His Master ✓

23. kapitola

Lian se zavřel v bytě a už Webera přestal poslouchat, ale i tak se necítil dvakrát dobře, když slyšel, že pořád neodešel. Uklidňoval se myšlenkou, že za chvíli dorazí James, jak Ayden slíbil. A brzo snad i Ayden sám.

Po několika dalších minutách křik a nadávky zdola náhle utichly. Ještě než se ale Lian stačil podívat na balkon, aby zjistil, jestli Weber odešel, ozvalo se zaklepání na dveře bytu.

Lian sebou a trhl a jeho první myšlenka byla, že musel Weberovi dole někdo otevřít. Už začal přemýšlet o tom, čím zatarasí dveře, ale pak k němu dolehl hlas, který nebyl Weberův: „Liane, to jsem já James! Ayden mě posílá."

Došel na chodbu a otevřel. Předpokládal, že tohle je výjimka z pravidla nikomu neotevírej, když nejsem doma.

„Ten hajzl, co stál dole zdrhnul, hned jak mě uviděl přijíždět," oznámil mu James.

„Opravdu?"

Přikývl. „Můžeme to jít zkontrolovat, jestli se chceš přesvědčit."

„Ne, to je dobrý. Věřím ti." I když mu už nic nehrozilo, Lian chtěl raději zůstat v bezpečí bytu.

„Jsi v pohodě?" ujišťoval se James.

Přikývl. „Nic mi neudělal. Tak pojď dál," pobídl ho.

James tak učinil a Lian za nimi zase zavřel. Když už sem musel vážit cestu, bylo samozřejmé nechat ho vejít dovnitř, a navíc tu Lian teď nechtěl zase osamět, ale přesto se v přítomnosti muže, kterého dosud viděl jen jednou, cítil trochu nervózní. Připomínal si, že je to Aydenův přítel, a tak by mu jistě neublížil, ale úplně uvolnit se vedle něj přesto nedokázal.

„Takže to byl tvůj bývalej pán, jo?" zeptal se James, když společně došli do obýváku.

Lian přikývl. „Měl vztek kvůli tomu, že ho Ayden včera praštil."

„Vážně? S tím se mi nepochlubil."

Lian si uvědomil, že to možná raději neměl říkat, ale už se stalo. „Můžeš o tom, prosím, radši nikde nemluvit?"

Usmál se. „Neboj. Vsadím se, že mu Ayden dal, co si zasloužil."

James s ním chvíli zůstal a povídali si. Vyprávěl mu nějaké zážitky s Aydenem, ale Lian se z nich nedozvěděl vlastně nic, o čem by už nebyl přesvědčen. Ayden ho vždy bude chránit.

Po pár minutách zarachotily klíče v zámku a Lian se okamžitě rozběhl na chodbu. Vrhnul se Aydenovi do náručí, sotva stačil vstoupit dovnitř. Jeho pán mu objetí vrátil, ale po chvíli ho chytil za paže a jemně od sebe odtáhl, aby se mu mohl zadívat do očí.

„Jsi v pořádku, zlato? Nestalo se nic?" zeptal se a v hlase mu zaznívala skutečná starost.

„Nic mi není," odpověděl a po tváři se mu rozlil úsměv, jak byl šťastný z Aydenova návratu. „Pořvával na mě, ale nic neudělal. Jen mě vyděsil."

Z obýváku se vyklonil James a Ayden hned zamířil za ním. „Kam ten hajzl zmizel?"

„Zdrhnul hned, jak mě uviděl," odpověděl. „Je to vážně hrdina."

Ayden se zamračil. „Škoda, že jsem mu nestihl znova natáhnout. Tentokrát bych ho zmlátil tak, že už by nevstal."

„Já vím, že ti pěkně leze krkem, Aydene, ale nemyslím, že velká nakládačka by jeho chování nějak změnila," pokoušel se ho mírnit James a položil mu ruku na rameno, ale Ayden ji setřásl.

„Možná by nic nezměnila, ale mně by udělala líp! Ten hajzl nemá co dělat před mým domem a už vůbec ne děsit Liana. Jak se vůbec dozvěděl, kde bydlím?!"