zadek.„To je už zase moje tričko, že jo?" zeptal se a sjel Liana pohledem.

S úsměvem přikývl. Měl na sobě jen boxerky a Aydenovo dlouhé tričko. Nemohl za to, že se mu v něm spalo nejlépe. Ayden jich měl stejně tolik, že jedno nemohl postrádat.

„Pojď se nasnídat," pobídl ho. „Dneska jedeme nakupovat."

„Nakupovat?" zopakoval. „Co budeme kupovat?"

Záhadně se usmál. „Uvidíš."

~°°°~

Hned po snídani nasedli do auta a vyjeli. Ayden mu odmítal říct kam konkrétně, ale tvrdil, že se mu to bude líbit, a tak Lian celou cestu pozorně koukal z okna. Vrátili se zpátky do města a Ayden zajel s autem do podzemních garáží u nákupního centra.

„Sem?" podivil se Lian.

„Uhm. Nech se překvapit."

Vystoupili a začali procházet nákupním centrem. Obchody byly úplně všude a dalo se zde sehnat snad všechno, takže byl Lian opravdu bezradný ohledně toho, kam jdou. Moc mu to ale nevadilo, protože mu bohatě stačilo rozhlížet se okolo sebe. Žasl skoro nad vším, co viděl. V jednom krámku měli zvláštní rostliny, u dalšího to krásně vonělo, u jiného zářila samá světýlka. Dlouho v žádném obchodním centru nebyl, a tak si teď připadal jako u vytržení.

Aydenovi to však v nejmenším nevadilo. S trpělivým vlídným úsměvem chodil ke každé výloze, která Liana zaujala, a díval se dovnitř s ním.

Když se zastavili u cukrárny, Lian málem začal slintat při pohledu na čokoládový dost s jahodou navrchu. Jak vynikající musí být...

„Koupíme ho na cestu, dobře?" přerušil jeho upřené zírání Ayden. „Nejdřív musíme dojít tam, kvůli čemu tady jsme. Pojď."